Lázně Velichovky se událostmi 2. světové války zapsaly do učebnic dějepisu

Velichovky jsou malé lázně ve Východních Čechách. Léčí se zde zejména pohybové ústrojí. Na konci války sídlil v lázeňských budovách štáb německého polního maršála Ferdinanda Schörnera a ve školní zahradě byl dokonce zakopán lehký tank.

Kdy Velichovky vznikly, se vlastně neví. Poprvé se o nich mluví v roce 1389. Podle úřední listiny měla jistá vdova po Jiříkovi z Hustířan převést dlužní úpis z Welichowu kostelu v Žíželevci. Tahle na první pohled ne příliš zajímavá věta však historikům řekla, že místo patřilo starému českému rodu pánů z Hustířan a dřív se jmenovalo Welichow.

"Usuzuje se, že tu byl asi veliký dvorec, veliký chov a z toho to dostalo jméno,"

říká znalec místní historie Josef Dostálek. Jedním z vlastníků městečka byl Hanibal z Valdštejna, strýc Albrechta, známého vojevůdce císařských vojsk za třicetileté války. Ve Velichovkách dal postavit v roce 1616 kostel v renesančním slohu, kterých je ve východních Čechách velice málo. Původní kostel byl bez věže a blízko stála dřevěná zvonice. Když byla věž za více než dvě stě let přistavěna, zvonice byla zbourána a místo ní zasazeny dvě lípy, které dodnes zdobí návrší u kostela.

Hanibal z Valdštejna asi nebyl nejlepší hospodář a panství musel kvůli značným dluhům prodat. Majitelé se tu střídali, až přišli začátkem 19. století rytíři Podivínové. Panství udrželi sto let a jim vděčí Velichovky za otevření lázní. U jejich zrodu stály dvě sestry Berta a Gabriela. Obě znaly blahodárné účinky lázní v nedalekém Bělohradu a věděly, že také na jejich panství je slatina, kterou doktor Kutík používal k léčení revmatických potíží. Ten baronkám navrhl založit lázně.

"V roce 1897 brzy z jara se pokládá základní kámen ke stavbě lázní. Školní děti tam recitují básničky, koncertuje hudba. A protože tehdy bylo pracovních sil dostatek, tak lázně byly postaveny během jediného roku. Takže 1898 brzy z jara už se zahajuje lázeňská sezóna."

Jako první byly postaveny dnešní vily Slovenka a Domov. Tehdy se jmenovaly po zakladatelkách, baronkách Podivínových Vojtěška a Jela. K léčbě pohybového ústrojí, nervových a onkologických nemocí se využívala a využívá místní slatina a léčí i zdejší klid. Autor dobového knižního průvodce z počátku minulého století popisoval Velichovky velmi lákavě a vzletně.

"Cituji: Vzduch je ve Velichovkách nesmírně čistý, ba přímo vonný. Podnebí mírné, žádný kouř, žádný prach, přestože lázně mají polohu suchou, takže hned po dešti se lze vydat na procházku do svěžích jehličnatých lesů, dýchat nejčistší ozónem bohatý zdravý vzduch."

Mararykův dům

Lázně se úspěšně rozjely a baronka Berta, která byla v podniku hnací silou, s hrdostí sledovala vývoj svého díla. Lázně však byly v minusových číslech a tak stála před rozhodnutím buď je uzavřít nebo prodat. Rozhodla se pro prodej. Koupil je doktor Josef Moravec, který zavedl v lázních nový pořádek a začal šetřit. Zaměřil se i na propagaci. Vydal například secesního průvodce, vytiskl plakáty. Další rozvoj lázní za první republiky připomíná největší budova v lázeňské čtvrti, říká Josef Dostálek.

"V roce 1923 se staví hlavní léčebná budova. Dnešní Mararykův dům. Ten projektoval doktor architekt Babuška. Náklad byl 6 milionů korun, což byla tenkrát dost vysoká suma."

Původně jednopatrová budova je i po dostavbě dvou dalších pater docela pěkným příkladem tehdejšího funkcionalismu. Události druhé světové války pak zapříčinily, že se Velichovky dostaly do učebnic dějepisu.

"15. dubna 1945 je neděle a do Velichovek se stěhuje německý štáb armády Mitte, jejímž velitelem je polní maršál Ferdinand Schörner. Se Schörnerem sem přichází na tisíc německých vojáků. Schörnerova armáda čítala na 900 tisíc vojáků, disponovala asi 9400 děly a minomety, měla přes 2400 tanků a přes 1000 letadel."

Maršál Schörner se ubytoval ve vile po řediteli sanatoria, kde byla zřízena sauna a protiletecký kryt. Celý objekt byl hermeticky uzavřen. Ve školní zahradě byl zakopán lehký tank. Na jednáních tu pobývali třeba říšský protektor K. H. Frank a nebo generál Vlasov. Na konci války sem, tedy hluboko do území stále ovládaného Němci a později osvobozeného Sověty, dokonce doráží i konvoj Američanů s německým kurýrem, který Schörnerovi vezl text německé kapitulace.

"7. května v pozdních odpoledních hodinách odjíždí z Plzně konvoj pěti amerických bojových vozidel M8 a nějaký džíp. Vozidlo je označeno bílým praporem, mezi americkými důstojníky sedí německý plukovník Detringen. Do Velichovek přijíždí 8. května asi v 9 hodin 20 minut."

Dobrodružná mise českým územím, na kterém probíhá povstání a na mnoha místech se bojuje, je nakonec úspěšná.

"Schörner po tomto krátkém jednání asi o půl jedenácté opouští Velichovky. Americká bojová vozidla se shromáždila ve vesnici za veliké účasti občanů. Asi v 11 hodin německý štáb v plné zbroji bez jakéhokoliv odzbrojení opouští Velichovky směrem západním. Vzápětí potom za nimi odjíždějí Američané, kteří se vracejí zpátky do Plzně."

V roce 1997 byl v lázeňském parku na památku této události vybudován památník. Každý rok 8. května je pořádána vzpomínková jízda historických vozidel 2. světové války z Prahy do Velichovek pod názvem "Mise Velichovky". Pacienti dál jezdí na léčení slatinou, která je svým složením na území Česka ojedinělá. Zásobu ložiska odhadují odborníci na dalších 150 - 200 let.

Foto: Martina Schneibergová