Jak dál po summitu EU?

Členské státy Evropské unie se nedokázaly dohodnout o rozpočtovém výhledu, ani adekvátně reagovat na odmítnutí euroústavy ve Francii a Nizozemsku. Podle bruselských politologů a analytiků teď čeká Evropskou unii zřejmě několikaletý útlum. Je třeba, aby toto období bylo využito k vyhodnocení neúspěchů a k pokusu dohodnout se co nejpřesněji na další orientaci. Jak se na tento vývoj dívají čeští politici a co situace pro nás znamená, se dozvíte od Zdeňky Kuchyňové.

Britský premiér Tony Blair, foto: ČTK

Po ztroskotání vrcholné schůzky Evropské unie o budoucím rozpočtu v závěru uplynulého týdne převažuje dnes skepse při hodnocení možností brzkého překonání krize. Jednou z výjimek je český eurokomisař Vladimír Špidla, který se domnívá, že problémy by se mohly překonat již za britského předsednictví ve druhé polovině tohoto roku. Určitou možnost vidí i premiér Jiří Paroubek a to za předpokladu, že bude souběžně probíhat debata o reformě výdajové stránky rozpočtu zároveň s debatou o finanční perspektivě unie.

"Tony Blair necharakterizoval, jak si vlastně tu reformu představuje a jak si představuje Evropu po reformě. Zda Evropu směřující ke společnému trhu, kde není solidarita nebo naopak pokračování v reformě tak, aby EU byla politickou uniií, skutečným místem soudržnosti. Pokud se peníze někde přidají, tak se někde musí odebrat a odebrat by se musely někde z těch regionálních politik, zejména ve vztahu k těm nejchudším regionům Evropy, takže Evropy východní a střední."

Foto: ČTK

A právě nováčci - země střední a východní Evropy - na summitu nabídli, že jsou ochotni vzdát se části svých dotací, aby dohodu zachránili. Jako první se podle diplomatických zdrojů ozval polský premiér, který svým protějškům ze starších členských států řekl, že když už jednou souhlasily s rozšířením, měly by nést důsledky včetně financování. Ve prospěch dohody vystoupilo i Česko.

"Poté, co těch 5 států řeklo ne, tak ČR mými ústy vyjádřila ochotu přispět na oltář EU určitou částkou svých výdajů, pokud by si to země, které hlasovaly "ne", přály, pokud ten problém vidí ve svém zatížení vysokými výdaji. Pokud jde o ty výdaje, tak se jedná o pouhé jedno procento jejich HDP. Částku určitě z našeho hlediska i z hlediska EU ne zanedbatelnou, ale v rámci rozpočtu těchto hospodářských gigantů myslím si, že vcelku titěrnou."

"Poté, co se Evropa rozhodla, že bude realizovat rozšíření o deset nových zemí, nemůže se vzdát závazku toto rozšíření realizovat. Realizovat i tím, že bude platit solidarita, protože jinak je rozpor mezi slovy a skutky,"

Ministr zahraničí Cyril Svoboda, foto: ČTK

dodal ministr zahraničí Cyril Svoboda.

Gesto nováčků později několik politiků ocenilo jako projev "velkého evropanství". Například lucemburský premiér řekl, že se styděl, když viděl, jak byly chudší země připraveny zaplatit bohatším. Toto gesto ocenil i politolog Jiří Pehe.

"Obecně si myslím, že se ty nové členské státy zachovaly v Bruselu v tomto ohledu mnohem vyspěleji a rozumněji, než ty staré státy, které svoje národní zájmy hájily velmi tvrdě. A byly to právě nové členské státy, které by mohly ztratit úplně nejvíc, protože jsou to státy, které potřebují peníze, které se vyvíjejí."

Česko může přijít o miliardy korun, neboť neschválení rozpočtu nové členy znevýhodňuje. Ještě větším rizikem může být nedostatek času na přípravu kvalitních projektů, které se budou ucházet o unijní peníze. Podle původních plánů mělo Česko získat v letech 2007 - 13 od unie přes 800 miliard korun, z toho celých 700 miliard připradalo na podporu z jednotlivých regionálních fondů. České odvody za toto období měly dosahovat 210 miliard. Zmrazení jednání a rozdělování evropských peněz by pro desítku nových členských zemí znamenalo snížení poskytované částky na jednu polovinu.

Krize unie působí v Česku i na veřejné mínění. Podle posledních průzkumů by nyní nebyla euroústava přijata. Za logický vývoj to považuje i politolog Jiří Pehe.

"V tomto okamžiku by euroústava neprošla. Lidé by buď nepřišli volit, protože nemá smysl volit pro něco, co technicky je spíše mrtvým dokumentem a nebo kdyby přišli volit, tak by spíše vyjadřovali negativní pocity, které vyjadřovali ve svých referendech Francouzi nebo Holanďané."

Má smysl pokračovat ve vysvětlování ústavy nebo spíše zaměřit pozornost na jiný dokument?

"Já si myslím, že má smysl pokračovat ve vysvětlování Evropské unie. Tedy smyslu EU a smyslu evropské integrace, což, zdá se mi, mnoho lidí v ČR tak i jinde nechápe historické souvislosti. Jinak, pokud jde o ten dokument samotný, tak se domnívám, že nejlepším řešením v tomto okamžiku by bylo, aby se sešla nějaká pracovní skupina, která by byla nominovaná Evropskou radou a ta by začala pracovat na zkráceném znění stavy nebo na nějakém dokumentu, který by se nejmenoval ústava, ale který by použil to nejlepší z té ústavy, zejména ty pružnější rozhodovací mechanismy, bez kterých EU s 25 státy se může zadřít."

Hovoří se o hluboké krizi EU, byly podobné krize už v minulosti? Domníváte se, že tato přejde nebo se může ještě prohlubovat?

"Krize v minulosti EU už byly. Stačí se vzpomenout na dánské odmítnutí Maastrichtské smlouvy nebo na irské odmítnutí smlouvy z Nice. Ale řekl bych, že tak hluboká krize v Evropě ještě nebyla za těch 50 let od vzniku Společenství uhlí a oceli. Myslím si, že krize je skutečně hluboká, protože ona je ne pouze technická, netýká se pouze jedné země, ale celé EU a hrozí, že by tato krize mohla skutečně přerůst do rozpadu celého toho politického projektu. A to si myslím, že by byla pro zejména malé země jako je ČR naprostá katastrofa, protože pokud by se Evropa měla znovu ocitnout v systému, kdy se na jejím kontinentu politicky a mocensky vyvažují desítky zemí, tak samozřejmě ty menší země by na to jenom doplatily."

Kromě oslabení role EU ve světě může být důsledkem posledních neúspěchů i zastavení dalšího rozšíření. O tom, že by se Rumunsko či Bulharsko mohly dočkat odkladu, se začalo hovořit hned po krachu francouzského referenda.