Česko na fotbalovém MS v Německu skončilo už ve skupině

Český fotbalový sen skončil příliš brzy. Naši reprezentanti nedokázali na MS v Německu postoupit ze skupiny. Do role výpravy, která už po základním kole opouští šampionát, je odsoudily prohry s Ghanou a Itálií.

Česko - Itálie, foto: ČTK

Čtvrteční porážka 0:2 s týmem squadry azzuri vystavila českým fotbalistům definitivní stop. Italové překonali brankáře Čecha hned z první střely na bránu, když po rohu Tottiho zamířil přesně hlavou střídající Materazzi. Jedním z hráčů, zpytujících svědomí byl i obránce francouzského PSG David Rozehnal.

"Při standardkách hrajeme zónovou obranu, takže nebráníme osobně. Možná se to dalo řešit jinak, jít mu více do těla, znepříjemnit mu to. Je pravda, že má kolem dvou metrů, ale hlavičkoval skoro sám. Bohužel neřešili jsme to tak."

Klíčovým momentem se však ukázalo naprosto zbytečné vyloučení Jana Poláka v závěru prvního poločasu. Radoslav Kováč však měl pro svého spoluhráče slova pochopení.

"Určitě si to uvědomuje sám a já bych ho za to nehanil. Byla to chyba, že se nechal takto vyfaulovat, chtěl tam jít důrazně. Honza je agresivní, což je super a bylo to hodně přísně posouzeno. V poločase jsme si ještě věřili, že to můžeme otočit. Kdybychom některé akce dotáhli do konce, mohlo to být úplně jiné."

Pavel Nedvěd, foto: ČTK

Češi už se poté nedokázali vzchopit a postupně ztráceli sílu i víru. Kováč, který nastoupil v obraně k premiérovému utkání na šampionátu, tak měl se svými kolegy čím dál více práce. V 87. min zasadil definitivní hřebík do české rakve další italský náhradník Filippo Inzaghi. Kováč si přesto spolupráci s Rozehnalem pochvaloval.

"David už je v nároďáku ostřílený bombarďák, takže mi hodně pomáhal. Známe se už z Olomouce, navíc jsme kamarádi, takže já si myslím, že tam vůbec žádný problém nebyl."

Českému týmu nepomohlo ani nasazení uzdraveného Milana Baroše. Ten se do střelecké listiny nezapsal, mj. i proto, že byl na hrotu útoku příliš osamocen.

"Měli jsme takovou taktiku, protože jsme měli zraněného Kollera a vykartovaného Lokvence, takže nám nic jiného nezbýval, než hrát takhle. V první půli jsme to ještě doplňovali, potom, jak se to otevřelo, tak jsme hráli spíše do šestnáctky, do nohy. Nebylo to jednoduché, ale měli jsme tam některé náznaky, které jsme mohli dotáhnout a mohlo to vypadat úplně jinak."