Tygří kožich Zdeňky Walló

Redaktoři a hlasatelé zahraničního vysílání brzy navázali se svými posluchači pravidelný kontakt. Vyměňovali si nejen dopisy, ale třeba i dárky. To je také zřejmé ze vzpomínky Františka Kamila Zemana na hlasatelku Zdeňku Walló.

"Jednou přišla na její adresu do Československého rozhlasu veliká bedna. Byla jako trezor, uvnitř vyplechovaná. A v ní byla krásná, vydělaná, měkká a nádherně barevná kůže tygra. Skutečného tygra. A psaní od posluchače-krajana odněkud snad z Bengálska nebo z Austrálie, já už dneska nevím. Psal srdečně a děkoval paní Walló za radost, kterou mu přináší její hlášení ze starého domova. Zdeňka potom opravdu ten tygří kožich nosila a budila v něm v Praze pravou senzaci. Nechtěla budit senzaci, to ne. Ale nechtěla také pokazit radost dárci té veliké tygří kůže. No a tak když byl kožich ušit, dala se v něm vyfotografovat, a obrázek, vlastně obrázky, krajanovi do té země tygrů s poděkováním poslala."

Po druhé světové válce se oblíbená hlasatelka bohužel k rozhlasovému mikrofonu nevrátila. Život Zdeňky Walló, která byla židovského původu, předčasně skončil v koncentračním táboře. Její památku dnes připomíná deska, která je věnovaná obětem druhé světové války, na pražské budově Českého rozhlasu.