Tupeská krajková keramika

Hlína a krajka. Že vám toto spojení nejde dohromady? Tak to jste ještě neviděli výtvory keramické dílny z Tupes nedaleko Uherského Hradiště. Pozve vás tam Zdeňka Kuchyňová.

Hrnčíř na místě, kde dnes stojí Tupesy, pracoval už v 10. století. Svědčí o tom velké množství střepů z nádob, které byly objeveny při archeologických výzkumech. Později se tu vyráběla převážně černá hrnčířina. Její výrobci bydleli většinou na okraji vesnice, neboť v milířích se pálilo dřevem a bylo velké riziko požáru. V 17. století se z jednoduchých čar vyvinuly ornamenty a ozdobné prvky. I dnes se v Tupesích keramika vyrábí a ne ledajaká. Těší se z ní i slavné světové osobnosti. Jak mi prozradila Věroslava Vaculová, zakladatelem výroby fajáns byl v Tupesích její rod.

"Bylo to asi roku 1914, kdy první tupeskou keramiku založil můj dědeček Jaroslav Úředníček."

Jak vlastně tupeská keramika vypadá?

"Já bych to přiblížila tak, že je tam hodně červené barvy. Růžičky, modrá a žlutá kvítka, zelené lístky, je taková živější. Dědeček nedělal jenom tuto keramiku, dělal i keramiku habánskou, modrou a dosud to podle něj děláme."

Jaroslav Úředníček koupil cihelnu v Tupesích roku 1909 a na začátku své práce se musel potýkat s mnoha problémy. Prvním byla hlína. Ta tradiční hrnčířská se totiž nesnášela s glazurou. Dobrou hlínu brzy objevil, upravil ji a získal výborný materiál. Držely glazury i barvy. Ty si míchal sám a do práce zaučoval i svou početnou rodinu, celkem 22 dětí. Každý dělal to, co uměl nejlíp. Úředníčkova fajánsová keramika byla na výstavě v Paříži, na veletrhu v Praze, prodávala se do Ameriky, Japonska i Kapského města. Dílna se vzpamatovala i z hospodářské krize. Později se dostala do družstva Lidová tvorba v Uherském Brodě, kde pracovala i vnučka zakladatele Věroslava Vaculová. A ta se rozhodla jít ve stopách svého dědečka, když v roce 1992 založila v Tupesích dílnu. Výrobky, které tu vznikají, udělaly radost mnoha českým i světovým osobnostem.

"Kupovali tady třeba pro paní prezidentovou, kupoval tu houslista Václav Hudeček. Veliký dar dostal papež Jan Pavel II. - sedmikrajkový talíř, na kterém byl modře vymalovaný kostel ve Velehradě."

Talíř, který papež dostal, připomíná krajku. Jakoby háčkovanou dečku.

"Ano, ten má asi 7 krajek. Začala to dělat moje dcera. To se utočí talíř, vytlačí proužek hlíny a nalepuje se každá krajka, každý oblouček. To je náročné, to se už musí vědět, kdy přidat další a tak."

Jak dlouho trvá vyrobit takový krajkový talíř?

"Nejde udělat tu věc najednou. Těžko říct. My jsme to tak nikdy nesledovali, kolik to dá práce, abychom to dali dohromady."

Dcera paní Vaculové Irena Dousoudilová, která se hliněnou krajkou proslavila, našla inspiraci ve staré knize o habánské keramice. Zpočátku se práce nedařila, krajka se pořád trhala a trvalo celý rok, než přišel úspěch. Největší krajkový talíř, který vyrobila, měl průměr 63 centimetrů a nad sebou bylo deset krajek. Původní tupeská keramika ji inspiruje k moderním kouskům se zajímavými tvary. Kromě krajky propadla i další titěrné práci - vyřezávání stovek drobných slziček, kterými zdobí až 70 centimetrů vysoké vázy. Zdá se, že i čtvrtá generace rodu opět obnovuje slávu tupeské keramiky.