Vlastenecká omladina z Vídně má 125 let
Vlastenecká omladina oslaví významné výročí! Ochotnický divadelní spolek vídeňských Čechů vznikl už před 125 lety. Jeho historii i plány přibližuje v rubrice Češi v zahraničí současný místopředseda Michal Vlasák.
"Já myslím, že první bod by byl zájem o divadlo, zájem o řeč, zájem o kulturu a udržování českých tradic, který dlouhá léta a dnes se dá už říct století byl krajanům odepírán. Ať to bylo kvůli nemožnosti pohybu z Vídně do domoviny, nebo za komunistického režimu, kdy vlastně lidé domů nesměli."
Jaká je historie Omladiny? Kdy vznikla?
"V r. 1881 se začali lidé bavit o tom, že by bylo zajímavé zachovat českou kulturu i v divadelní formě a že by bylo dobré podpořit i vznik české školy. To znamená, že oficiálně v r. 1885 vznikla Vlastenecká omladina jako divadelní spolek, který měl ve statutu podporu vzniku české školy Komenského. Ta dodnes existuje a vyučuje až do gymnázia, tedy do maturity."V té době ovšem vznik divadla ani školy nebyl tak velký problém, protože ve Vídni žila opravdu velmi početná česká komunita. Jak je to dnes? Máte dost publika?
"To je pravda. Do první republiky tam žilo asi čtvrt milionu Čechů, takže se říkalo, že Vídeň je jedno z největších českých měst. Dnes je situace úplně jiná. Spousta lidí odešla zpátky do České republiky. Hodně lidí také umřelo a jejich potomci jsou už z velké části Rakušané, takže ta komunita se zmenšila. Teď ale naopak zažíváme nový trend přílivu pracovních sil z České a Slovenské republiky. To znamená, že se jakoby vracíme do těch úplných počátků, kdy přicházeli pracující do Vídně na přelomu 19. a 20. století."
Jak velký soubor dnes Omladina je? Kolik máte členů?"My v současné době čítáme asi čtyřicet až pětačtyřicet členů. Je to poměrně málo ve srovnání s lety před druhou světovou válkou, kdy jsme čítali až 160 členů."
Jaký máte repertoár?
"Dá se říct, že celé 20. století bylo zaměřeno na operetky, které naše publikum zbožňovalo. A dodnes máme ještě starší členy, starší krajany, kterým se občas po těch operetkách zasteskne. Dnes chce publikum spíše zapomenout na trable, operetky jim ale nesedí a spíše chtějí komedie a takovou lehkou satirku. To ukázaly i dotazníky, ve kterých jsme se ptali, co by je zajímalo."
Jaké autory tedy uvádíte?
"Jak české, tak i zahraniční. Z těch zahraničních můžeme uvést pana Baara, kde jsme hráli jeho hru Koncert. S tou jsme směli dokonce hostovat ve Stavovském divadle v Praze v rámci akce Otevřená náruč. Jako další je v repertoáru třeba Limonádový Joe, z operetek jsme hrávali třeba Na tý louce zelený a tak dále, je toho spousta."
Jaká je návštěvnost vašich představení?"To samozřejmě souvisí s vývojem celé té komunity. V dřívějších letech 20. století jsme měli obrovskou návštěvnost, kdy jsme plnili sály vídeňské Volksoper. Tam se hrálo i několik repríz. Dnes je menšiny méně, ten sál naplníme jednou, to je tak zhruba tři sta lidí na jedno představení. Další reprízy se už nekonají, protože ta menšina je slabá. A nabídka kultury ve Vídni je obrovská."
Kolik tedy máte premiér za sezónu?
"Máme dvě premiéry, to znamená, že jednou za půl roku nacvičíme jednu hru. S ní pak uděláme jednu premiéru ve Vídni a pak se jezdí do Kroměříže, občas se nám zadaří do Brna, hráli jsme Hrdčanech nebo v Rynárci, Boleradice jsou pojem. Takže se dá říct, že je jedna premiéra a jedna, dvě, možná tři reprízy."
Je zajímavé, že vy jako divadlo vídeňských Čechů hrajete hlavně v Čechách!
/Smích/ "Ano, dnes se to tak dá říct. Je to zajímavé, máte pravdu. To publikum, které jsme si během let nebo století vypěstovali, nám pomalu upadá. Snažíme se ale, aby nám zůstalo a dokonce narůstalo díky nově příchozím. To znamená, že náš spolek se začíná jako jeden z mála z těch opravdu starých spolků otevírat mladým a nově příchozím. Je to tím, že se koncentrujeme hlavně na divadlo a na to, co nás spojuje. To je divadlo, kultura. řeč."Vy se teď chystáte na oslavy svého 125. výročí. Jak je oslavíte?
"Oslavíme je muzikálem. Překvapivě muzikálem, musím říct, protože jsme už ani nedoufali, že u nás jsou tak dobří zpěváci, jako bývávali kdysi u těch operetek. Naštěstí je tomu jinak a z toho vznikl nápad, že bychom se mohli pustit do pro nás obrovského projektu My Fair Lady, kde na pódiu bude až padesát lidí. To je pro nás neuvěřitelné, protože jsme hrávali i ve dvou, ve třech, v deseti lidech. A to bylo maximální složení. Takže to bude obrovské!"
Jakou tam máte roli vy?
"Organizační."
Čili nebudete na prknech?
"Ne, nebudu na prknech. Budu v takové kukani a budu mít na svědomí hlavně světla."
Mohou toto představení vidět i diváci v Česku?
"Mohou, a nejenom tak, že by přijeli za námi do Vídně, kde budou dva termíny, 13. a 14. listopadu. Budeme hrát ale i v Kroměříži, kde hrajeme tradičně, a chystá se představení v brněnské Redutě."