V Kurdějově najdete opevněný kostel i tajemné chodby

Obec, kam se dnes vydáme, vám možná mnoho neřekne. Jihomoravský Kurdějov však byla jedna z nejstarších vinařských obcí. Navíc se zde dochoval opevněný kostel, kaple se střílnami a tajuplné podzemní chodby.

Kostel v Kurdějove

Kurdějov je vzdálen asi tři kilometry od Hustopečí, kde je jediný mandloňový sad v Česku. Obec patří mezi nejstarší místa Jihomoravskho kraje. Poprvé se o ní mluví už v roce 1286. A to v souvislosti s prodejem vinic. Jak je vidět, víno se ve zdejším kraji pěstovalo už ve 13. století. Později patřil Kurdějov známému šlechtici Jindřichu z Lipé, který byl moravský zemský hejtman. Jeho čtyři synové se roku 1346 dohodli, aby "veškeré víno, které se v horách kurdějovských urodí, bylo na 4 díly rozděleno, aby žádný z nich krácen nebyl". Tak vysoce bylo zdejší víno ceněno, uvedla Antonie Němečková, která zde podniká a snaží se propagovat vynikající moravské víno.

"Kurdějov je jedna z nejstarších vinařských obcí a kam se podíváte, tak ty kopce, to byly dřív vinice. Vesnice byla německá, měla přes tisíc obyvatel. Byla to bohatá vesnice, v mezích byly všude vinné sklepy. O bohatství svědčí i opevněný kostel. Sloužil jako ochrana proti nájezdům těch, kteří chtěli tu vesnici zabrat."

Antonie Němečková

A nepřátel tu bylo opravdu hodně. Počátkem 17. století přijeli Turci a Tataři. Obec vypálili i Švédové, sedmihradský kníže odvlekl do otroctví přes 400 lidí z Kurdějova. Právě při nájezdu Tatarů se prý kurdějovští uchýlili za hradby zdejšího opevněného kostela. Ubránili se a nepříteli způsobili značné ztráty. Však je také zdejší opevněný kostel jedna z nejstarších památek Jihomoravského kraje. Stál tu už v roce 1350, i když opevnění bylo vybudováno později, uvedl náš průvodce kurdějovským kostelem Miroslav Žemlička. Ve zdejší věži jsou jedny z nejstarších zvonů.

"Zvony pochází z roku 1456, 1469 a 1606. Za první republiky byly odhadnuty na cenu půl milionu korun. Dnešní hodnota je nevyčíslitelná. Věž přilehlá ke kostelu byla dříve vysoká 53 metrů. Dnešní výška je 45, protože dřívějšími opravami a zásahy se musela snížit, aby nedošlo ke zřícení."

Kostel v Kurdějově

Kostel prochází rekonstrukcí. První se odehrála už v roce 1983. Tehdy byla vyměněna báně, která je na nejvyšším vrchu věže. Za druhé světové války byla totiž prostřílena, zrezla a hrozilo její zhroucení. Ve zdejším kostele se každou neděli konají bohoslužby i církevní koncerty. Opevněná je i nedaleká kaple Všech svatých, která je obehnána střílnami.

"Nejen na hradbách, ale i v těch střílnách se dalo zabránit vniknutí cizích vojsk nebo nepřátel. Dříve byla kaple a kostel spojena lávkou. V současné době to už není, zhruba v 18. století se zřítila, takže vstup do kostela a věže je pouze zvenčí."

V původní podobě mělo každé patro věže čtyři malé věžičky, každý vršek byl opatřen železnou korouhvičkou a hvězdou. Věžičky byly údajně odstraněny v r. 1850. Z kostela navíc vedou podzemní chodby. Dostanete se do nich z místní vinotéky, kam nás Miroslav Žemlička zavedl a dal ochutnat místní specialitu - pálenku z mandloní. Brzy jsme pochopili, že jsme doušek na kuráž opravdu potřebovali.

"Tam, kam vás teď pustím, jsou místní podzemní chodby. Sloužilo to i jako úkryt před napadením obce. Chodby měří 340 metrů. Jedna z těch chodeb vedla do Hustopečí do místního kostela. Po silnici jsou to 3 kilometry, ale ta chodba měla v 15. století 12 kilometrů. Různými melioracemi a osídlením se nedochovala. Poslední zbytky těchto chodeb jsou v Hustopečích ve sklepě u Vrbů."

Dřív nebyl kostel ani chodby zabezpečené a Miroslav Žemlička zavzpomínal, jak sem jako malý kluk chodil. Proto má podzemí dobře zmapované. Teď jsou zdejší chodby přístupné pouze na objednávku.

Miroslav Žemlička

"Když do chodeb vstoupíte, tak první chodba po pravé straně je slepá. Na konci jsou schody a za nimi plechové dveře. Tam byl dříve původní vstup do podzemí. A když půjdete stále rovně, tak dojdete do kostela. Že jste pod kostelem, poznáte podle toho, že vedou schody nahoru a tam jsou betonové desky. Tato chodba vede pod oltář. V chodbách může být trošku vlhčeji, jsme zhruba 20 metrů pod úrovní země. Já vám zapálím svíčky a můžete jít dovnitř. V prostorách chodeb jsou místa, kde se budete muset trošku přikrčit, aby jste se dostali dále."

Poté, co jsme se plížili stále užšími a užšími chodbami, které se zatáčely, jsme si připadali jako permoníci s loučí a mnozí začínali mít strach. Chodby se totiž stávaly stále užší a nižší a prodírat se tudy v zimní bundě se zapálenou svíčkou stálo velkou odvahu. V létě by to bylo to pravé dobrodružství. Ale určitě stojí kurdějovské chodby za to.

Po druhé světové válce to však chvíli vypadalo, že Kurdějov bude vymazán z mapy uvedla Antonie Němečková.

"Po odsunu přes noc z tisíce obyvatel tu zůstali pouze dva. Ta vesnice byla potom určená k zániku a docházelo k osidlování pohraničí. Mnozí neuměli s majetkem zacházet a dostali tady dům. Neuměli se o něj starat. Když mu padala střecha na hlavu, tak šel do vedlejšího domu, který byl prázdný. Postupně tak docházelo k devastaci majetků, které tato obec měla. Po revoluci v roce 1993 jsem tady potkala dva manžele z Rakouska, kteří si tu fotili jeden domeček, tak jsem jim říkala, pojďte se podívat, co tu máme v Kurdějově nového. Oni měli slzy v očích a říkali, že se v tom domku narodili, ale ať nemáme strach, že ho nechtějí zpátky, ale že se jenom přijeli podívat, jak to vypadá."

Kurdějov už opravdu není zapadlým koutem, ale místem, kde se daří kongresové turistice. Je tu tenisová hala, hotely a samozřejmě vinařství. To se Němečkovi snaží propagovat.

"My jsme propagátoři moravského vinařství. Šli jsme cestou zbudování největší vinotéky. Vybrali jsme sto vinařství, od každého jsme měli 6 vzorků vín. Pak jsme to vyselektovali a teď jdeme cestou pro nás výborných třiceti vinařství."

Lidé tak mohou v Kurdějově ochutnat různá vína různých vinařů a pokud to jsou znalci, mohou se soustředit na jednu z odrůd a porovnávat, od kterého vinaře jim chutná nejlíp. Kurdějov tak může nabídnout krásné přírodní prostředí, historickou památku, sport, samozřejmě víno i návštěvu blízkého mandloňového sadu v Hustopečích. Ten je zdejší botanickou raritou. Mandloně totiž pochází z Asie a vyžadují teplo. Proto se pěstují ve Středomoří. Místnímu sadu hrozil zánik, ale Hustopeče ho odkoupily a chtějí tuto zvláštnost využít v turistickém ruchu. Z bývalých několika desítek tisíc tu zbylo jen 800 zachráněných stromů. Chystá se však projekt mandloňové stezky a výstavba rozhledny.

Foto: autorka