Strakonice - město dudáků
K létu patří vodácké výpravy. My se vydáme po kdysi zlatonosné Otavě a z loďky vystoupíme ve Stakonicích, městě dudáků. Každé dva roky se tu pořádá mezinárodní dudácký festival, kam se sjíždí kapely z celé Evropy.
Když se řekne Strakonice, většina lidí si vzpomene na divadelní báchorku Josefa Kajetána Tyla Strakonický dudák. Dudy totiž k městu vždy neodmyslitelně patřily. Stejně jako výroba fezů či motocyklů. Než vystoupíme z naší loďky, musíme překonat na řece Otavě pěkný počet jezů. Dřív byla Otava zlatonosná řeka, dnes tu můžete zlatokopy potkat většinou jen při soutěžích, kdy se snaží vyrýžovat alespoň nějakou malou zlatinku. A jak se lidem, kteří přijeli do Strakonic ze Sušice, plavba líbila?
"Hodně jezů, hodně hospod, lepší i horší kempy, hrad Rabí a docela pěkná příroda. - Byli jsme samozřejmě tady ve Strakonicích na hradě."
O to, aby byly náměty a připomínky vodáků uvedeny v život, se stará skupina lidí, která pracuje na projektu Otavská plavba. Zapojila se do něj čtyři města - Sušice, Horažďovice, Strakonice a Písek. Jak uvedla místostarostka Strakonic Ivana Říhová, v okolí řeky Otavy ja spousta zajímavých míst, která stojí za návštěvu.
"Otavská cesta je skutečně ojedinělý projekt. Jeho cílem je, aby se řeka Otava stala takovou osou pro putování nejen pro pěší turistiku, ale i pro cykloturisty a hlavně pro vodáky. Dnes vodácký sport opravdu prožívá svůj boom. Mělo by dojít k vylepšení řeky Otavy a jejího okolí, protože řeka Otava je sice nesmírně krásná, má mnoho půvabů, ale má také mnohá úskalí pro vodáky a to úskalí se jmenuje jezy. Má více než tři desítky jezů a mnohé z nich jsou nesjízdné, mnohé z nich jsou smrtelně nebezpečné. A právě tento projekt by měl tuto nebezpečnost zmírnit na minimum."
Pokud vodáci překonají nebezpečné jezy, jejich cesta vede ve Strakonicích většinou k místní dominantě a tou je hrad, který založil ve 13. století rod Bavorů. O tom, že Bavorové patřili mezi významné české šlechtické rody, které se těšily velké přízni samotného krále, svědčí i fakt, že vlastnili a používali tzv. jezdeckou pečeť (tj. pečeť zobrazující jezdce na koni). Bavorové darovali část hradu Řádu maltézských rytířů. Ten pak půvobil ve Strakonicích 700 let. Oba jejich znaky bavorská střela a maltézský kříž jsou základními symboly dnešního praporu města.
"Pro strakonický hrad je charakteristická věž Rumpál, která stojí na druhém nádvoří a je dominantou hradu. Věž má kapkovitý tvar s břitem a účel byl prostý. Měla ve středověku odrážet střely nepřátel."
Jak uvedla Ivana Říhová, věž svého času sloužila také jako vězení, dnes jako vyhlídka. Zdejší muzeum pak nabízí pohled na historii města, zaposlouchat se tu můžete do dodácké muziky, prohlédnout si staré motocykly a zbraně. Ale protože ke Strakonicím patří dudy, zamíříme do dudácké expozice.
"Právě vcházíme do úvodní části, kde představujeme návštěvníkům dudy zahraniční. Dnes vystavujeme krásné skotské dudy, španělské, estonské a arménské."
"A tady už se nacházíme v expozici, která představuje domácí provenienci. Úvodní vitrínka je věnovaná vývoji dud, od těch nejjednodušších píšťalek a frčáků. Pak už následují klasické dudy a to jsou dudy dmychací a foukací. Nejvzácnějším exponátem jsou určitě čtyřhlasé moldánky z přelomu 18. a 19. století."
Ve Strakonicích se pravidelně - jednou za dva roky - koná Mezinárodní dudácký festival. Jak uvedla ředitelka městského kulturního centra Eva Dreslerová, chystá se už 18. ročník. A to na konec srpna roku 2008.
"Dá se říct, že se tady za ta léta zúčastnili dudáci z celé Evropy, všude kde se dudy ještě zachovaly jako tradiční nástroj. Stálým hostem jsou Skotové a asi nejoblíběnější mezi diváky, ale také Bretaňci, Maďaři, jezdí sem ze států bývalého Sovětského svazu, z Polska, dá se říct, že celá Evropa."
A jak dodala etnografka Irena Novotná, v současnosti je ve Strakonicích více dudaček, než dudáků.
"To je pravda, v současné době se na dudy učí v lidové škole více dudaček než dudáků, ale dříve to byla samozřejmě výsada chlapců. Dudáci jsou žádáni při různých lidových slavnostech nejenom ve Strakonicích, ale i v okolí. Existuje i několik skupin, kde se dudy uplatňují. Je to například Prácheňáček nebo Švandova dudácká muzika."
Hrát na dudy není žádná legrace. Když jsem to zkoušela, nepodařilo se mi ani nafouknout měchy, natož vyloudit alespoň jeden tón. Na rozdíl Ireny Novotné.
