Mediace jako prostředek k řešení sporů

Po nedávné exkurzi do práva na ochranu soukromí a osobních údajů se opět vrátíme k rodinnému právu. Proto ve studiu vítám Lenku Pavlovou, která se touto problematikou zabývá. Dnešním tématem bude mediace.

V poslední době se hodně mluví a píše o mediaci. Můžete ve stručnosti objasnit, co to vlastně je?

Mediátora neboli prostředníka mohl představovat duchovní, nejvlivnější osoba klanu, rodiny, vesnice či jiného místa či jakákoliv jiná osoba, jejíž úlohou nebylo spor rozhodnout, posoudit nebo dohodnout smír, ale která působila svojí přítomností a vlivem na obě strany tak, aby ke smíru mohlo dojít. Jak již bylo řešeno, své místo má mediace tradičně v mezinárodní diplomacii jako nástroj smírného a pokojného řešení, jehož snahou je eliminace agresivního prosazování mocenských zájmů válkou a nátlakem. Je přirozenou součástí řešení sporů obchodních a v poslední době proniká úspěšně rovněž do řešení sporů spotřebitelských a pracovně-právních. Moderní právní řády upravují mediaci v rámci trestního řízení v souvislosti s náhradou škody, kterou lze sjednat za pomoci mediátora. Je otázkou, zdali bylo vhodné spojovat dva pojmově i obsahově odlišné instituty - probaci a mediaci - do jednoho právního předpisu, ale v České republice a na Slovensku tato právní úprava ve vztahu k trestnímu právu platí. I přes vznesenou pochybnost považuji právní úpravu tohoto druhu ve své době za pokrokovou a moderní, k níž ostatní evropské a neevropské státy zatím směřují. Je škoda, že nelze totéž říci i o mediaci v rámci jiných, nežli trestních věcí, neboť tam právní úprava medice citelně chybí. Obchodní, pracovní, rodinné, sousedské, spotřebitelské, etnické a národnostní či jiné spory představují převažující masu případů, které lze efektivněji a úspěšněji řešit pomocí mediace."

Je mediace vhodná při řešení rozvodů a sporů o dětí?

"Zeslabováním až dokonce ztrátou vlivu tradičních společensko - etických mechanismů se začalo těžiště zájmu přenášet do oblasti justice. Tím se posilovala její funkce a vliv, ale na druhé straně docházelo nejen k jejímu zahlcování, ale také k tomu, že se začala vytrácet osobní odpovědnost za vzniklé konflikty. Pravidlo více aut více silnic dnes přeneseně znamená více sporů = více soudů a soudců. V 21.století lze řešit spory opět tradiční a osvědčenou cestou osobní iniciativy. Mediace je metoda, která napomáhá vzájemné komunikaci stran a jejich porozumění si. Mediátor napomáhá stranám předávat si vzájemně jejich stanoviska. Mediace nabízí, že si obě strany při řešení sporu ponechávají vlastní nezávislost v navrhování variant řešení a plnou svobodu při jejich přijetí či odmítnutí. Mediace posiluje bezprostřední a přímou odpovědnost každé strany sporu nejen za příčiny sporu, ale především za průběh, řešení a důsledky sporu. Oslabení náboženství a jiných systémů přirozeně dosud modelujích a ovlivňujících život rodiny a řešení rodinných konfliktů otevřelo cestu pro uplatnění mediace rovněž v rodinných vztazích. Zájem o udržení vzájemných vztahů představuje u rodinných sporů jinou kvalitu nežli u sporů obchodních, spotřebitelských nebo pracovních. U obchodních sporů je zachování a udržení vztahů mezi stranami sporu rozhodnutím a zájmem založeným na obchodní, myšleno především na finanční výhodnosti, což je typicky zřejmé např. v rámci dodavatelsko - odběratelských vztahů zasazených do širšího rámce obchodní spolupráce, např. v rámci dodávek většího investičního celku. Rodinné vztahy vychází zdánlivě z principu dobrovolnosti stejně jako vztahy obchodní - pokud jde o partnery, ale ve své podstatě jsou ovlivňovány širokou škálou jiných vlivů a souvislostí založených na tradici, zvyklostech, ale především na emočně - psychologickém základě. Středobodem rodinných vztahů bývá zpravidla dítě, resp. děti, a to od nejmenšího věku až po dospělost. Tento nejslabší článek rodinné hierarchie není nadán žádnou z výhod dobrovolnosti nebo rovnosti. Naopak a navíc většinou představuje hlavní těžiště sporu. Přátelské nebo alespoň mírnými prostředky doprovázené řešení sporu dotýkající se svými dopady dětí a rodiny jako celku, např. při rozchodu a rozvodu rodičů jsou základním předpokladem dalšího fungování rodiny v její transformované podobě včetně zdravé existence jejích jednotlivých členů. Nespornou výhodou mediace v rodinných vztazích je mimo jiné rovněž faktor času. V obchodních vztazích je čas, resp. rychlost řešení spojena stejně jako zachování obchodních vztahů s finanční výhodností. V rodinných vztazích má čas jinou kvalitu a rozměr, zejména ve vztahu k dítěti. Pro dvouleté dítě znamená jeden rok, což je průměrně minimální doba soudního sporu, polovinu jeho celého života. V životě dospělého člověka se toto období vyrovná 15 - 25 letům. Zcela zjevným specifikem rodinné mediace ve srovnání s mediací obchodní či jinou je výrazný podíl emoční složky, a to nikoliv emocí klidných a vyrovnaných, nýbrž naopak, které v určitých fázích mohou být i dosti vyhrocené a rozbouřené."