Historička: Česká věda nezaostává, jen je potřeba ji dělat poctivě

Upálení mistra Jana Husa v Kostnici 6. července 1415

Česká věda se za posledních dvacet let zásadně změnila. To se přitom netýká jen takzvaných exaktních oborů, jako je třeba fyzika nebo genetika. I humanitní vědy navázaly cenné zahraniční kontakty a dnes už řeší podobné problémy jako všude v Evropě. Změny nastaly i u zdánlivě tak neměnné vědy, jako je historie. Jan Charvát si k mikrofonu pozval Evu Doležalovou z Historického ústavu Akademie věd. Ta mu nejprve prozradila, jak se ke svému oboru dostala.

Upálení mistra Jana Husa v Kostnici 6. července 1415
"Mým hlavním tématem jsou středověké církevní dějiny. Dostala jsem se k tomu velkou oklikou, protože když jsem začala studovat na filosofické fakultě tady v Praze, tak mne nejvíc fascinovalo 19. století a tehdy velký módní šlágr dějiny každodennosti. Pak zasáhl osud a určitou shodou okolností mi pan profesor Hlaváček, šéf katedry pomocných věd historických a archivnictví, nabídl, jestli bych nechtěla vyjet na stáž do Kostnice - a to byl ten osud. V Kostnici jsem potkala profesora Pačovského a ten mi při jedné diskusi položil zásadní otázku, když jsem k němu chodila na dějiny husitství - proč vlastně nedělám středověk. Na tu otázku jsem nebyla schopná odpovědět, začala jsem se tím naprosto vážně zabývat a můj další osud byl zpečetěn."

Pohybujete se na poli humanitních věd, tedy historie. Jak vidíte situaci v tomto obou ve srovnání se zahraničními výsledky?

"V tom nastal asi ten nejzásadnější posun po roce 1989, kdy se do českého a moravského prostředí dostávají moderní směry bádání, ale třeba i technologie daleko rychleji, než tomu bylo v dobách dřívějších. Technologiemi myslím různé databáze nebo digitalizaci pramenů, která usnadňuje vědeckou práci a umožňuje jiný pohled na věc. Kdybych to měla nějak shrnout, tak při vší úctě k tomu, že stále hledíme na Západ jako na něco vyspělejšího a pokročilejšího, nemohu říci, že by česká věda zaostávala. Tím myslím i humanitní disciplíny, jako je například filosofie nebo historie. Je zkrátka potřeba dělat ty věci poctivě a nespoléhat na to, že to nebude nikdo na Západě číst, protože i v současné době jsou výsledky přístupné zahraničním badatelům."

Eva Doležalová
Jaká země je v bádání o středověku - v medievistice - pro Českou republiku vzorem?

"Úplně nejjednodušší je zmínit Německo. České dějiny se zcela logicky vyvíjejí ve velké návaznosti na to, co se děje v Německu a potažmo v Rakousku, které ale v historickém vývoji můžeme chápat jako nedělitelnou součást české historie. Právě německá historiografie a německá moderní věda je nevýznamnějším určujícím prvkem toho, co nás ovlivňuje. Na druhou stranu dnes už se nebojíme říci, že nás ovlivňuje i ta americká historiografie nebo americké dějepisectví, které bývá právě ve vztahu k pracím, které jsou psáno o evropských dějinách, nahlíženy někdy trošku s despektem. Přece jenom už si připouštíme, že řada těch pohledů je pro nás zajímavých a že je nemůžeme jen tak šmahem smést ze stolu."

Toulky českou minulostí na stránkách Českého rozhlasu
Pokud by si krajané v zahraničí chtěli prohlédnou některé práce a trochu se poučit, co se děje v bádání o středověku, kde by mohl najít informace?

"Co se týče popularizace českých dějin, tak nejhezčí prací, kterou můžu jmenovat, jsou Toulky českou minulostí - byť možná řada mých kolegů by se mnou nesouhlasila. Myslím si ale, že to co Český rozhlas v tomto ohledu udělal, to je dílo absolutně výjimečné a mám ohlasy i od mých přátel, kteří nejsou historici a kteří to se zaujetím poslouchají. Opravdu je to tedy "číslo jedna." Abychom sestoupili o řád níž, tak potom je to nakladatelství Lidové noviny, které vydává Dějiny a současnost, což je periodikum, které prezentuje aktuální historické objevy nebo různá témata, třeba události, které mají výročí, a dává je do přijatelných souvislostí pro laického čtenáře. Opomenout nemůžu jejich řady historických publikací, které se snaží o to, aby vědecké práce tam publikované nebyly pouze supervědecké, ale byly i přesto, že udrží vědecký standard, čitelné pro běžného zájemce o české dějiny."