J. Á. Komenský prožil ve Fulneku nejšťastnější období života
Když si otevřete internetové stránky města Fulnek - najdete na nich podobizny Jana Ámose Komenského a tenisky Petry Kvitové. Ta se právě stala kmotrou pohádkové knížky o Fulneku. Jan Ámos Komenský tu před stovkami let prožil šťastné období svého života.
"Tenhle bratrský sbor je jedno z mála míst v Evropě, které ještě stojí a pamatuje Komenského působení. Po této zemi chodil, i když ne po těch dlaždicích. Památník Komenského je už padesát let národní kulturní památka. Pod tímhle obloukem stával a kázal,"
přivítala nás v expozici průvodkyně Marie Mrtvá. Jak dodala, o Komenském by se dalo hovořit hodiny, ve Fulneku však prožil pouhé tři roky života.
"On sám ve své knize Přemyšlování píše, že ty tři roky, které zde prožil, byly nejšťastnější v jeho životě. A proč také ne? Zde mohl poprvé svobodně žít, učit, kázat, správcovat. Zde se v polovině června roku 1618 oženil se svou první ženou Majdalenkou Vizovskou, která byla mladičká vdova po starším manželovi Jiříkovi Loubském a zdědila po něm dva domy v Třebíči."
"Narodil se mu tady první syn Daniel. Když čekal narození druhého syna nebo už byl i na světě, tak byli poraženi protestanti na Bílé hoře a Komenský musel utíkat. Zde končí ta jeho krásná idylka šťastného pobytu ve Fulneku. Tady chodil s dětmi do přírody do Žákovského háje. Pod starým dubem seděl s dětmi, vyslal je do přírody a děti přinesly lístečky, broučky, květiny a takhle se učily. To byl začátek vyučování v přírodě a té školy hrou. Říká se, že matka Komenského, píše o tom historik Vyskočil, také chodila s dětmi do přírody a takhle je učila. On zřejmě tu krásnou duši zdědil po ní."
V Komenského památníku je dodnes dochovaná studna, 17 metrů hluboká, ve které je stále 9 metrů vody. Mají tu i jednu unikátní památku - Komenského mapu. Přesných map bylo v té době jako šafránu. Komenský hodně cestoval a o všechno se už v mládí zajímal. Značil si proto i cesty, kudy chodil.
Mapa byla dokončena roku 1621. Poprvé vyšla o tři roky později Olomouci. Tahle je z roku 1627 z Amsterodamu.
"Komenský tehdy šel za nemocného Ladislava Velena Žerotína do Haagu s poselstvím, že tu Habsburkové dlouho nebudou. Bohužel nebylo pravdivé. Přišel do Amsterodamu, a tam u rytce předal podklady pro tuhle mapu. Během půl roku mu ji měli poslat zpět. Nebyl spokojen, protože chtěl, aby první byl český název a potom německý. Je to naopak. Jsou tam i jiné nepřesnosti."
Jan Ámos Komenský měl také zřejmě velké jazykové nadání, uvedla naše průvodkyně Marie Mrtvá:
"Přesně se to říct nedá, ale mezi jazyky, které ovládal, rozhodně patřila čeština, latina, němčina, polština, uměl maďarsky, švédsky, myslím, že i anglicky. Byl zván i do Francie, uměl rusky. Měl i svou překladatelku, byla to dcera správce mistra Albrechta z Horního Kamionka. Také ovládala šest jazyků. Byla přítelkyní druhé ženy Komenského a šla s nimi do Lešna. Komenský psal hlavně v latině. Většinou byla jeho díla v rukopisech, až kolem roku 1650, kdy žil v Amsterodamu, mu většina vyšla tiskem."
Komenský také dokázal svůj život dobře řídit, uvedla Pavlína Ambrosch i informačního centra: "Komenský byl výborný manažer. On si vždy dovedl sehnat nějakého donátora, sponzora a relativně nikdy netrpěl nouzí nebo bídou."
"Ano, já jsem třeba vyčetla, že kniha Brána jazyků, brána věcí otevřená, a další knihy byly přeloženy do turečtiny, perštiny, do východoindických jazyků a to vše vzhledem k jeho stykům," dodala Marie Mrtvá.
Město Fulnek bylo ve středověku velmi bohaté. Leželo na kupecké stezce. Dnes má Fulnek asi 3000 obyvatel, ale jeho náměstí má 90 krát 90 metrů. Dominuje mu krásný zámek, jeho majitel ho právě opravuje.
uvedla Pavlína Ambrosch. Ve městě se zachovalo mnoho památek, jako třeba kostel sv. Josefa. Ve Fulneku teď také křtili novou knížku Terezka, princezna z Fulneku od Milana Barboříka. Ten v ní dceři vypráví o svém dětství. Stejně jako mnoho začínajících autorů, ani on příliš nedoufal, že bude mít úspěch. První vydání bylo brzy rozebráno. Teď kniha vychází u jiného nakladatelství ve dvojnásobném nákladu. Zásluhu na tom má i město Fulnek, dějiště příběhu, které tuto akci finančně podpořilo.
"My starší generace v tom poznáváme lidi, kteří tu v uplynulých letech žili, takže je to taková trošku "fikce", trošku je to pravda, každý si v tom najde to, co chce. První publikace byla vydána před pěti lety, tohle už je druhá, kterou nám pokřtila Petra Kvitová, také rodačka z Fulneku,"
dodala Pavlína Ambrosch.
