Dvacátý ročník festivalu: Divadlo a politika
V Plzni skončil v neděli jubilejní 20. ročník nejvýznamnějšího domácího divadelního festivalu. Tato mezinárodní akce usilovala od počátku 90. let o konfrontaci domácího umění s vývojem v zahraničí a později se z ní stala navíc i přehlídka největších domácích úspěchů.
Divadelní kritik a festivalový dramaturg Jan Kerbr:
"My jsme se pokoušeli, aby ten program byl výborný, ale nějak jiný být nemůže. Pokračujeme v tendencích, které jsme vždycky měli, přivézt podle finančních možností čtyři, pět nebo šest výborných představení ze zahraničí a potom představit to nejlepší z domácího divadelního dění. Děláme to ve čtyřech, v pěti, jak si představujeme, že to nejlépe reprezentuje české divadlo."
Mají vybrané inscenace společné téma?
"Možná že se do toho do jisté míry promítá téma Divadlo a politika. Ono se dá říct, že všechno je tak trochu politika, ale přece jenom na některé dramatické sociální nebo politické problémy některé ty inscenace upozorňují. Divadlo a politika zvlášť tedy v našem středoevropském a postkomunistickém prostoru."
"Je to pozoruhodná inscenace, která se vrací k druhé světové válce, k zážitkům z japonska, a je tam využito mnoho videoprojekcí a celý ten tvar je typem velice moderního, nekonvenčního divadla."
Ze zahraničních inscenací byla v Plzni také inscenace bratislavské Arény Kukura, inspirovaná osobnou známého slovenského herce Juraje Kukury a jeho kritickými názory na současnou politickou a kulturní situaci na Slovensku.
Návštěvníci Plzně mohli ale sestoupit i do lehčích rovin, například neobvyklým zážitkem kavárenského představení Etiquette z produkce souboru Rotozaza. Podle Ondřeje Duspivy je Rotozaza soubor dvoučlenný a v každé ze čtrnácti zemí, kde toto přestavení uvádí, hledá místní spolupořadatele:
Neobvyklé představení se odehrává u kavárenského stolu, se sluchátky na uších. Divák se nechá se řídit hlasem ve sluchátkách, stejně jako jeho nic netušící protihráč, a oba se tak stávají herci v pro ně předem připravené hře.
Pražské Dejvické divadlo přispělo k tématu divadlo a politika inscenací hry Irvina Welshe Ucpanej systém, která zobrazuje život společenské spodiny. S inscenací HaDivadla Tichý Tarzan na motivy života svérázného kyjovského fotografa Miroslava Tichého se v Plzni poprvé představila brněnská režisérka Anna Petrželková.
Na pomezí divadla a politiky se po celý život pohyboval i dramatik a bývalý prezident Václav Havel. Knihovna Václava Havla vydala ucelený výběr jeho textů inspirovaných divadlem. Pod názvem O divadle ho sestavila Anna Freimannová:
"Je to sborník doufejme téměř všech textů, které Václav Havel napsal na téma divadlo, dramatika, divadelnost, herectví a na téma svých vlastních her. Já jsem tam zařadila taky části Dálkového výslechu a Dopisů Olze, ve kterých on popisuje svoji cestu k divadlu, takový svůj divadelní dějepis. Ta kniha je komplexní informace o Václavu Havlovi divadelníkovi."
"Ne vždycky se nám povedl každý ročník, jak bychom si představovali. Třeba výběr inscenací, který má dnes svůj přísný systém a ověřujeme si to z mnoha zdrojů, byl někdy víc náhodný. Jsou koncepce, že se zvolí člověk, který je za to plně zodpovědný. My postupujeme metodou, že máme tým dramaturgů, tým spolzupracovníků. A protože chceme ukázat ne jednu vyhraněnou podobu divadla, ale obraz stavu, toho, co je v Evropě zajímavé, tak logicky ten program vzniká na základě dialogu a ne zaměření jednoho člověka."
A taky máte už určitý systém divadel, víte, která stojí za to sledovat víc a vracejí se sem opakovaně.
"Tak za prvé jsou scény, které si udržují dlouhodobě vysokou úroveň, pak samozřejmě za ta léta vznikl tým zahraničních důvěryhodných spolupracovníků. To víte, že i tam jsme museli hledat. A dneska máme daleko lepší a věrohodnější informace. Ty informace běží běží takovým samozřejmějším způsobem, protože jsme se etablovali jako korektní partner a ví se o nás, že když o něčem začínáme jednat, tak to slovo dodržíme. A to je spousta drobností, které vám pak samozřejmě usnadňují cestu k tvorbě programu. Mnoho těch procesů s řízením festivalu je už naštěstí rutinních. taky jsme se to prostě museli učit a to taky nějakou dobu trvá."
"Já si třeba pamatuji uvedení britské inscenaci divadla Cheek by Joul režiséra Donallana Shakespearovo jak se vám líbí, to myslím byla klíčová inscenace, která mě v životě oslovila. A byla myslím klíčová i pro spoustu divadelníků, kteří ji tady viděli. Pak mám s festivalem spojenou spoustu radostí, které se naštěstí opakují, mimojiné proto, že to je jedna z mála příležitostí, že se tady sejdou přátelé, kteří kolem divadla pracují. Známe se dvacet, třicet let, někdo dělá v novinách, někdo je v Ostravě, a aspoň na dva tři dny do Plzně přijedou a sednou si a povídají. Tak to je pochopitelně taky jeden z cílů toho festivalu."
Do Plzně se vrátíme i za týden, kdy se od nás dozvíte novinky z projektu Plzeň Evropské hlavní město kultury 2015.
