Květná zahrada v Kroměříži se proměnila v pohádku
Jak přiblížit Květnou zahradu v Kroměříži dětem? Petr Hudec z Národního památkového ústavu se to rozhodl udělat dětskou knížkou s názvem Tajemství Libosadu.
Květná zahrada je od roku 1998 na seznamu UNESCO a jejím zakladatelem je olomoucký arcibiskup Karl Lichtenštejn-Kastelkorn. Autor přivádí svého knížního hrdinu do zahrady, kde při jeho skutečných i fiktivních setkání ožívají různá tajemství i staré mýty. Najen na knihu se Petra Hudce zeptala Jitka Mládková.
"Snad to nebude ode mne troufalé. Přirovnal bych to ke knize Malý princ od Antoina Saint Exupéryho, kde také určitá významová rovina odpovídá dětskému čtenáři. Ale je tam taky mnoho skryto i pro dospělého čtenáře. Když by si rodiče četli ten příběh spolu s dětmi, najdou v něm skryté významy anebo různé odkazy jako například na antickou kulturu. Když třeba Orfeus pošle chlapce za dobrodružstvím a říká mu jdi a neotáčej se zpět, tak děti v tom nemusí nic dalšího chápat. Dospělí, kteří příběh o Orfeovi a Eurydice znají, v něm vidí ten skrytý význam. Tu bolest, se kterou Orfeus chlapce vysílá."
Tady jste ale spoléhal na znalost rodičů.
"Dá se to tak říct. Ten příběh se ale nerozpadá, když si ho dítě čte samo. Třeba v něm jen ty další skryté významy nevidí. Může je ale objevit při opakovaném čtení a anebo také ty, které tam vidí dospělí."
Co bylo vaší hlavní motivací tu knihu napsat?
"Je to samozřejmě profesní výzva, pokusit se napsat text, který je krásnou literaturou. Myslel jsem také na moje děti, kterým čtu rád pohádky. Mnohdy je v nich větší moudrost než v leckterých knihách pro dospělé. A asi by mi dali za pravdu někteří literární historici, že původně pohádky pro děti původně ani nevznikaly. Někdy se i bojíme ty pohádky v celé jejich ryzosti dětem představit. Například jak je napsali bratři Grimmové. Pak tu bývá i snaha retušovat tu hrůzu, která někdy z těch pohádek vykoukne."
Vystačil jste si se svými znalostmi o Karlu Lichtenštejnovi, anebo jste v tomto směru ještě více bádal a hledal informace?
"Měl jsem štěstí, že kolegové z olomouckého Muzea umění realizovali rozsáhlý projekt, který byl zaměřen na osobnost biskupa Karla. Minulý rok mu byla věnována velká výstava v Olomouci a Kroměříži a byl k ní vydán také katalog. Právě to badatelské úsilí mých kolegů mi pomohlo vytvořit si plastičtější představu o této pozoruhodné osobnosti."
Jeden recenzent nazval vaši knihu „jako průvodce neprůvodce, pohádku nepohádku". Jak byste ji nazval vy?
"Za celou tu dobu, kdy provázím v Květné zahradě, byly jejími návštěvníky právě děti. Mým úkolem bylo představit jim zahradu srozumitelným způsobem. Mnohé z myšlenek, kterými jsem se snažil dané téma transformovat, jsem přetavil právě do příběhu chlapce Roberta, kterého stromy virtuálně přenesly do doby baroka."
Zastavme se u postavy Roberta. To je německý chlapec, který přijíždí do Kroměříže na prázdniny.
"Původně jsem si myslel, že by to mohl být kluk třeba z Prahy. Pak jsem si ale uvědomil, že jedna z důležitých postav příběhu - olomoucký biskup Karel Lichtenštejn - česky ani neuměl. Studoval v Mnichově, odkud znal tamější zahradu Hofgarten (česky Dvorní zahrada). Působil také v Salcburku, kde se nachází zámecká zahrada Hellbrunn. Obě tyto zahrady se staly ideovým vzorem pro naši Květnou zahradu. Právě tyto informace mě přivedly k tomu, že Robert je synem českých rodičů, kteří se odstěhovali za prací do Mnichova. Tam se hlavní hrdina knihy narodil a přijíždí na prázdniny ke svým prarodičům právě do Kroměříže."
A dostává se do Květné zahrady. Je to pro něho první setkání s touto zahradou?
"Ocitá se tam poprvé. Myslí si, že u prarodičů to bude trochu nuda. Ale zapůsobilo tam kouzlo. K tomu mě inspirovala myšlenka, že nejenom v těch staletých stavbách, ale především ve stromech jako v živých organizmech je paměť zahrady. Někde se zahrada udržuje tak, že se staré stromy vykácejí a vysadí nové, aby vytvářely jednotnou linii. V Květné zahradě máme ale stromy staré po několik generací, z nichž ty nejstarší možná pamatují i její založení. Takže to vědomí stáří té popraskané kůry stromů mě přivedlo k tomu, že stromy skutečně mohou Roberta přenést do doby vzniku zahrady."
Co se chlapec Robert dovídá a nejen od stromů, když se tam prochází po cestách a cestičkách?
"Tu zahradu mu zprostředkovávají jeho přátelé, děti. S nimi tam prožívá mnohá dobrodružství. Bloudí například v tamním bludišti nebo se koupe v Pstružím bazénu. Některé informace by mu děti poskytnout neuměly. Třeba o tom, jak zahrada vznikala. Proto se chlapec setkává i s dospělými. Například s poradcem biskupa, kterého inspiroval a inicioval z ideového hlediska vznik zahrady. Všechny postavy, se kterými se Robert setkává, mu pomáhají odkrýt něco z tajemství zahrady. Setkání Roberta s biskupem Karlem Lichtenštejnem je vrcholem celého příběhu. Biskup Karel mu přibližuje, že ta zahrada je dějištěm proměn, obrazem lidského života, plynutí času, jak to třeba reflektuje tryskání vody ve fontánách zahrady. Ale určitého poučení se dostává i biskupu Karlovi z úst chlapce Roberta. Biskup se totiž obává, že lidé nepochopí jeho dílo a zahrada zanikne. A tak ten chlapec budoucnosti mu říká, aby se toho nebál, protože zahrada nezanikne, bude se jí říkat Unesco a její návštěvníci budou přijíždět až z daleké Japónie!"
Vydavatelé mysleli i na zahraniční návštěvníky Květné zahrady. V angličtině se kniha Petra Hudce jmenuje „The Mystery of the Flower Garden" a v němčině "Das Geheimnis des Lustgartens".
