Názvy ulic v proměnách staletí

Dnes se vydáme do ulic Prahy a to doslova. Nepůjdeme si prohlížet historické památky nebo architektonické zajímavosti, ale tabulky, které označují jména ulic. Ty totiž vždy věrně kopírovaly politické poměry, které český národ prožíval. Jaká byla historie pojmenování pražských ulic, se dozvíte od Zdeňky Kuchyňové.

Ulice, náměstí, nábřeží, mosty a parky jsou osnovou každého města a dějištěm jeho života. Jedním z nejstarších názvů na pražském území je jméno Juditina mostu z 12. století. Úředně se však začaly ulicím přiřazovat názvy až v roce 1787. Jak uvedl ředitel pražského archivu Václav Ledvinka, tehdy vyšla směrnice ve které stálo:

"Že na nárožích domů se má černým písmem uvést jméno ulice."

Jak se tehdy jména ulic vymýšlela?

"Úředně se zavedly názvy samozřejmě německé, protože absolutistický stát úřadoval německy, ale názvy ulic byly daleko starší. V Praze byly české i německé, podle toho kde jací lidé bydleli. Názvy ulic najdeme už někdy ve 14. století, čili řekněme v době Karla IV. Byly to názvy nahodilé, neustálené. Některé ulici se například říkalo podle řemeslníků, kteří tam byli, podle toho s čím se tam obchodovalo. Takže náměstí se jmenovala Dobytčí trh, Senný trh, Koňský trh. Ulice se jmenovaly třeba Celetná podle druhu pekařského výrobku, Platnéřská - tam byli výrobci plátových brnění, Mečířská a tak dále. Orientace nebyla podle ulic, ale podle domů, podle jejich majitelů, podle domovních názvů a podle sousedství."

Zároveň s povinným pojmenováním ulic docházelo k jejich poněmčování. Změna přišla během revoluce v roce 1848, kdy začali čeští vlastenci zavádět slovanské názvy. Místo Dobytčího trhu se objevilo Karlovo náměstí, místo Koňského trhu Václavské náměstí. S pojmenováním ulic byly často potíže. Například přejmenování Dominikánské ulice na Husovu prosadila až petice 4000 Pražanů, protože jméno Hus bylo ještě ve 2. polovině 19. století těžko stravitelné pro církev i konzervativní šlechtu.

Masivní přejmenování ulic přišlo po vzniku Československa, kdy mizely názvy po příslušních Habsburské monarchie - například mosty či vltavská nábřeží se tehdy jmenovala po císařovně Žofii, Františku Josefovi a arcivévodovi Rudolfovi. Další změna ulic přišla v době Protektorátu Čechy a Morava. První německá tabulka byla v Praze odhalena 1. července 1940, kdy se Pelléova třída změnila na generála Roettiga. Nacisté stačili přejmenovat několik set ulic, které byly pojmenovány po českých osobnostech či nepřátelích říše. Přišlo květnové povstání roku 1945 a tabulky na rozích ulic opět měnily názvy.

"Po únoru 1948 se zpočátku jako by nic nedělo, ale již v létech 1950 až 1952 komunistická moc v Praze prosadila přejmenování několika set ulic, protože se prosazovalo, aby se do názvosloví dostala jména představitelů dělnického hnutí a hlavně také názvy sovětské. V Praze se spousta ulic pojmenovala po osobnostech bolševického ruského režimu a po osobnostech literárních děl, jako byla Mladá Garda. Byla ulice Pavky Korčagina - hrdiny románu Jak se kalila ocel, Olega Koševého a různých osob, které padly v boji proti fašismu, ale přece jenom čeho je moc, toho je příliš a když v Praze vznikly celé skupiny ulic po hrdinech románu Mladá garda, tak to trochu tahalo za uši."

Tento přejmenovávací trend se posílil ještě po srpnu 1968 a tak není divu, že po revoluci v listopadu 1989 přišla další vlna přejmenování ulic. Naposledy tedy dostaly ulice hromadně nová jména v letech 1990 až 1996.

"V té první revoluční vlně bylo změněno jen 40 názvů těch nejkřiklavějších typu Gottwaldův most, Zápotockého most, Stalinova ulice. To přejmenovávání se postupně upravilo, zase vznikla příslušná názvoslovná ulice a do dnešního dne bylo buďto změněno nebo nově vytvořeno od roku 1990 asi 300 uličních názvů. Ale těch politicky motivovaných změn, je kupodivu asi jenom 60 až 70, čili je to daleko méně, než v roce 1940 za těch nacistů nebo v létech 1945, když se zase ty názvy odněmčovaly."

Od roku 1990 se už jména ulic většinou měnila podle dohodnutých pravidel. Přednost se dává politicky neutrálním většinou zeměpisným názvům. Přesto byl na osobní přání Václava Havla název nábřeží Bedřicha Engelse nahrazen jménem Rašínovo nábřeží. Také třída Obránců míru nezískala původní název Belcrediho, jak si přáli její obyvatelé, ale jméno Milady Horákové, političky odsouzené k trestu smrti ve vykonstruovaném procesu. Jak dodal ředitel archivu Václav Ledvinka, zajímavostí je, že v Praze mají některá jména, především významných osobností, tendenci objevovat se v názvu ulic mnohokrát.

"Ale kupodivu, když jsme to analyzovali, tak to nebyla jména politických činitelů, ale nejfrekventovanější byla vždycky jména významných národních osobností. Takže Jan Hus, kdyby se ulice nepřejmenovávaly, by měl už v dnešní Praze 39 ulic, protože v každé městské čtvrti, v každé připojené ku Praze, byla Husova ulice. Stejně jako Hus byl frekventovaný Havlíček Borovský a nebo Jan Žižka. Ten by měl ulic 38, Bedřich Smetana a Jan Ámos Komenský 32, František Palacký 27 a tak dále."

Existuje mnoho ulic, kde není jasné, jak jejich pojmenování vzniklo. Odvozovalo se například z bývalých vinic, polí a lesů. Podle Pražské uličníku, který sestavil tým pražských archivářů, je v metropoli asi 6600 názvů veřejných prostranství. V průběhu staletí bylo přejmenováno 3000 z nich. Rekordmanem je však Opletalova ulice. Podle Václava Ledvinky měla ve své historii už 14 názvů.

"Opletalova ulice, která se jmenuje po známém studentovi zastřeleném Němci v listopadu 1939, se jmenovala Bosácká, Turkova, V cípu, V betlémě, Chudobická, Hradební, Mariánská, Bethovenova a tak dále, až nakonec v roce 1947 byla pojmenována Opletalova. Takže chudáci obyvatelé, kteří tam bydlí, ti už měnili adresu opravdu mnohokrát."