Kam kráčí novinářská etika v českých médiích?

Nahý expremiér Mirek Topolánek v Berlusconiho vile, středočeský hejtman David Rath zobrazen coby Adolf Hitler na titulní straně časopisu Reflex a o pár týdnů později tamtéž parodie na legendární fotku Johna Lennona a Yoko Ono fotomontáží šéfa ČSSD Jiřího Paroubka a jeho ženy Petry. Otřásá se v těchto případech novinářská etika v základech nebo je to ještě v normě. Na to jsem se zeptal politologa Jiřího Pehe.

"V těchto případech to závisí na kvalitě periodika. Jestliže se Reflex rozhodl jít cestou bulvarizace a to asi pod novým šéfredaktorem zamýšlí, protože úplně stejně postupoval Pavel Šafr v případě Mladé fronty, když jí vedl atd., tak je to jenom marketingový trik. Zda-li je to ještě v hranicích novinářské etiky závisí na tom, zda se bavíme o seriózní publikaci nebo bulváru."

Pokud odhlédneme od Reflexu a podíváme se komplexně na česká média - jsou v těch přešlapech alespoň vyvážená tzn., že platí padni komu padni napravo i nalevo stejnou měrou?

"Není žádným tajemstvím, že česká média jsou posunutá výrazně doprava. Je to zřejmě důsledek událostí, které se staly v naší nedávné historii, takže rozhodně tam neplatí padni komu padni, ale to samé bychom mohli říct o novinářích na západě, kde je naopak většina médií v levém středu nebo nalevo."

Souvisí to s věkem novinářů?

"Určitě. U nás chybí jedna až dvě generace novinářů, což je dáno tím, co se stalo v roce 1989, kdy novináři museli kromě výjimek odejít - byli zkompromitovaní spoluprací s minulým režimem - a média tady převzali mladí lidé, což platí dodnes a to dokonce na manažerských místech největších deníků. Tady vidíme ve srovnání se západem zcela atypický jev, kdy médiím šéfují lidé kolem čtyřicítky, kterým bylo v 89. roce 20. Ti lidé nemají dostatek zkušeností, neprošli mediální školou, tréninkem, který je běžný v západních médiích, kdy na novináře v prvních letech dohlíží zkušenější kolegové. To tady odpadlo a projevuje se to samozřejmě v kvalitě médií."

Pokud bychom se ještě měli věnovat vyloženým nepravdám, lžím a pomluvám, které se v českých médiích také čas od času objeví. Myslíte si, že by bylo ideální, kdyby si je řešil samotný novinářský cech nebo tyto věci řešil soud a padaly za to přísnější tresty, aby se tomu redakce nevysmály, protože se jim zatím statisícová pokuta v poměru ke zvýšenému nákladu stále vyplatí?

"U nás chybí oba regulační mechanismy. Na jedné straně přísnější postihy ze strany soudů za pomluvy, výmysly apod. To jsou věci, které mohou západní média zruinovat nebo silně postihnout. Zároveň tady chybí i druhá dimenze a to je samoregulace médií. Tady se bohužel nevyvinuly instituce, které by pomáhaly nastolit médiím určitá pravidla fungování a dohlížely, zda se novináři nezpronevěřují svému poslání. Je to škoda, protože novinařina je profese jako každá jiná, která by měla mít svá pravidla, na které budou dohlížet instituce, které si novináři sami vytvoří. Bohužel neexistují ani silné odbory, které by novináře chránily, což je druhá stránka věci. Je to běh na dlouhou trať a než se tady vytvoří poměry, které jsou běžné v zavedenějších demokraciích, tak to bude ještě trvat."