Mám trému před prázdnou obrazovkou počítače, říká překladatel Shakespeara Martin Hilský

Jednou z nejvýznamnějších kulturních událostí letní Prahy jsou shakespearovské slavnosti na Pražském hradě. Jejich tradici založil počátkem 90. let tehdejší prezident Václav Havel, který tak chtěl otevřít prostory Hradu pro veřejnost. V uplynulých letech zde byla nastudována a uvedena řada Shakespearových her, například Král Lear, Hamlet, Othello nebo Romeo a Julie. V představeních pod širým nebem excelovali čeští i slovenští herci jako Jan Tříska, Martin Huba, Bolek Polívka nebo Emília Vášáryová. Vrcholem letošního, už jedenáctého ročníku, byla premiéra Shakespearovy Bouře s Janem Třískou v roli otroka Kalibana. Přehlídka, která na nádvoří Pražského hradu každoročně přiláká kolem 40 tisíc diváků, má ještě jeden unikát. Většinu uváděných Shakespearových her přeložil jediný překladatel, profesor Univerzity Karlovy a nositel Řádu britského impéria za šíření anglické literatury Martin Hilský. Rozhovor s ním připravila Milena Štráfeldová:

Martin Hilský

Vy máte vlastně monopol na Letní shakespearovské slavnosti. Dal jste Shakespearovi svůj jazyk. Co daly slavnosti Vám?

"Především moc radosti, protože to místo samo je úžasné. A já se přiznám, že mne těší, že ze slavností se stala tradice a že je to součást pražského divadelního letního života. Už neodmyslitelná. Já často sedávám mezi diváky a musím říct, že reakce diváků bývá nesmírně krásná. To jsou lidé, kteří jdou do divadla, aby měli radost z divadelního představení, a způsob, jakým to prožívají, je prostě úžasný. A kromě toho jsem se díky slavnostem seznámil s tak skvělými lidmi, jako je Martin Huba, Jan Tříska a desítky dalších. I tato setkání jsou strašně cenná, čili slavnosti mi daly opravdu mnoho."

Můžete zrekapitulovat, které všechny hry se už na Letních shakespearovských slavnostech v uplynulých letech hrály?

"Ten seznam nebude úplný. Letos je to Bouře, Kupec benátský, Večer tříkrálový. Dále to byl Král Lear, Hamlet, Romeo a Julie, Zkrocení zlé ženy, Jak se Vám líbí. Tím ten můj výčet zatím končí, ale určitě jsem na něco zapomněl. Těch her bylo opravdu hodně."

S postupem času je pro Vás snazší nebo naopak stále těžší Shakespeara překládat?

"Já jsem neustále zaskakován obtížností, která je pořád nová. Takovou čerstvou zkušenost jsem zrovna udělal s Coriolanem a s Troilem a Cressidou. Po pětadvaceti letech, kdy by to člověk měl už zvládnout... Jistě, zvládnu řemeslu, ale Shakespeare, protože je takový umělec, který neustále experimentuje a hledá nové cesty, vás postaví před úplně jiný problém. Takže s celou svou zkušeností začínám znova, od začátku. A mám trému před prázdnou obrazovkou počítače. Když už jsem v plné práci, je to jiné, protože člověk je v tom, ale musím říct, že je to obtížné. Je to obtížné pořád a bude to obtížné do samého konce."

Co pro Vás bylo nejhorší?

Martin Huba (vpravo)

"Kupodivu to nebyly tak nesmírně obtížné věci, jako jsou slovní hříčky v komedii Marná lásky snaha. Já jsem myslel, že to není možné převést do češtiny, a bylo to možné, díky české řeči. Přiznám se ale, že nejtěžší byly římské hry, Coriolanus a Troilus, kde někdy i britští a američtí komentátoři tápou a hledají významy. A řeknou třeba, že tato pasáž má tři významy. Jenomže překladatel se musí rozhodnout pro jeden, nemůžete udělat poznámku v divadelním představení. Přiznám se tedy, že ty pozdní hry jsou neobyčejně obtížné. Včetně Bouře mimochodem, to je taky řečově velmi obtížná hra. Jinak vrcholem obtížnosti, ale krásným vrcholem, byl pro mne Král Lear. Tam nebyl myslím problém s rozluštěním významu, ale jak to říct česky. To bylo hrozně těžké. Ale nepochyboval jsem o tom, co tam je řečeno. Kdežto v tom Coriolanovi to opravdu hledáte. To je neuvěřitelné. Přitom na tom pracují stovky badatelů čtyři sta let. A přesto jsou tam místa, která jsou dosud nevyřešená a tajemná."

Hry Williama Shakespeara však nejsou jedinými jeho díly, se kterými se Martin Hilský jako překladatel utkal. Přeložil i jeho Sonety, které představují vrchol překladatelské obtížnosti. Před pěti lety vznikl v Českém rozhlase unikátní projekt - byly odvysílány všechny Shakespearovy sonety v zrcadlovém provedení, tedy v anglickém originálu a v Hilského překladech do češtiny.

Poslech v RealAudio

Jak mistr rytec moje oko vrylo

do mého srdce obrysy Tvé krásy.

V mé hrudi je jak v rámu pověsilo,

teď s perspektivou umně pohrává si.

Tvá krása se pak do mých očí skryje,

a jen když Ty své do mých upíráš,

stane se z mého srdce galerie,

v níž za sklem očí visí Tvoje tvář.

Vidíš, jak oči očím pomáhají.

Ty moje přeci kreslily Tvou krásu,

Tvé okna jsou, co nahlédnout pak dají

do mého srdce slunečnímu jasu.

Ač svedou mnohé, jednu vadu mají.

Kreslí, co vidí, cit však nepoznají.

/Hilský/ "Sonet dvacátý čtvrtý vznikl přibližně v době, kdy Shakespeare napsal Sen noci svatojánské. Je to sonet, který je pokládán za neobyčejně obtížný. Já však myslím, že velmi pomůže, když si představíme dva lidi, kteří se dívají navzájem do očí. A myslím si, že se dokonce vyplatí představit si ony zaumné nebo manýristické obrazy sonetu 24 úplně doslova."