Krušné hory nejsou krušné
Středisko Boží dar, vyhlídková Komáří vížka, nebo krásné Bezručovo údolí - to vše jsou Krušné hory. Trošku opomíjené, na které se turisté musí dostat přes města s chemickým průmyslem. Pokud se cestou nenechají odradit kouřícími komíny, dozví se, proč se hory jmenují Krušné, uvidí krásnou přírodu i unikátní rašeliniště a zjistí, že i Krušné hory mají svého Jánošíka.
"Slovo krušné nepochází od strastí života zde, ale pochází od slova krušiti nebo-li roztloukati, dobývati. Takže odsud vzniká spousta mýlek, že sem lidé nechtějí jezdit, protože je to tady krušné, ale je to jinak. Dá se říci, že život tady rozhodně těžký není. Je to podobně těžké jako na jiných horách. Zdejší vesnice nejsou nikde v údolíčkách schované za větrem, ale jsou přímo na hřebeni 900 metrů nad mořem. Takže když přijde fronta - vítr a fujavice, tak se tu dají zažít i krušné chvíle, ale to k tomu patří, protože tady se opravdu žije ve vysoké nadmořské výšce."
"Protože bylo třeba hory osázet co nejrychleji, aby nedošlo k erozi půdy, tak se používaly stromy, které zde nejsou běžné a jedním z těchto stromů je i smrk pichlavý, tzv. stříbrný. Velmi pomohl k tomu, aby eroze nenastala, ale má v podmínkách Krušných hor trvanlivost maximálně 40 let. A tomu se blížíme. Drtivá většina těchto porostů dnes usychá a bude se muset kompletně vyndat a nahradit něčím jiným. Týká se to asi 3000 hektarů lesních porostů."
"Krušné hory mají také svého dobrodruha. Jmenoval se Karl Stülpner. Byl napůl pašerák a napůl lidový vypravěč. Měl problémy s úřady na obou stranách hranice. Podle toho, kde mu hrozily větší tresty vězení, tak se přesunul na jinou stranu hranice. Potom ho začali nahánět i vojáci, protože utekl z armády, nechtělo se mu bojovat. Kolem něj se traduje spousta příběhů a pověstí, kdy bohatým bral a chudým dával. A v obci Pohraniční u Hory Svatého Šebestiána je zbudován pomníček Karlu Stülpnerovi a je možné ho navštívit."
Karel Stülpner možná před svými pronásledovateli prchal i přes Krušnohorská rašeliniště. Ta jsou velkými přírodními rezervoáry vody a napájejí řadu potoků, které zásobují vodárenské přehrady. Nedaleké Novodomské rašeliniště je přístupné jen na svých okrajových částech. Jsou tu silničky a cesty vhodné pro kolo. Dojít k němu můžete z Bezručova údolí, které vzniklo působením řeky Chomutovky. V roce 2002 bylo vyhlášeno přírodním parkem.
"Bezručovo údolí je největší, nejdelší, nejhlubší údolí Krušných hor, táhne se z Chomutova až po Horu Svatého Šebestiána, což je asi 15 kilometrů. Údolím protéká řeka Chomutovka a na horním toku vytváří krásné vodopády, kaskády a údolí je lemováno skalami. Je to eldorádo pro lidi, kteří rádi z té cesty sejdou a prolezou si ten porost. Je to takové rekreační zázemí pro město Chomutov."
"Krušné hory jsou velmi vstřícné, protože je to táhlý 130 kilometrů dlouhý hřeben, kde nikde neklesnete pod 700 metrů. Dostanete se nejvýš na 1243, což je vrchol Klínovce. Takže je to ideální na kolo a v zimě na běžky. Od Telnice nad Ústím nad Labem až po Kalek je zhruba 100 kilometrů běžecké stopy, která se každý den upravuje. Rozhodně běžkařský a cyklistický ráj."
Petr Mikšíček rád Krušné hory fotí a shromažďuje i vzpomínky pamětníků. Vyšlo mu už několik knih. V jedné z nich Tváře Krušných hor zachytil i poválečné odsuny a osudy lidí, kteří chtějí hory oživit.
"Tohle jsou příběhy, které se musí zaznamenat. To je zkušenost, která vyprchá, zmizí. Mnohokrát se nám ukázalo, že rozhovory jsou funkční nejenom pro nás, že se z toho dělají knížky, ale i pro potomky. Děti mají zaznamenaný hlas svých rodičů. Snažili jsme se tento výzkum orální historie dělat na celém území Krušných hor. Jak na karlovarské, ústecké, tak i na saské straně. Knížky vycházejí dvojjazyčně. Organizujeme předčítání knížek. Teď hodně na německé straně, kde je o ně veliký zájem."
Kniha se zabývá i stavem Krušných hor a možnostmi jejich rozvoje.
