Kaple Betlémská

Betlémská kaple v Praze patří k nejvýznamnějším památkám. Jak víme z historie, kázal tu i Mistr Jan Hus. Mimo jiné se dozvíte, proč ztratil přízeň mocných a jak ve skutečnosti vypadal.

Betlémská kaple jako místo duchovní obnovy vyrostla na parcele, která patřila kramáři Janu Křížovi, v dnešní době bychom o něm mluvili jako o velkoobchodníkovi. Kaple byla snad největším prostorem v celé tehdejší Praze. Při kázání se stálo a vešlo se sem na 3000 lidí, přičemž Praha měla odhadem 30 až 50 tisíc obyvatel. Proč se kapli říká Betlémská, na to se ptám našeho průvodce Stanislava Marchala.

"Název Betlémská kaple se nevztahuje k městu Betlému, ale k tzv. neviňátkám betlémským. Zasvěcení kaple souvisí s nevinnými dítky, které nechal král Herodes povraždit. Dokonce kramář Kříž byl vlastníkem domnělého ostatku jednoho z těch betlémských neviňátek a ten byl do základů zdejší kaple umístěn."

S Betlémskou kaplí je neodmyslitelně spojen Mistr Jan Hus. V době stavby mu však bylo teprve 20 či 22 let a první kazatelem tu byl Jan Protiva z Nové Vsi, který se později stal jedním z hlavních Husových odpůrců. Dokonce proti němu svědčil na známém kostnickém koncilu. Jan Hus do Betlémské kaple přišel roku 1402, bylo mu přes třicet a byl populární a oblíbený kazatel. Mezi jeho příznivce patřili tak vlivní muži jako byli pražský arcibiskup Zbyněk Zajíc z Hazmburka či král Václav IV. Arcibiskupa si Hus znepřátelil na koncilu v Pise, který řešil vládu dvou papežů.

"Jan Hus ve svém díle De ecclesia říká, že hlavou církve není papež, ale sám Ježíš Kristus. Na jedné straně by tak vyřešil papežské schizma, ale samozřejmě se to nelíbilo církevním hodnostářům. Výsledkem bylo, že se arcibiskup stal jedním z jeho doslova fanatických odpůrců a vyvrcholilo to tím, že nechal v pražských ulicích veřejně spálit Viklefovy spisy. Studenti Karlovy univerzity proti pálení spisů posměšně zpívali v pražských ulicích: Zbyněk Abeceda nechal spálit spisy Johna Viklefa, nevěda co v nich. Tyto věty narážely na to, že arcibiskup byl negramotný."

Mistr Jan Hus při kázání

Arcibiskup se domníval, že studenty k tomu naváděl Hus a ten byl nucen opustit Prahu. Zůstal mu však další příznivec Václav IV. Vše se změnilo roku 1412. A jak to tak bývá, stály za tím peníze. Tehdy byli popraveni tři tovaryši, kteří vystupovali proti odpustkům.

"Český král měl z toho dost podstatný podíl ze zisku. Takže Václav IV. dal osobně ty tři tovaryše popravit a Hus, který proti tomu vystupoval, sklidil značnou nevoli panovníka a ztratil posledního vlivného příznivce."

Další historie je dobře známá. Hus odchází na hrad Krakovec a odsud do Kostnice, kde byl upálen. Jeho nástupcem v Betlémské kapli se stal další reformní kazatel Jakoubek ze Stříbra. Ten jako první v Praze zavedl přijímání pod obojí a je v kapli i pohřben.

Později byla jedna ze stěn zbořena a začátkem 19. století tu byl postaven činžovní dům, dalo by se říct, že byl do kaple vestavěn. Myšlenka obnovy Betlémské kaple se objevila po vzniku republiky, ale majitel domu s tím nesouhlasil. Později byl dům vyvlastněn a architekt Jaroslav Frágner se pustil do rekonstrukce. Kaple měla vypadat jako v období kázání Mistra Jana Husa. Později zde proběhly opravy pod vedením ČVUT a kaple byla roku 1992 otevřena. Pod dlažbou je umístěno ústřední topení a konají se tu promoce, koncerty i mše. Zajímavostí kaple je, že tu není žádný hlavní vchod. Všechny tři byly rovnocenné. Navíc je v kapli i studna, která tu byla už při jejím založení.

"Dokonce při založení Betlémské kaple vzniklo jakési věcné břemeno, že ta studna musela být zachována a nadále sem chodili pro vodu staroměstští občané. To byl také důvod, proč jeden ze vstupů do Betlémské kaple byl blízko studny, aby nedocházelo k rušení bohoslužeb. Říká se, že tu byla jedna z nejkvalitnějších zdrojů pitné vody v Praze."

Jak dodal Stanislav Marchal, vedle kaple stojí dům kazatelů, který nebyl nikdy ani pobořen. Patřil také Janu Křížovi, který tu měl sladovnu. Je tu i místnost, kde žil Jan Hus.

"Kdyby se stal ten zázrak a s Husem se tu mohli setkat, tak by mu nikdo z nás nevěnoval zvláštní pozornost, protože bychom ho nepoznali. Když vidíte filmy se Zdeňkem Štěpánkem nebo známý Brožíkův obraz Mistr Jan Hus před koncilem kostnickým, tak Husa vidíte vysokého štíhlého tmavovlasého, vousatého. Ve skutečnosti to byl malý, tlustý, plešatý člověk, bezvousý. Protože ta skutečná podoba by byla v rozporu s představou Husa hrdiny, tak už byl od středověku zobrazován úplně jinak a to potom vyvrcholilo v 19. a 20. století."