Černínský palác
Černínský palác, dnes sídlo ministerstva zahraničí, leží kousek od Pražského hradu a coby kamenem dohodil od Lorety. Mohutná barokní budova se pyšní nejdelším pražským průčelím - 150 metrů je členěno třiceti polosloupy.
"Černínský palác začal být stavěn v druhé půlce 17. století hrabětem Humprechtem z Černína, což byl ve své době významný diplomat, který doufal ve velkou kariéru u vídeňského dvora. Ta se bohužel nezadařila. Možná to byla jakási forma kompenzace, ale rozhodl se, že se vrátí do rodných Čech a postaví si tady ohromující sídlo."
Po Praze se dokonce vyprávěl vtip, že zedníky platil hrabě podle metrů kubických zdiva, které postavili. Čím více zdiva, tím více peněz, proto prý je palác tak veliký.
"Na stavbě se vystřídalo několik architektů, ale tím prvním byl italský architekt Francesco Caratti, který vyhotovil základní koncept. Jak už to u těchto obrovských reprezentativních sídel bylo, stavba probíhala prakticky celé jedno století a veškeré i interiérové výzdoby zde byly dokončovány až v první půlce 18 století."
Černínové se výstavbou paláce tak zadlužili, že zpočátku stavbu pronajímali. Byly tu byty, ale také například továrna na hedvábí. Až jej nakonec v půlce 19. století museli prodat armádě.
Vidíte, a přitom se vypráví pražská pověst o pyšné a krásné hraběnce, která před mnoha lety žila v Černínském paláci. Nejšťastnější prý byla, když se mohla ukázat na plese v nádherných šatech a střevíčcích. V paláci se střídal ples za plesem a jednou si hraběnka přála udělat střevíčky z chlebové kůrky. Pekař i švec protestovali, ale nebylo jim to nic platné. Večer hraběnka obula střevíčky a čekala na kavalíra, který ji měl odvést do sálu. Jak možná tušíte, dočkala se, ale čerta. Ten ji vtáhl do sklepa a z jejích střevíčků vyrazily drobné plamínky, které se přeměnily v ďábelské příšery a hraběnku roztrhaly. Od té doby je prý čas od času slyšet ze sklepů paláce rychlé kroky - to prý pyšná paní běží chodbami a snaží se uniknout modravým plamínkům.
Tajemná hraběnka tak mohla prohánět ve zdech paláce vojáky a později diplomaty, neboť po vzniku Českolovenské republiky byla budova vybrána jako sídlo ministerstva zahraničních věcí.
"Výběrové řízení na rekonstrukci paláce vyhrál významný kubistický architekt Pavel Janák, který ho od konce 20. let začal rekonstruovat. Ta rekonstrukce už neproběhla do úplně barokní podoby tak, jak vypadala za časů Černínů. Palác je do značné míry zjednodušený."
Na chodbách tak jsou detaily typické právě pro 20. léta 20. století. Strop hlavního schodiště zdobí barokní freska od Václava Vavřince Reinera, která ukazuje souboj Titánů. A právě tento prostor je klasickým dokladem, jak byl Černínský palác zničen za působení armády. Schodiště totiž bylo úplně zničeno a nově vytvořené je vlastně představa o tom, jak mohlo vypadat. Věž paláce byla v době působení armády přepažena na několik pater, stejně jako hlavní sál úctyhodných rozměrů. Ten c.k. armáda využívala dokonce i jako střelnici. Dnes slouží reprezentačním účelům stejně jako okolní salonky - Zlatý, Modrý, Hudební nebo Orientální. Jsou vybavené krásným slohovým nábytkem, jehož výběrem byl pověřen významný malíř a grafik a také velký znalec umění Viktor Stretti. Za první republiky se dokonce povedlo koupit i některá díla z původního vybavení paláce, jako třeba gobelín ve Zlatém salónku.
Ve druhém patře paláce byl byt ministra zahraničí Jana Masaryka. Jeho předsálí zdobí překrásný renesanční strop, který sem byl přenesen z jiné místnosti v paláci. Z oken je výhled do zahrady, kterou zdobí Sala Terena nebo tzv. Kaňkův altánek. Pak už vstupujeme do bytu, který se zapsal do naší novodobé historie a který dodnes obestírá tajemství. Byt prošel v 90. letech rekonstrukcí, který ho měla co nejvíce přiblížit době Jana Masaryka, ale jeden interiér je dodnes zcela věrný.
"Co se tady dochovalo v neporušené podobě, je koupelna Masarykova bytu, kde vidíme ještě klasické koupelnové vybavení ze 30. let, takové art deco. Máme tu i masážní sprchu, která je dodnes funkční. A toto okno je právě tím oknem, z něhož v roce 1948 vypadl ministr Masaryk, kdy tady došlo k události, která je dodnes obestřena rouškou tajemství. Dá se předpokládat, že ten jeho pád na nádvoří Černínského paláce nebyl náhodný, ale že mu pomohla tehdejší státní bezpečnost."
A jak dodal Robert Janás, ve vedlejší místnosti pak stojí krásné velké radio zvané ve své době "americké".
