Táborský poklad odpočíval pod podlahou skoro pět století
Čtyři tisíce stříbrných mincí z jagellonského období. Takový poklad můžete objevit v jihočeském městě Tábor. Mince byly objeveny spolu s dalšími předměty denní potřeby v jednom z domů v historickém centru města, které má také zajímavé podzemí.
"4000 tisíce mincí - sedm a půl kilogramu. V těchto dvou džbánech byly schované téměř 500 let pod podlahou, než je našli zedníci, když snižovali úroveň podlahy. Tady máme vyskládané mince z prvního džbánku, většinu tvoří pražský groš, významná česká mince ve středověku. Za tuhle jednu by člověk pořídil docela slušný oběd tehdy v hospodě ve středověku. Minice pocházejí z celé Evropy. Nejstarší tu máme až z doby Karla IV. a o nějakých 200 let později byla vyražena poslední z nich, a sice rok před požárem."
Dům, kde byl poklad objeven, vyhořel v roce 1525. A právě před tímto požárem tam tehdejší majitel Mikuláš Vlaský ze Sionu své peníze ukryl. Tehdy působil jako rychtář, což dnes odpovídá funkci starosty.
Mince z nejkvalitnějšího stříbra pocházejí z doby krále Karla IV. A jak se ukázalo, i Mikuláš Vlaský ze Sionu se nechal napálit. V jeho naspořených penězích se našlo i pár falešných. I ty jsou tu vystaveny.
"Tady jsou mince s tzv. kontramarkou, to mají rádi numismatici. To razítko byla taková středověká ochrana platidel, protože se hodně falšovalo, takže německá města, v našem případě Erfurt, označovala razítkem pravost těch mincí. Podívejte, že i my tady máme šest falešných. Ty jsou z mědi, byly jen tence postříbřeny. Takže i ten náš rychtář se nechal od někoho napálit. Numismatik doktor Chvojka zjistil, jaká je pravda. Dobový přepočet nálezu je 46 kop. Kopa je 60 kusů. Dočtete se, že třeba kráva stála 2 kopy grošů. Za tyhle peníze by jich bylo 23 nebo 46 vykrmených prasátek. Takový havíř by tuhle sumu šetřil minimálně deset let ze svojí mzdy."
"Co je na něm tak výjimečného? Je to reliéf na pozadí, my mu říkáme anděl štítonoš. Má v obou rukou erby, nad hlavou taky. Podle heraldického průzkumu se zjistilo, že má něco společného s Mikulášem Vlaským ze Sionu. On si nechal do svého domu udělat toto poměrně nákladné kamnové těleso."
Dovnitř rohového výklenku kachle se dávala buď svíčka nebo kahan, protože byly očouzené. Zajímavé svědectví o životě v minulých staletích vydala i jímka za domem, hluboká pět metrů a vykopaná ve skála. Ta se nachází téměř u každého středověkého domu a pro archeology je to pokladnice, která řekne o životě předků spoustu informací. Tahle jímka svědčí o tom, že byl dům poměrně luxusní, protože je jakoby předsunutá před dům, a tak se dá předpokládat, že zde byl i nějaký dřevěný balkonek. Jímka vydala svědectví o životě dalšího obyvatele domu, městského písaře Václava Churáňka. Ten bydlel v domě 308 na přelomu 16. a 17. století. Džbánky plné mincí byly v té době schované pod podlahou téměř sto let, ale za celý život na to nepřišel.
"Jsou tu desky na dokumenty s nějakou sponou, kožené obroučky brýlí. To je asi největší rarita. Je tu krabička na nějaké pečetidlo, tímhle se psalo, střenka k noži. Co se jim doma rozbilo, tak hodili tam dolů. Tenhle prstýnek tam skončil asi nešťastnou náhodou, když tam šel třeba někdo na záchod."
Jak dodala Dagmar Lazárková, kromě osobních věcí písaře se tu našly tisíce střepů, například trojnožky, ve kterých se vařilo na otevřeném ohni. Na výstavě je i nápojové sklo, vyřezávané lžíce, to vše nabízí pohled do domácnosti poměrně zámožného táborského měšťana. Zajímavé jsou třeba tzv. vítací poháry, zdobené zlatem a emailovými barvami.
"Ale hlavně nám napověděly, jaká společnost se scházela u toho písaře. Lidi běžně neuměli číst a psát, takže využívali jeho služeb a jeho nejčastější klienti měli vždy svoji sklenku a pak to řádně zapili. Krejčí má na sklenici tkalcovské člunky. Tábor byl také soukenická velmoc hned po pivovarnictví. Velký pohár patřil Simeonu Vorlovi z Kozího hradu. To byl majitel nejznamenitějšího šenkovního domu a hospody ve městě. Ten poslední patřil nejspíš pánovi domu, tomu písaři. Na stuze je tu nápis svatý Johannes, česky řečeno Evangelista Jan, a to byl patron úředníků a byl vždy vyobrazený s orlem. Takže úplně náhodně objevená historie jednoho domu od konce 15. do 17. století."
"Je to 550 metrů dlouhá trasa. Jsou to původní sklepy, které vznikaly po založení města. To byl rok 1420. Stavba probíhala pravděpodobně celé jedno další století. Sklepy se využívaly hlavně jako zásobárna, jako skladiště, jako pivní sklepy, když město dostalo právo várečné. Ale také jako úkryty, když hrozilo nějaké nebezpečí, zejména když tady hrozily požáry v Táboře, kterých tady bylo asi 50 během 15. a 16. století."
Po druhé světové válce se několik sklepů probouralo a propojilo a tato trasa v různých úpravách slouží do dnešní doby. A tak jsme se místo procházky po náměstí vydali na procházku pod náměstí. Do podzemí sestoupí návštěvníci budovou táborské radnice.
"Prosím opatrně. Ty přilby jste dostali z toho důvodu, že tady jsou nízké stropy. Schodů je tu 150 a jsou tam ještě různé takové výmoly. Bude to trochu dobrodružná cesta. Kdo se nebojí, tak můžeme vyrazit,"
"Říkalo se, že takové ženě stačilo třeba někdy tím sklepením jenom pohrozit a rázem prý byl klid a pořádek. Ale nebyly by to táborské ženy, aby na muže taky něco nevymyslely. Říkalo se, že když ten muž nedokázal svoji ženu zvládnout, tak po dobu, co tam pobývala, nesměl chodit do hospody. Takže si můžeme představit, že ty ženy nepobývaly ve sklepě zas tak dlouho."
V sezóně se konají prohlídky každou půl hodinu, ale pozor, není to nic pro toho, kdo trpí klaustrofobií. Pokud podzemí úspěšně zdoláte, objevíte se na náměstí. Tady si můžete prohlédnout sochu Jana Žižky, z daleka viditelný gotický chrám, a opravené architektonicky velmi cenné měšťanské domy.
