Krajané jsou součástí tohoto národa
S předsedou Českého a slovenského sdružení v Kanadě Milošem Šuchmou jsme si nedávno povídali o korespondenčním způsobu voleb, po němž dlouho a zatím marně volají zejména Češi žijící v zemích, kde vzdálenosti od českých zastupitelských úřadů jsou značně. Pokračování rozhovoru je věnované postoji představitelů státu ke krajanům.
"No tak už ta skutečnost, že pět bodů stále opakujeme a nebyly realizovány. Když vezmete korespondenční volbu, když vezmete zákon o občanství, který je stále nedostatečně formulovaný, dokončení restitucí pro určitou skupinu lidí, které to diskriminačně nebylo umožněno, to jsou věci, který myslím už dávno mohly být vyřešeny. Když si například vezmeme naše nejbližší sousedy, Slováky, tak ti to vyřešili, korespondenční volby tam jsou zavedeny, nemají tam problém s dvojím občanstvím, nemají potíže se zákonem o občanství. Připadá mi to prostě pořád jako nějaká restriktivní politika, která by se už po tolika letech měla změnit."
Co by podle Vás mohlo situaci pozitivně ovlivnit, pokud jde o vztah českých představitelů k Čechům žijícím v zahraničí?
"My s nimi samozřejmě hovoříme o těchto věcech, neustále na to budeme poukazovat, chceme, aby jezdili na naše akce, která jsou v Kanadě, na naše kongresy, neustále to budeme diskutovat a věříme, že konečně bude v této zemi politická reprezentace, která toto pochopí. Pochopí, že Češi, kteří žijí v zahraničí, mohou být nejen pomocí, ale že jsou součástí toho národa, byť žijí tam. To je ale relativní věc, protože občané České republiky, zejména mladí, mají otevřený svět, mohou žít v zahraničí. Zrovna tak nikde není psáno, že ten, kdo žije nyní v zahraničí, nemůže dnes, za půl roku nebo za dva roky žít třeba v České republice, jak ostatně jsme toho již svědky, kdy několik politiků nebo významných zahraničních Čechů již tak udělalo. Vzpomenu Eduarda Outratu, který je místopředsedou Senátu, Elišku Wagnerovou, místopředsedkyni Ústavního soudu, a další. Čili ta pomoc nebo ta provázanost tady prostě je. Tito lidé odešli před léty, ať už pod dojmem sovětské okupace, nástupu komunistů v roce 1948 nebo před fašismem v letech 1938-1939, a stále jsou součástí tohoto národa."
Myslíte si, že má smysl se stále do své staré vlasti vracet?
"Já myslím, že určitě, protože ty kořeny jsou tady, kulturní kořeny jsou tady. Tito lidé, kteří žijí venku, nezapomněli, že ve svým relativně dospělým věku, ať už jim bylo 25, 35, 50 let, odešli. To se prostě nedá zapomenout. Dokonce jsou i děti, které se v zahraničí narodily těmto rodinám, a ty mají určitý vztah k této zemi, zejména ke kultuře, některé mluví česky, a třeba chtějí i pomoct. Tato republika nikdy přece neví, kdo jí může ze zahraničí pomoct. Mnozí z těchto mladých lidí koneckonců mohou zastávat velice významné funkce, viz Madeleine Albrightová nebo jiní, kteří prostě mohou ovlivňovat politiku. A na tohle by nikdy politická reprezentace této země neměla zapomínat."
