Zámek Blatná nabízí zajímavosti z Etiopie i tajemnou historku o stavbě věže

Dnes se v repríze pořadu vydáme na jih Čech, kde leží městečko Blatná. Jak už jeho název napovídá, své jméno dostalo podle blat a močálů. Na zdejším zámku pobýval Jan Evangelista Purkyně, který se tu nešťastně zamiloval. Zajímavý je i osud obyvatel zámku, kteří žili i na císařském dvoře v Etiopii.

Zámek Blatná, foto: CzechTourism

Gotický kamenný hrad nechal na ostrově uprostřed rybníka vybudovat ve 13. století Bavor ze Strakonic. Pak sem přišli jeho vzdálení příbuzní - páni z Rožmitálu. Jeden z nich Jaroslav Lev byl dokonce švagr krále Jiřího z Poděbrad. Když dal papež krále do klatby, vytvořil skupinu 40 jezdců na koních a vydali se k evropským panovníkům dosáhnout diplomatického usmíření Čech s cizinou. Alois Jirásek o tom napsal knihu Z Čech až na konec světa.

"Tehdy se myslelo, že je to výběžek v Portugalsku - Finistere. A oni tam skutečně dojeli. Cesta trvala rok a půl. O 30 let později Kryštof Kolumbus objevil Ameriku a s koncem světa to bylo úplně jinak,"

uvedla průvodkyně Zdena Pavlová. Když se Jaroslav Lev z cest vrátil, nechal si ve věži vybudovat pracovnu - říká se jí zelená světnice. Malby na stěnách, samozřejmě zelené, mají 150 metrů čtverečních.

Zámek Blatná

"Zřejmě si přivezl malíře z cest na 'konec světa' a pracovnu si nechal vyzdobit erby rodů, se kterými byl v příbuzenském vztahu, náboženskými motivy a v nikách jsou legendy."

Malba z 15. století je původní a je to malba do omítky přírodními barvami. Tři týdny ji na zámku studoval i malíř Mikoláš Aleš. V zelené světnici pak byla na konci druhé světové války podepsána dohoda o demarkační linii, která vedla mezi Plzní a Blatnou. K věži se vztahuje i jedna pověst. Když se stavěla tak prý třikrát spadla jedna stěna.

"Oni to vždy znovu postavili. Pak se začali radit s bylinkářkou, která vařila v kuchyni. Ta říkala, že to chce krev nevinné dívky. Za čas se ztratila její pomocnice, bylo jí 17, byla hluchoněmá, úplný sirotek. Potom věž dostavěli, to bylo 14. století. Z kroniky víme, že v roce 1850, už tady byl rod Hildprandtů, dělali opravy. Zedníci klepali na zeď a ta byla dutá. Šli pro barona, že našli poklad. Baron nechal zeď otevřít a tam byla kostra mladé dívky."

Jak dodala Zdena Pavlová, páni z Rožmitálu budovali nejen hrad, ale i rybníky, ovčírny, lesy, lihovar, navíc žili rozmařilým životem. Nakonec museli zámek prodat. Posledními vlastníky se stali současní majitelé zámku - Hildprandtové.

Zámek hostil řadu zajímavých osobností. Pobýval tu například pozdější lékař Jan Evangelista Purkyně. Ještě jako student tu učil děti Františka Hildprandta.

"Pak se vrátil za tři roky do Prahy dostudovat. Baron ho stále finančně podporoval, ještě prý podporoval mnoho let i jeho výzkum. Purkyně si potom nechal udělat odlitek baronovy ruky jako známku štědrosti."

Jan Evangelista Purkyně se na zámku dokonce zamiloval. Jeho vyvolenou byla komtesa Adelaida Desfoursová. Její rodiče si to však nepřáli.

"Dlouhá léta si psali, jejich dopisy vyšly tiskem. Ona jednou pečetila nějaký dopis, polila se trochu voskem a vzňaly se na ní od svíčky šaty a ona ve svých 26 letech uhořela."

Zámek Blatná

Tehdejší majitel zámku František Hildprandt miloval hudbu. Dal tu postavit divadlo a téměř všechno služebnictvo se skládalo z hudebníků. Byl také vášnivý lovec a zámek zdobí nábytek ze shozených dančích parohů. Mimochodem daňci jsou dodnes ozdobou zdejší obory. Hildprandtové zámek vlastnili až do roku 1948. Pak se museli vystěhovat a žili ve vesničce Rojice.

"Měli tam velice nuzný domek, paní baronka říkala, že to byla lepší stodola."

Jejich osud se změnil po roce 1959, kdy přijel do Československa etiopský císař Haile Selassie, který se s rodinou znal.

Haile Selassie na návštěvě v Československu v roce 1959, foto: ČTK

"Když přijel do Prahy, tak si přál tuhle rodinu navštívit. Skutečně je navštívil a byl prý úplně zděšen, když zjistil, v čem žijí. Tak se obrátil na tehdejšího prezidenta Antonína Novotného a požádal ho, aby se s ním směli vystěhovat do Etiopie. Prezident Novotný určitou dobu váhal. Shodou okolností v USA byla dcera císaře a ta podnikla nějaké kroky. Američané na Novotného vyvíjeli nátlak. Za půl roku jim vystěhování povolil."

Hildprandtovi pak žili přímo v císařském paláci v Addis Abebě, baron pracoval jako správce obrovských koníren, paní, které je dnes 93 let, pracovala v Paláci národů jako překladatelka. Uměla totiž osm jazyků. V roce 1974 však vypuklo v Etiopii povstání, rodina se odstěhovala do Španělska a pak žila poblíž Mnichova. Paní baronka se s dcerami a jejich rodinami vrátila do Česka v roce 1990. Lidé se jich na jejich osud vyptávali a proto na zámek přivezli předměty z Etiopie, například unikátní komiksy.

"V té době v Etiopii téměř nikdo neuměl číst ani psát. Takže se bavili tím, že si vyprávěli takové malované příběhy. Tyhle jsou na kozích kůžích, další na plátně a hedvábí. To je známý příběh o králi Šalamounovi a královně ze Sáby. Ti měli syna Menelika a od toho etiopský císař odvozoval svůj císařský rod."

Mimochodem zdejší zámek si zahrál i ve filmu. Natáčela se tu Šíleně smutná princezna. A když na konci Formanova Amadea uvidíte skříňku, ve které jsou noty, je také z blatenského zámku. Tady jsou v ní hrníčky. Každý je jiný, byly to totiž dárky pro hostitelku.