Památník Terezín připomíná druhou světovou válku

Před 65 lety byl jednotkami Rudé armády osvobozen Terezín. Pevnostní město, které je řekou Ohří rozděleno na Velkou a Malou pevnost. Ta sloužila od června 1940 jako tzv. policejní věznice pražského gestapa. Velká pevnost se o rok později stala průchozím koncentračním táborem pro židovské obyvatele protektorátu. Dnes je v Malé pevnosti Památník.

Pevnostní město Terezín je v posledních dvou desetiletích napůl opuštěným městem. Po armádě, která odešla v devadesátých letech, je tu mnoho prázdných budov, ale chybí byty. Předělat staré památkově chráněné kasárenské objety je nesmírně drahé, uvnitř pevnosti se stavět nedá. Radnice doufá, že pomohou peníze, která na rekonstrukci města dá v příštích letech Evropská unie.

Do Terezína ročně přijede kolem 300 tisíc turistů. Jejich cílem je především Malá pevnost, která je dnes Památníkem a připomíná období především druhé světové války. Tehdy sloužila Malá pevnost jako policejní věznice gestapa. První transport do Terezína přijel z Prahy 24. listopadu 1941. Bylo v něm 342 mladých mužů, kteří měli provést stavební úpravy terezínských kasáren; osvobození se dočkalo pouze 86 z nich. Samotným terezínským ghettem prošlo 155 tisíc lidí.

"A více než 35 tisíc jich zemřelo v ghettu samotném a dalších více než 80 tisíc jich zemřelo po deportacích v dalších táborech. Oni nejdříve jezdili do táborů na východě Polska jako Majdanek, Treblinka, potom od konce roku 1942 do Osvětimi. Z 12 tisíc dětí, co prošly terezínským ghettem přežilo válku jen 240. I když ty podmínky v ghettu byly hrozné, tak pro děti, pokud zůstaly v tom ghettu, tak to byla jejich jediná šance na přežití, protože jakmile byly děti zařazeny do transportu, tak neměly šanci,"

uvedla průvodkyně Lenka Vandrovcová. Malou pevností prošlo za války přibližně 32 tisíc lidí. Byl tu například skladatel Hans Krása, Viktor Ulman, spisovatel Karel Poláček, Milada Horáková. Lidé tu pracovali každý den. V okolí na polích, ve zbrojním a chemickém průmyslu. Jídla tu bylo minimum a jak přijíždělo stále více lidí, zhoršovala se hygiena a další životní podmínky. Jako místo pro spaní sloužily dřevěné palandy.

"Zkuste si představit, že na začátku války bylo v této místnosti asi 50 lidí, na konci války tak 100. Jediný záchod za dveřmi, malé umyvadlo, hygiena velmi špatná. Tady nebyly žádné plynové komory a když lidé umírali, tak na hrozné životní podmínky, nemocí, hladem, totálním vyčerpáním. Spousta z nich byla umlácena k smrti dozorci. To byly ty důvody, proč lidé tady v ghettu umírali."

I v nelidských podmínkách dovedli lidé umělecky tvořit; vznikala zde řada básní a jednoduchých kreseb, které mají především velkou dokumentární hodnotu. Depresivně na návštěvníky působí místnosti, kde byli odděleně drženi Židé a samotky.

"Celý týden tam vězně nechali nebo 14 dnů, časté hladovky, pár jich tam zemřelo i žízní, hodně fyzického týrání během výslechů a tak dále. Navíc šest cel uvnitř nemá žádná okna. Na konci chodby je cela číslo 1, je zajímavá tím, že tam byl během 1. světové války vězněn atentátník Gavrilo Princip, který zastřelil následníka trůnu Františka Ferdinande d'Este v Sarajevu v roce 1914. Byl v cele č. 1 dva roky, pak ještě dva roky v terezínské vojenské nemocnici, kde zemřel na tuberkulózu."

Před návštěvou Červeného kříže byla v Terezíně vybudovaná tzv. holírna - řada umyvadel, zrcadla. I dnes vypadá jako nová, nikdy totiž nebyla použitá.

Muzeum ghetta

"Vedoucí delegace byl Švýcar a pak tu byli ještě dva dánští lékaři, takže byli celkem tři. Šest hodin strávili v Terezíně. Všechno bylo pro ně dokonale dopředu naplánováno, kam půjdou, co uvidí, neuvidí a tak dále. Odjeli spokojení. Po té návštěvě byla paradoxně sepsána pozitivní zpráva o podmínkách v Terezíně. Delegace sem na Malou pevnost nepřijela a poté, co odjeli z ghetta, tak tato místnost se zamkla a vězňové ji do konce války nikdy nepoužili."

V Terezíně je i Muzeum ghetta, v budově, kde byl domov pro chlapce. Rodiny byly totiž po příjezdu rozděleny, nejprve ženy a muži zvlášť, děti byly s matkami, potom tady byla tendence dělit děti od rodin, alespoň přes den, protože rodiče museli pracovat. Dětem je věnováno i přízemí muzea.

"Jsou tady ukázky dětských kreseb, kufrů, různých básní, které tu děti za války tvořily. V jednom z těch domovů chlapci vydávali i časopis. V té střední místnosti je po stěnách vypsáno asi 8 tisíc dětských jmen, které prošly Terezínem a válku nepřežili. Hlavní výstava je v prvním patře, to se týká židovské otázky."

Na konci války se v Terezíně rozšířila epidemie skvrnitého tyfu. V podvečer 8. května projela městem první sovětská bojová vozidla a zdravotní služba Rudé armády přispěla k likvidaci epidemie. Po válce sloužila Malá pevnost jako internační středisko pro odsun Němců z Československa.

Nedaleko Malé pevnosti byl v září 1945 založen Národní hřbitov, kam byly přeneseny ostatky 10 tisíc obětí.