Terezín - nejdokonalejší pevnost 18. století
Terezín byl nejdokonalejší pevnost 18. století. Přesto do bojů nikdy nezasáhl. Město má unikátní architekturu i pohnutou historii. Za války zde byl zřízen sběrný tábor - židovské ghetto. Dnes hledá využití pro řadu budov, které tu zůstaly po armádě a má šanci i na zápis do seznamu UNESCO. My se teď vypravíme do chodeb pevnosti i za její nejstarší historií.
Terezín byl postaven jako královské pevnostní město a to na příkaz císaře Josefa II. Své jméno dostal na počest císařovny Marie Terezie. Se stavbou se začalo v roce 1780 a v průběhu jedenácti let tu vyrostla nejdokonalejší pevnost 18. století. Celý komplex se skládal z hlavní pevnosti, což bylo opevněné město, tzv. předpolí a malé pevnosti. Hned při příchodu do pevnosti jsme pochopili, proč byli dělostřelci většinou hluší. Občanské sdružení přátel města Terezína - 42. pěší pluk pro nás připravil salvu z děla. A když jsme opět po chvíli začali slyšet, přivítal nás Miloslav Kubíček.
"Já bych vás rád pozval do prostor, které při výstavbě pevnosti sloužily jako kasárna pro ubytování vojáků, kteří v pevnosti sloužili."
Jak uvedl, Terezín měl pro stavitele nesmírnou výhodu, byla to naprosto rovná plocha.
"Věčné přání pevnostních architektů bylo, že by mohli stavět pevnosti na místě naprosto rovném, kde by nebyla žádná zástavba a mohli tam uplatnit všechny obranné prvky v rozsahu, který jim ten prostor vymezoval. A to byl právě Terezín. Celá plocha je zhruba 220 hektarů. Při výstavbě jako první priorita byly postavené hradby - ty byly postavené za deset let. Další byly erární budovy, to jsou kasárna."
Jediným omezením, které tu stavitelé měli, byly dvě vesnice, které se přesunuly a bažiny, které se odvodnily. Celý komplex se stal královským pevnostním městem, které má skvěle propracované obranné prvky. Po celém obvodu pevnosti jsou tzv. kryté cesty, ovšem jen pro drobnější postavy, dodal Miloslav Kubíček.
"Já bych tu zcela určitě jako běžný voják nemohl fungovat. Ti minéři museli být lidé menšího vzrůstu. Chodby byly vysoké asi 1,5 až 1,6 metru a zužovalo se to. Hlavní chodba po obvodu je široká asi 1,3 a vysoká asi 1,9. Když provádíme těmi chodbami, tak kluci při tom vždycky vytvoří historické tábořiště včetně černé kuchyně, ukázky běžného života v táboře, cvičení a vše co s tím souvisí."A do chodby už přichází první vojáci v dobových uniformách vyzbrojeni puškami. Chodby tu měří celkem 29 kilometrů. Pevnost využívala také vodní plochy. V případě napadení se jednotlivé kotliny a příkopy zatápěly. Pevnost měla osm bastionů a každý z nich plnil svoji funkci. My se právě nacházeli v bastionu s číslem 3, jehož chodba se pomalu nořila do podzemí pevnosti a vojáci už byli nastoupeni.
"Vojáci vám tady ukážou, jak se tady bojovalo, když sem přišli vetřelci. V době míru tady mělo být zhruba 5.600 vojáků. V případě nebezpečí by se měl stav zvýšit na 10.600 vojáků a při opravdu válečném stavu 14.000 vojáků, kteří by měli být účinnými obránci pevnosti. A v tomto okamžiku se do ubytování vojáků zapojily i tyto retranchementy. Nelekněte se, kdyby něco baflo. Dělo to nebude. Ke střílnám, pal!!!"Velitel zavelel a ozvala se rána jak z děla. Tedy vlastně z pušky, ale pořádně hlasitá. Ve velkých pěchotních kasárnách bylo možné umístit až 1100 lidí. Byla tu vojenská nemocnice, zbrojnice, pak přibyly další objekty - kostel, jízdárna.
"Zástavba byla řešena tzv. patentem Josefa II. který stanovil podmínky, jakým způsobem do města dostat lidi a jaké lidi. Tam byl, dá se říci, výběr, kdo do Terezína mohl, protože to bylo především pevnostní město. Patentem bylo stanoveno, jak se má stavět, jaké půjčky jim tam dávají a tak dále."
Z bezpečnostních a taktických důvodů nesměly být domy příliš vysoké. Proto lze v Terezíně nalézt pouze jedno, maximálně dvoupatrové budovy s výškou do 14-ti metrů. Pevnost však nikdy k boji nebyla využita. Vypukla francouzská revoluce a spory mezi Rakouskem a Pruskem ustoupily do pozadí. Od poloviny 19. století sloužily kasematy terezínské pevnosti jako vězení pro mnohé revolucionáře. V Terezíně zemřel i sarajevský atentátník Gavrilo Princip. Za druhé světové války zde byl sběrný tábor - židovské ghetto.
A jaká je současnost města, které vždy ovlivňovalo vojsko? V roce 1992 ho armáda začala opouštět a definitivně odešla o 4 roky později. Roční údržba budova a pevnosti stála armádu 80 milionů korun. Pro město, které má roční rozpočet kolem 30 milionů, je to bez dotací neřešitelný problém. Pro rozlehlé kasárenské bloky zatím není rozumné využití. Terezín je přitom zelené město, má veliké centrum, rovné ulice a neopakovatelnou architekturu. Kdyby radní měli bezedný měšec, mohlo by být z Terezína výstavní pevnostní město. Má dokonce šanci na zápis do seznamu UNESCO. Tu získalo poté, co byla do seznamu zapsána série francouzských pevností.
"Rozhodnutím UNESCO bylo řečeno, že doporučuje, aby série pevností byla rozšířena o další prvky. My jsme v minulém roce začali nominační proces. Do konce roku by se měl předložit příslušným orgánům. V roce 2013 by Terezín mohl být do seznamu památek zapsán."
Jak už jsme se zmínili, za druhé světové války byl Terezín vybrán jako místo ke zřízení sběrného tábora - židovského ghetta. Stal se přestupní stanicí na cestě do vyhlazovacích táborů a do konce okupace jím prošlo na 160.000 lidí. Dnes je Malá pevnost památníkem, který navštívíme příští týden.