Čeští krajané v Belgii mají už napečeno na Vánoce

Na pečení vánoček je ještě dost času. Čeští krajané v Belgii se však do něj už pustili. Natáčel při tom bruselský zpravodaj Českého rozhlasu Pavel Novák.

Vánočky se stejně jako loni a předloni pekly v domku v Braine l´Alleud v kuchyni u Olgy Schmalzriedové - jednatelky krajanského spolku Beseda. Hnětlo, válelo, pletlo a peklo se na etapy. Kdo dřív přišel, dřív zadělával, pak čekal, až těsto nadzvedlo utěrku na díži, a mohl pokračovat v přípravě vánočky.

Tak jak to jde?

„Jde to dobře. Mysleli jsme, že jsme tam dali hodně mléka, ale těsto je husté dostatečně,"

říká Alexandr Žamboch nad mísou, ve které už unavenou rukou hněte žluté těsto s rozinkami. Olga Schmalzriedová ukazuje krajanům posedávajícím kolem stolu další fázi výroby. Rozdělení těsta na bochánky a přípravu válečků na pletení copánků.

„Rozválím je tak, že jsou uprostřed silnější a konce jsou tenčí. Protože chcete, aby ta vánočka nebyla rovná, hranatá, ale zúžená."

A nastává část přípravy štědrovky, při které žákům paní Olgy kmitají oči ze strany na stranu. Pletení vánočky.

„Vždycky ty dva prostřední se kříží. Vrchem, spodem a překřížit."

„To je těžké!"

„Ale na to přijdete. Uvidíte, každý rok to vždycky všichni zvládnou. Takže vrchem, spodem a vrchem překřížit."

Základ vánočky je upletený, tak šup s ním na plech s pečícím papírem.

„Podeberu jako miminko, pod prdýlkou, pod hlavičkou, aby se to nerozpadlo."

Když se na dolní vrstvu dostaly i prostřední a horní upletené copy, dala se vánočka na chvíli ještě dokynout a pak péct. Byl čas zeptat se krajanů a hlavně jejich belgických partnerů, jestli tady v Belgii znají něco podobného jako vánočka. Paní Agnes Goris to přirovnala k vlámské vánoční buchtě.

„To není přesný překlad, protože v holandštině neexistuje to slovo."

Ve francouzštině - tedy ve Walonsku by se podle Věry Šimandlové mohla vánočka jmenovat asi takto:

„Tresse surce, jako cukrový copánek."

Zkusíte to? Není česká vánočka moc složitá?

„Složitá ne, ale musíte mít svaly."

Díky Olze Schmalzriedové se ovšem tradice a umění pečení českých vánoček mezi krajany v Belgii udržuje a šíří.

Co tomu říkají ti, co vánočky neznají? Neodradí je to, že tu je velice složitá příprava?

„Samotné doma by je to asi nebavilo, ale jelikož tady je parta a je u toho veselo, tak si myslím, že společně se to dělá dobře."

Letos se u Schmalzriedů upeklo vánoček celkem 17. Trouba zapípala a první vánočka byla na světě. Nastala chvíle předvést první výtvor nedočkavému publiku.

„Krásná! - Trošku vykynula na téhle straně, tady to není perfektní."

Správná hospodyňka vždy musí být trochu nespokojená. Ale ta první vánočka, ještě teplá, byla stejně ta opravdická, česká, s láskou pečená. Což potvrdili i ti, kteří ji ochutnali. Za všechny ji zhodnotil pětiletý Aleš Khol.

„Je moc dobrá, tak jako má být."

A přesně takové byly i ostatní vánočky, které si letos krajané v Belgii upekli. Protože bez nich by to přece nebyly naše Vánoce.

---