Z krajanského tisku
České listy, které jsou od letošního roku přístupné pouze v internetové podobě, informují například o 11. folklorním festivalu Čechů na Ukrajině.
České listy, které jsou od letošního roku přístupné pouze v internetové podobě, informují například o 11. folklorním festivalu Čechů na Ukrajině. Do Lucku ve Volyňské oblasti se na počátku loňského listopadu sjely české folklorní soubory z celé Ukrajiny. Čeští krajané podle listu od minulého ročníku festivalu nezaháleli: přibylo nových krojů i nápadů, jak prezentovat českou kulturu. Vedle tradičních národních písní se více věnují i klasice nebo současným hudebním žánrům. V Lucku současně proběhlo i zasedání České národní rady Ukrajiny. Předsedové spolků jednali mimo jiné o studiu dějin české komunity na Ukrajině. Krajané podle nich mají dostatek materiálu i odborníků k tomu, aby mohli kvalifikovaně zpracovat často velmi pohnuté osudy ukrajinských Čechů.
Svobodné vídeňské listy informují o nové knize, která zachycuje historii vystěhovalectví Čechů do zahraničí. Autorem publikace nazvané Češi v cizině 1850 - 1938 je docent Masarykovy univerzity v Brně Jaroslav Vaculík. Kniha je výsledkem tříletého projektu Grantové agentury České republiky, který se řešil v letech 2004 - 2006, a zabývá se hospodářskými a sociálními souvislostmi české emigrace od poloviny 19. století až do zániku první republiky. Sleduje české menšiny nejen v evropských zemích, ale i v zámoří. Největší pozornost je věnována českým krajanům v Rusku, Polsku, Německu, Rakousku, bývalé Jugoslávii a ve Spojených státech. Kniha měla svůj křest v krajanském Akademickém spolku ve Vídni 17. března 2007.
Mojmír Povolný se ve svém Pohledu z USA, publikovaném v Amerických listech, zamýšlí nad dvěma nedávnými výročími: 59. výročím komunistického puče v únoru 1948 a 30. výročím Charty 77. "Obě se hluboce dotkla naší národní pospolitosti a obě vyvolala debatu o otázce, jací jsme byli a jací jsme," píše prof. Povolný. Únor podle něj znamenal počátek zásadního rozdělení české společnosti na komunisty a nekomunisty, se všemi důsledky, jaké to mělo pro národní pospolitost. Listopad 1989 umožnil rehabilitaci národního společenství, to by ale znamenalo analyzovat minulých čtyřicet let, vyrovnat se s historií a vynést soud nad sebou samými. Autor v této souvislosti kritizuje i názor poměrně rozšířený v české veřejnosti, že totiž Charta 77 představovala nepřesvědčivý návod, jak žít v komunistické diktatuře. "V některých kruzích se jí přisuzuje i nedostatek polistopadového vyrovnání," uvádí Mojmír Povolný. "Z našeho pohledu se nelze ubránit myšlence, že v této analýze české minulosti jde ... o vyřizování starých účtů politických i osobních, které jí na objektivnosti nepřidají," píše autor v Amerických listech.
