Obří ekotendr zřejmě skončí bez vítěze
Vláda vítěze obřího ekotendru zřejmě nevybere a projekt ukončí. Ministr financí Miroslav Kalousek nedoporučil vládě přijmout ani nejlevnější nabídku v soutěži na odstranění starých ekologických škod. Tu v tendru podala firma Marius Pedersen Engineering, a to 56 miliard a 800 milionů korun.
"Jednou z výhod, kterou jsem vždy spatřoval v tomto tendru, bylo, že cena je konečná a dodavatel si nemůže na státu nárokovat více práce, což je samozřejmě nějaké riziko. Ale ta riziková přirážka mě svojí výší zaskočila. Výhodu, že dodavatel na sebe přebírá riziko, z mého pohledu vpodstatě vygumovává a činí tu cenu nepřesvědčivou a já ji proto nemohu vládě doporučit."
Vítězná firma rizika ocenila na více než pět miliard z celkové ceny a tvrdí, že stát už nikdy tyto práce nenakoupí za takto výhodnou cenu. Ekologické škody vzniklé před rokem 1992 stát musí odstranit, protože to slíbil vlastníkům zamořených území v době privatizace. Závazek je právně vymahatelný a při jeho nesplnění státu mohou hrozit žaloby nebo arbitráže. Jde například o areály Parama, Unipetrolu, Spolany, Škody Auto, OKD, Benziny nebo Avie. Od roku 1991 do ledna 2010 už stát utratil téměř 46 miliard korun. Konečné rozhodnutí o ekotendru je nyní na vládě, řekl ministr Kalousek:
To se ale zřejmě nestane, premiér Petr Nečas rovněž prohlásil, že vláda vítěze ekotendru nevybere a projekt ukončí. Jak dodal, o ekologické zakázce měl vždycky pochybnosti a zveřejněné ceny je posílily. Hodnota garancí za neodstraněné ekologické závazky státu, které vznikly před rokem 1992, je asi 114 miliard korun. Podle ministerstva životního prostředí je však reálná suma zakázky kolem 40 miliard, podle nevládních organizací jen 25 miliard korun.
Nabídka vítězné firmy Marius Pedersen Engineering byla necelých 57 miliard. Její obchodní ředitel Pavel Borůvka uvedl, že ho postoj ministerstva mrzí, protože do nabídky vložili velký kapitál a úsilí. Podle jeho slov rozhoduje spíše politický zájem než věcná diskuse. Firma náklady na likvidaci škod ocenila na 35 miliard korun. Zbytek ceny tvořilo pojištění, úroky a inflace a zisk firmy. Pavel Borůvka zároveň uvedl, že se stát nemusí ze strany společnosti obávat arbitráže. Ta hrozí spíše od nabyvatelů starých ekologických zátěží, kterým je de facto blokován majetek. Podle premiéra Petra Nečase však sanace nekončí. Navrhuje rozdělit ekotendr do několika menších skupin, o které by se dál soutěžilo:
"Protože by byly finančně méně náročné, tak by se do toho mohl přihlásit větší počet uchazečů, než stávající počet tří, kteří jsou připouštěni. Tím pádem by automaticky vznikl tlak na cenu směrem dolů."
"Jednou z podmínek by bylo, že by ta cena byla dopředu garantovaná a nesměla by se již dopředu navyšovat cestou víceprací. Balíčky by byly udělané například teritoriálně. Mohly by být udělány i na základě stejného druhu ekologické škody a nebo na základě časové naléhavosti a nebo kombinací všech těchto tří faktorů."
Obří ekotendr měl likvidaci starých ekologických zátěží urychlit a zlevnit a do jeho finále se dostaly tři firmy. Protikorupční organizace Transparency International ho kritizovala jako neprůhledný a rizikový. Nelíbil se ani opoziční ČSSD. Také podle vládních Věcí veřejných by měl stát zakázku rozdělit na více částí, aby se soutěže mohly zúčastnit i menší firmy. V případě, že vláda vítěze nevybere, budou zřejmě sanace nějaký čas pokračovat podle dosavadních pravidel. Na vyčištění čeká 510 lokalit.
