Popráci – česko-německý festival koulení slámy nezastavil ani koronavirus
Soutěžní klání v koulení metrákového balíku slámy se sice nekonalo, ale balíky slámy na pouličním česko-německém festivalu nechyběly ani letos.
Na Richardově náměstí v „Böhmischen Rixdorf“ v Berlíně se nesešlo tolik lidí jako obvykle. Tradiční početnou skupinu soutěžících z Ústí nad Orlicí, města odkud přišli v roce 1737 do Berlína první exulanti, nahradila jen malá výprava včele se zastupujícím místostarostou Pavlem Svatošem: “Rozhodování nebylo jednoduché, ale řekli jsme si, že je třeba přátelství podpořit i v této nelehké situaci.“
Dnes žije v Rixdorfu pouhých 18 rodin s českými kořeny. Česky už nemluví nikdo. Přesto se tu daří českého ducha zachovávat. Přispěla k tomu k tomu i před 14 lety nově obnovená tradice koulení balíků slámy „Popráci“. Jak se vůbec zrodila?
Když v roce 1737 čeští kolonisté, kteří utekli po bělohorské porážce, přijímali v okolí Rixdorfu zemědělské usedlosti, vedlo to k velkému pnutí a fyzickým potyčkám mezi českými kolonisty a německým obyvatelstvem. Nakonec se ti moudřejší z obou táborů domluvili, že takhle to dál nejde, a dohodli se na uspořádání dožínek, kdy centrem Rixdorfu budou koulet dva balíky slámy. Z této události se zrodilo rixdorfské koulení slámy.
Za Evropu bez hranic
I letos tu vytvořili dva metrákové balíky. Za doprovodu kapely Hert Beaters se jednoho ujali zástupci Ústí nad Orlicí, druhého lidé kolem starosty Neuköllnu Martina Hikela a obkroužili s nimi náměstí.
Improvizace nechyběla. A tak souboj siláků nahradila demonstrace nebo spíše průvod Za Evropu bez hranic. „Kvůli koronakrizi došlo k omezením, uzavření hranic, proto je důležité ukázat, jaký význam pro nás má otevřená Evropa. Jde o solidaritu. Nechceme Evropu jako ohraničený uzavřený kontinent. Musíme vyslat signál i vůči těm, kterým se teď vede špatně“, prohlásil starosta Neuköllnu Martin Hikel. Pouliční slavnost totiž nahradila demonstrace nebo spíše průvod. Mnozí lidé mají na transparentech vedle hesla Popráci jména uprchlických italských a řeckých táborů. Od doby, kdy přišli do Neköllnu první exulanti z Čech, tu dnes žijí lidé původem ze 160 zemí. „Není rozdíl mezi lidmi prchajícími kvůli náboženskému vyznání a uprchlíky, kteří utíkají před válkou nebo špatným ekonomickým podmínkám. Uprchlíci jsou uprchlíci. Chceme dnešní slavností upevnit nejen česko-německé přátelství, ale vyjádřit svůj postoj k přijímání uprchlíků“, říká Norbert Kleemann, jeden z organizátorů, který stál před 14 lety u založení česko-německé slavnosti. Paradoxně právě Česká republika, odkud odešlo do zahraničí několik uprchlických vln, dnes odmítá přijmout jednoho jediného uprchlíka.
„Tady je asi zapotřebí edukativní práce, vysvětlovat lidem, proč je solidarita důležitá", je přesvědčený Norbert Kleeman. Podle místostarosty Pavla Svatoše rozhodnutí o přijetí nebo nepřijetí uprchlíků nezávisí na řadových politicích nebo obyčejných lidech, ale svou účastí na podporu této akce v Neuköllnu dal podle svých slov najevo, jaký postoj on a jeho doprovod zastává.
