Pražský výběr v reedicích
Dnešní Hudební neděle s Radiem Praha by mohla mít podtitul Výběr z Výběru aneb Pražský výběr v reedicích. Pořad věnujeme novým vydáním dvou legendárních alb této rockové skupiny.
Letos je to přesně 30 let, kdy ve studiích Československého rozhlasu mladí excentrici natáčeli své první album. Jmenovalo se stejně jako skupina Pražský výběr, začalo se mu ale říkat Straka v hrsti. Na kytaru hraje Michal pavlíček, na baskytaru Vilém Čok, u bicích je Jiří Hrubeš. Kocáb zpívá a hraje na klávesy. Text předchozí písně napsal pro Výběr netypicky Jiří Suchý a je z toho znát, že Výběr svůj výraz na první desce ještě hledal. Brzy se ale objevil textař Výběru mnohem bližší - František Ringo Čech, autor slov písniček Pražákům je hej a Zubatá.
Remastrovaná Straka v hrsti vychází přesně třicet let po vzniku nahrávek. Příznivci Výběru se ale dočkají i druhé remastrované edice - desky Výběr z roku 1987. I ta má vlastně výročí, i když trochu půlkulaté...
Skupina Pražský výběr se stala jedním ze symbolů společenských změn v Československu v roce 1989, mj i díky osobnímu zapojení Michaela Kocába do revolučních událostí. Už na jaře 1989 společně s Michalem Horáčkem založil iniciativu Most, která měla zprostředkovávat komunikaci mezi vládnoucími a disidentskými strukturami. Na podzim stejného roku se tato iniciativa podílela na zprostředkování všech rozhovorů mezi zástupci opozice a předsedou komunistické vlády Ladislavem Adamcem. Kocáb byl také jedním ze zakladatelů Občanského fóra a vedl jednání se zástupci Československé lidové armády Miroslavem Vackem o nezasahování armády do průběhu sametové revoluce.
"Laikovi může deska připadat jako snůška nesmyslů, hudebních i slovních výstřelků, nejapných výkřiků, ale... Naopak jde o písně progresivní se spoustou melodických nápadů, které si všímají lidských povah a vztahů," napsal o nové desce do kteréhosi deníku v roce 1988 recenzent Jan Švéd. "O kvalitativním přínosu desky nelze pochybovat," pokračuje. Výběr jde přitom svou vlastní cestou, ale u některých posluchačů, kteří si v posledních letech zvykli hodnotit naši moderní hudbu kritérii typu 'hlavně ať to nekřičí a nikoho nepobuřuje' hledá horko těžko pochopení. Každé novátorství je přijímáno s počátečním despektem. I Straussovy valčíky se nesměly svého času ve Vídni hrát, Janáčka uctívá široká veřejnost až nyní a nástup Beatles považovali konzervativní Angličané za hudební revoluci. A dnes jsou všichni legendami."
