Jak hluboko až mohou klesnout daně?
Daně jsou vždy a všude velice citlivým tématem, zejména pokud jde o ty přímé, tedy o daně z příjmů. Právě o nich se však nyní v Česku mluví ještě mnohem víc, než jindy.
To vše se děje v trochu zmatené atmosféře, kdy po loňské dlouhé diskusi a halasném schvalování finančních reforem už lidé odvádějí z letošních výdělků zálohy na daně podle nových pravidel, za loňský rok se však ještě výpočty řídí předešlou podobou zákona. A do toho všeho ministr financí přichází s úvahami, co všechno by se zase mohlo letos změnit, aby se už za rok mohly daně platit jinak, než se mezitím nepřipraví zákon ještě novější.
"Především bych asi byl přítelem toho nedělat žádné další změny po určitou dobu,"říká bývalý ministr financí, dnes hlavní ekonom Raiffeisenbank Pavel Mertlík. Podle něj by se zkrátka systém měl trochu usadit. "Náběh toho nového systému je pozvolný. Z dat za první jeden či několik málo měsíců roku, ještě nemáme pořádně ani data za dva měsíce, nelze dělat žádné velké závěry. Většinou to u velkých daňových reforem bývá, a rozměrově, tou restrukturalizací daňového břemene, to co vláda uskutečnila v loňském roce, to byla poměrně rozsáhlá daňová reforma, tak je rozumné počkat a prostě spočítat, co to udělá."
A dokdy se změnami čekat?
"Tak ekonomové zpravidla odhadují, že účinnost nového daňového systému se plně projeví v nějakých dvou až třech letech. Protože během toho prvního roku se to všichni tak postupně učí, zjišťují různé možnosti daňových optimalizací a podobně a ten systém se takzvaně usazuje. Jak na straně plátců daně, tak na straně úřadů a dalších. To je asi příliš dlouhá doba, nerealistická z hlediska politického, volebního cyklu, nicméně možná ta roční přestávka a vyhodnocení určitých zkušeností by byly namístě,"řekl Českému rozhlasu Pavel Mertlík o uvažovaných změnách, které by měly být napřesrok vlastně jenom kosmetické a pro mnoho lidí snad dokonce výhodné. Ministr financí Miroslav Kalousek v pracovních návrzích počítá s možností buď dále snížit sazbu daně z příjmů, nebo ji sice nechat v dnešní podobě, ale snížit platby sociálního pojištění. Z hlediska daňových poplatníků chvályhodná úvaha má ale jeden háček: státní pokladna by mohla přijít i o desítky miliard korun.
"Já obecně považuji za chvályhodné posunout daňový systém k větší efektivitě, ale přijde mně, že logickým postupem by bylo nejdřív vyjít z nějakého střednědobého fiskálního výhledu, odhadnout, jaké jsou možnosti snížení výdajů, a z toho zjistit, jestli existuje eventuálně prostor pro snížení daní. Zatím mám pocit, že se postupuje přesně odzadu,"řekl Radiu Praha analytik UniCredit Bank Pavel Sobíšek. Shoduje se tak například s ekonomem ČSOB Tomášem Sedláčkem, který připomíná, že původním motivem reformy veřejných financí přece nebylo snížení daní, ale snaha umravnit rostoucí zadlužení státu: "A tím, že se neustále snižují daně, se tento cíl prostě bude oddalovat dál a dál. Je sice hezké jestli vyhraje jedna nebo druhá varianta, snižování daní je vždycky dobrá zpráva, ale v situaci, kdy stát každý rok zadlužuje své občany, tak by se politici měli zamyslet zejména nad tím, jak bojovat s tímto nešvarem, a až potom přistoupit ke snižování daní."
Podle Pavla Mertlíka ale vláda hřeší na to, že žije v neobvykle nadstandardním roce. Státní pokladna nyní ještě podle loňských norem stále vybírá vyšší daně z příjmů za minulý rok, a také zároveň už podle nových zákonů přicházejí vyšší výnosy zejména ze spotřebních daní a DPH. Vláda tak zatím příliš na výdaje sáhnout nemusela, říká Mertlík. "Když se podíváme na platný státní rozpočet na rok 2008, tak on dělá poměrně výrazné změny na té příjmové straně, kde došlo skutečně k restrukturalizaci daňového břemene, ale na té výdajové straně žádné významné úspory vidět nejsou. Naopak, celá řada položek se tam výrazně zvyšuje. Jsou tam některé úspory, které byly třeba hodně předmětem řekněme nějakého společenského zápasu a byly diskutovány v médiích, jako třeba výdaje na školství, ale vedle toho je tam řada resortů, kde se výdaje výrazně zvyšují, jako třeba vnitro nebo opět zvyšované výdaje na dopravní infrastrukturu zejména, a podobně. To jsou věci, které prošly bez nějaké větší veřejné diskuse. No a když se podíváte na meziroční nárůst objemu výdajů v roce 2008 oproti roku 2007, tak jestli mě paměť neplete, tak je tam nějakých nominálně osm procent, tedy poměrně razantní meziroční nárůst."
Pavel Mertlík ale v souladu s dalšími ekonomy zdůrazňuje, že při úvahách o snižování daní tak vláda dluží občanům odpověď na klíčovou otázku: "Pokud mluvíme o tom, kolik chceme škrtnout, musíme ve stejné chvíli říkat také, kde to škrtneme na věcné straně těch výdajů. Čili co nebudeme financovat."
