Důchodová reforma se rozjíždí oklikou

Bez velkého rozruchu udělala vláda zatím nejdůležitější krok k penzijní reformě. V listopadu by ho měli schválit poslanci. A je prakticky jisté, že s tím nebudou problémy. Další, radikálnější kroky ale ještě čekají. Podrobnosti má Zdeněk Vališ.

Ministr práce a sociálních věcí Petr Nečas

Od ledna příštího roku vznikne v rámci státního rozpočtu samostatný rezervní účet. Do roku 2010 by už na něm mělo být podle ministra práce a sociálních věcí Petra Nečase asi 40 miliard korun, jakýsi základní kapitál k rozjezdu reformy. K čemu je ale takový rezervní fond určen? S ním bývá spojována hlavně tzv. třetí fázi penzijní reformy, která má být menší revolucí. Proč? Lidé by měli snad už od roku 2010 na vybranou, zda budou platit plnou výši důchodového pojištění státu nebo jestli část z povinných odvodů nedají státu, ale investují je do zvláštních penzijních fondů. Člověk, který by se rozhodl pro variantu částečně investiční by ale takto musel na stáří povinně spořit až do důchodu. Návrat k plnému důchodovému pojištění od státu by už nebyl možný. Od státu by takový investor dostal na konci své pracovní kariéry nižší důchod. Pokud by ale soukromý penzijní fond dobře zhodnotil jeho investici, byl by na tom dotyčný lépe, než kdyby platil důchodové pojištění jen státu. Ten musí počítat s tím, že hodně mladých lidí zvolí právě investiční variantu pojištění na stáří a část povinných důchodových odvodů bude ukládat na soukromých účtech. Proto je nutné mít k dispozici velkou finanční rezervu, říká Lenka Zlámalová, analytička Hospodářských novin.

"Ve chvíli, kdy uděláte důchodovou reformu a dovolíte třeba mladším lidem, aby si část povinných odvodů platili na soukromý účet, tak vám ty peníze budou chybět ve státním rozpočtu. Dnes důchodový systém funguje tak, že dnešní lidé, kteří pracují, platí penze současným důchodcům, takže rezervní účet je nutný. Z něho se budou doplácet penze současným důchodcům. Výpadky se dají očekávat v řádu zhruba 40 miliard korun ročně. Záleží na tom, kolik vláda, respektive parlament dovolí lidem vyvádět na soukromé účty. Ministr nečas navrhuje pro třetí etapu, aby to byly čtyři procenta z těch odváděných 28 procent."

Vláda rozdělila reformu penzí do tří etap. S vytvořením rezervního fondu na penze se přitom počítalo až ve druhé etapě. Jelikož ale tato fáze reformy se zdá být nejméně problematická, začíná se právě s ní. Založení rezervního fondu mají poslanci schvalovat v listopadu a je téměř jisté, že bude mít podporu všech politických stran. Přinejmenším s ním souhlasí i opoziční sociální demokracie. Lenka Zlámalová připomíná, že k takové dohodě už došlo napříč politickým spektrem před několika lety.

"Už v době, kdy byl premiérem Vladimír Špidla, vznikla tzv. Bezděkova komise pro penzijní reformu, která už tehdy vedla téměř k dohodě politických stran na základních pilířích, tedy odsunutí věku odchodu do důchodu, dále to byla povinná délka pojištění a konečně právě ten speciální důchodový účet. Na něj měly mířit peníze z privatizace. Myslím, že toto není věc, která by byla politicky příliš kontroverzní, takže by neměl být problém se na ní dohodnout."

Rezervní fond by tedy neměl být problémem. Složitější se jeví dosažení politické shody v oblastech, kde už shoda - jak připomněla Lenka Zlámalová - téměř existovala před několika lety. První fáze reformy počítá mimo jiné s postupným zvyšováním důchodového věku na 65 let, a to do roku 2030. Dále se má prodlužovat povinná doba penzijního pojištění z dnešních 25 na 35 let. Diskuse se určitě povedou kolem úpravy invalidních důchodů a kolem souběhu důchodů a pracovního výdělku. Části společnosti se jistě nebude líbit návrh na zrušení vysokoškolského studia jako náhradní doby pojištění. Dnes je stále studium zahrnuto do nároku na důchod, pojistné za ně ale stát do důchodového účtu neodvádí. Nejvíce výhrad k vládnímu návrhu mají podle očekávání komunisté. Ti zastávají názor, že penzijní účet se ještě v roce 2050 nedostane do deficitu ani při zachování stávajícího systému. Sociální demokraté nemají problém s důchodovou hranicí 65 let. Nelíbí se jim ale to, že by doba studia neměla být započítána do nároku na důchod. A už vůbec nesouhlasí s tím, aby byla skokově prodloužena povinná doba penzijního pojištění na 35 let. Potvrzuje to stínový ministr práce a sociálních věcí Zdeněk Škromach.

"Nelze to udělat zpětně a s takovou razancí z 25 na 35 let. Naše představa je, že by v této podmínce pro získání nároku na důchod měly roky postupně přibývat tak, aby lidé dopředu věděli, s čím mají počítat. V podstatě by podmínka 35 měla být dosažena až někdy kolem roku 2034."

Mezi odborníky ale převažuje v podstatě optimismus, že k politické dohodě o penzijní reformě dojde. A jak upozorňuje Lenka Zlámalová, je to ostatně i v zájmu sociálních demokratů.

"Myslím, že ty kroky jsou do značné míry prosaditelné s širší politickou podporou, protože sociální demokraté ty zásadní věci nezpochybňují. Věřím, že sociální demokraté budou rádi, když se ta penzijní reforma udělá ještě teď, aby po jejich případném vítězství v dalších volbách neměli toto břemeno na sobě. Věřím tedy, že budou státotvorná strana. Penzijní reformu potřebujeme."

A na ještě jednu okolnost je nutné upozornit. Současných důchodců se penzijní reforma vůbec netýká. Důchodové reformy se všude těžko prosazují právě proto, že vyvolávají strach ve starších lidech. Jenže jejich důchody vlády vždy garantují, protože to je základ společenské stability.