Neznámá nemoc, která je velmi nakažlivá, přišla z Číny, rychle se rozšířila do celého světa, ohrožuje hlavně starší lidi a vědci po celém světě na ni hledají lék. To není shrnutí koronaviru v roce 2020, ale popis bílé nemoci, o které před 80 lety napsal Karel Čapek divadelní hru. Pandemie koronaviru oživila zájem o tohle Čapkovo dílo. I proto mu věnujeme další díl našeho cyklu o český knihách, které musíte znát.
Novinář: Pane dvorní rado, náš list by chtěl informovat veřejnost z nejpovolanějších úst –
Dvorní rada: – o takzvané bílé nemoci čili pejpinském malomocenství, já vím. Bohužel se toho o něm píše ažaž. A příliš laicky, pane. Po mém soudu se choroby mají ponechat lékařům. Pište o nich v novinách, a většina čtenářů hned začne na sobě hledat dotyčné příznaky, ne?
Novinář: Ano, ale náš list by právě chtěl veřejnost uklidnit –
Dvorní rada: Uklidnit? Člověče, čím ji chcete uklidnit? – Koukejte se, je to… těžká choroba, a šíří se jako lavina – Pravda, pracuje se na ní horečně na všech klinikách světa, ale – (Krčí rameny.) Zatím je naše věda bezmocná. Napište lidem, aby se při prvních příznacích obrátili s důvěrou k svému lékaři, a je to.
Novinář: A jejich lékař –
Dvorní rada: – jim předepíše mazání: těm chudším hypermangan a těm zámožnějším peruánský balzám.
Novinář: Pomůže to?
Dvorní rada: Ano, proti zápachu, když se otevřou rány. To je druhé stadium choroby.
Novinář: A třetí stadium?
Dvorní rada: Morfium, mládenče. Nic než morfium. A dost o tom, ne? Je to ošklivá nemoc.
Takhle v Čapkově hře vysvětluje šéf státní kliniky dvorní rada Sigelius, co že to ta bílá nemoc vlastně je.
My Čapkovo dílo rozebereme se znalcem Čapkova díla, ředitelem jeho památníku ve Staré huti u Dobříše Zdeňkem Vackem.
Než se dostaneme k paralelám mezi Bílou nemocí a pandemií koronaviru, připomeňte, o čem vlastně Bílá nemoc je?
Z.Vacek: „Výslovně se tam mluví o pandemii, dokonce ten dvorní rada Sigelius, jedna z hlavních postav vysvětluje novináři co je to pandemie, čili to slovo v té době to slovo ještě tak nerezonovalo. Čapek a jeho současníci už za sebou ale jednu významnou pandemii měli, pandemii španělské chřipky. Čapek se tu pohybuje v abstraktní rovině v jakéhosi malomocenství, nové nemoci, která přichází z Číny, hubící především osoby nad 40 let věku. Nemoc, která má podobu malomocenství, není léčitelná, klasická věda si s ní v podstatě neví rady, jenom tlumí bolest a zápach, který ji doprovází. A poté se objeví onen doktor Galén, hlavní postava celého díla, který má ještě jiný lék, a rozehrává se boj o to, co si vlastně doktor může dovolit, na co má ještě právo a na co ne. O co může žádat od mocných a o co od světa.“
Kdy a v jakém rozpoložení Karel Čapek Bílou nemoc napsal?
Z.Vacek: „Důležité je, že Karel Čapek si získal světové jméno a pozornost začátkem dvacátých let jako dramatik hrami jako bylo RUR, Krakatit a podobně. Potom se jako dramatik na 15 let odmlčel, což je velice dlouhá doba. A Bílá nemoc sepsaná v roce 1936 a premiérovaná v roce 1937 byla prvním novým dramatem, poté následovala ještě Matka. Karel Čapek to psal v době, kdy mu bylo 46 let, kdy byla republika čím dál víc ohrožována rozpínavostí nacismu, kdy zároveň na druhé straně sílila další totalita - Sovětský svaz, který právě v té době procházel šíleným obdobím politických procesů, a jeho brutalita byla stejně zřejmá, jako brutalita Německa.“
Bílá nemoc svými projevy připomíná malomocenství, má to symbolickou rovinu?
Z.Vacek: „Myslím si, že ano. On potom v různých komentářích zdůrazňoval, že si mohl vybrat nějakou jinou nemoc, rakovinu a podobně. Malomocenství je symbolické. Ten rozpad, rozklad, to, že ti nemocní vyloženě odpuzují všechny kolem. Takové ty snahy, izolujme je, ať je nemáme na očích, ať se nenakazíme. Izolujme je v koncentračních táborech, to se tím posílilo. Dále si musíme uvědomit, že Karel Čapek byl synem lékaře a to na něm zanechalo velké stopy. Lékaře, který byl řekněme lázeňským lékařem, ale zároveň lékařem chudých, lékařem horníků a podobně. Takže tohle všechno hrálo velkou roli a možná stálo za tím, odkud se vzal tento motiv.“
Jaké reakce vlastně po svém uvedení v roce 1937 Bílá nemoc vyvolala?
Z.Vacek: „Bylo mnoho pozitivních ohlasů, kteří v tom spatřovali paralelu s autoritativními režimy, diktátory typu Mussoliniho, Hitlera a dalších. Na druhou stranu byla ale i řada kritiků a významnou skupinu tvořili lékaři a to včetně velmi vlivných lékařů prof. Pelnáře a dalších. Ti v podstatě Čapkovi vytýkali, jak přistoupil k jejich stavu, že vlastně shodil celou vědu. Že tam staví do kontrastu prostého lékaře dr. Galéna a potom tu klinickou vědu, výzkum, aparát, instituce, nemocnice, které jsou státní a měly by tím pádem být nějak loajální k tomu státu, jak to předvádí dvorní rada Sigelius. I lékař se tam musí sklonit a svojí morálku upravit, ohnout, aby vyhovovala i vyšším zájmům. Tohle vzbudilo velký odpor a Karel Čapek se pak bránil, vysvětloval. A když skoro o dva roky později umíral, (premiéra Bílé nemoci byla v lednu 1937 a Karel Čapek zemřel v prosinci 1938), tak jeho přátelé lékaři dr. Steinbach a Fürth, když už si nevěděli rady, tak povolali na konzultaci mimo jiné profesora Pelnáře. Když ten se objevil už skoro u Čapkova úmrtního lože, tak Čapek prý měl slabým hlasem říct něco ve smyslu „vítám vás pane profesore, tak Galén přece prohrál.“
Karel Čapek v předmluvě píše o tom, že se snažil pokud možno přenést jednotlivé motivy i lokalizaci hry do sféry fiktivní, to jsou přímo slova autora, přesto ta paralela s Adolfem Hitlerem a Německem je naprosto zřejmá. Vzbudila kvůli tomu Bílá nemoc silné reakce v zahraničí?
Z.Vacek: „Divadlo tehdy mělo mnohem větší význam a vliv než dnes. Tak se nemůžeme divit, že německé velvyslanectví v Praze protestovalo na tehdejším ministerstvu zahraničních věcí. Například si vynutilo změnu jména postavy barona Krüga, protože Krieg je německy válka. V Čapkově textu máme Krüg s přehlasovaným u. Skutečně bylo cenzurou povolenu tu hru u nás v Československu uvádět až poté, co byla postava změněna na Olafa Kroga, tedy řekněme nějakého seveřana. To se nějakým způsobem neutralizovalo. Vůbec se jim pochopitelně nelíbila ani postava maršála. Viděli v tom jasnou paralelu vůči Německu. I to ve svém protestu tak formulovali. Ale to nebylo zas tak nic mimořádného, protože o několik let předtím Spojené státy intervenovali a na jejich přání se měnila hra Voskovce a Wericha, prý v ní parodovali národního hrdinu Granta, že je ožrala. On se tam potom potácel a popíjel mléko. Mexiko zase protestovalo proti mexické hymně. Takže to bylo vcelku obvyklé. Pokud jde o uvedení Bílé nemoci v zahraničí, vzbudilo to ohlas. Znovu připomínám, že Čapek byl tehdy světoznámý dramatik. Hra byla například ve Velké Británii pojata velmi kontroverzním způsobem, proti němuž se Čapek ostře ohradil. On si představoval tu hlavní scénu, ten nejvypjatější okamžik, kdy se tváří v tvář, jako muž s mužem setkají a konfrontují dr.Galén a maršál na straně druhé. V britské inscenaci tyto dvě postavy sehrál jeden herec a scéna byla přepsána, jako že spolu hovoří po telefonu. Což je v díle také, ale tady to bylo dotaženo dál. Karel Čapek v britském tisku protestoval stylem, že má obavu, že se tím vytratil hlavní smysl hry.“
Sám Karel Čapek v předmluvě psal o téhle hře jako o konfliktu mezi ideály humanity a demokracie a ideály neomezených a ctižádostivých diktatur, dodal, že jeho hra má nevyhnutelný tragický závěr, která není řešením, což pro Karla Čapka rozhodně není typické. Jsou nějaké náznaky, že zvažoval i nějaký optimističtější závěr?
Z.Vacek: „No, je to u Čapka překvapivé. Ve dřívějších dílech zdůrazňoval pozitivní motiv, naději. V RUR psal, že závěrečná naděje, že lidstvo hyne, ale roboti se stávají novou nadějí, Adamem a Evou vycházející z ráje. „Tu naději mi prosím neberte, kdybych tam neměl mít tu naději, tak bych se šel radši oběsit.“ Najednou se nám může zdát, že je to úplně beznadějné. Přece jenom tam jiskřička naděje je, dcera hlavní záporné postavy maršála, která má ráda synovce barona Krüga, průmyslníka a majitele zbrojního koncernu, ti mají jasno. Tváří v tvář té hrůze malomocenství, které zasáhlo jejich rodiny, tlačí na maršála, že chtějí mír nejen kvůli němu, ale kvůli národu a všem malomocným. Dokonce mu podsouvají, že když má pocit božského poslání vést válku, vést hvězdnou válku a povýšit národ na úroveň, o jaké sní, tak, že stejně může jako božské poslání dělat mír. Takže tam je možná ta naděje. Samotná hra skončí sice bezútěšně, ovšem krátce potom byl natočen film, na němž se Čapek významně podílel. Nevzniklo to proti jeho vůli, naopak. Scénář zpracoval, režíroval a sehrál hlavní roli Hugo Haas, blízký Čapkův přítel. Víme, že Čapek, když se film točil, na Barrandov dojížděl. Nikde se nezmínil, že by mu vadilo, že Haas zakončil film jinak. Zakončil ho nadějí, že dr. Galén před svojí smrtí předá tu formuli nebo ten lék lékaři dr. Martinovi z malého napadeného státu. Tím je řečeno, že naděje žije a dostává jí strana, která je ve válečném konfliktu na straně práva.“
Už v úvodu jsme mluvili o paralelách mezi Bílou nemocí a pandemií koronaviru, kde všude je vidíte?
Z.Vacek: „Ono se to nabízí, hned když se tam píše, že to přišlo z Číny. Čapek píše, že z Číny přijde každý rok nějaká strašlivá nemoc nebo choroba. Zdůvodňuje se to tím, že je tam bída, hlad a nedostatek hygieny. To, že to je pandemie, je tam výslovně zmíněno. Neví s tím rady žádná oficiální věda v žádném státě. V podstatě jsou schopni jenom tlumit bolest morfiem a tlumit zápach, který z nemocných vychází, případně mluvit o tom, že je třeba nemocné někde internovat. Oddělit je od zbytku veřejnosti, aby se nemoc dál nešířila. Další paralela je ta, že nemoc má napadat osoby starší 40 let. Hlavně padesátníky, je to tam tak, že to jsou hlavně ti, kteří drží v ruce otěže moci. Čapek tím zdůraznil, že mladí jsou optimističtí, neberou nemoc vážně a cynicky v ní vidí životní příležitost.“
Otec: (čte noviny) Zase článek o té nemoci! Kdyby už s tím dali pokoj! Člověk má dost svých starostí za celý den –
Matka: S tou paní ve třetím patře je to prý zlé. Nikdo k ní už ani nemůže… Necítils na schodech ten zápach?
Otec: Ne. Tady je interview s dvorním radou Sigeliem. To je světová kapacita, maminko, na toho já dám. Uvidíš, že potvrdí má slova.
Matka: Která?
Otec: Že je to humbuk, to malomocenství. Sem tam nějaký případ, a noviny z toho hned dělají senzaci. A lidé, to se ví: jak někdo lehne s rýmou, už říkají, že má bílou nemoc.
Matka: Píše mi sestra, že u nich je toho taky plno.
Otec: Nesmysl. To už je taková panika – To je zajímavé, tadyhle říká Sigelius, že ta nemoc přišla z Číny. Vidíš, já vždycky říkám: udělat z Číny evropskou kolonii, zavést tam pořádek, a byl by pokoj. To máme z toho, že se ještě pořád trpí takové zaostalé země. Samý hlad a bída, žádná hygiena a tak: pak je z toho malomocenství. – On tady Sigelius říká, že je to přece jen nakažlivá nemoc. To by se mělo něco udělat.
Matka: Co by se mělo udělat?
Otec: Zavřít ty malomocné a nepustit je mezi lidi. Jak se na někom ukáže bílá nemoc, pryč s ním! Vždyť je to hrůza, maminko, že nám nechají v domě umírat tu babu nahoře! Člověk aby se bál domů… už ten zápach na schodech…
I tato slova napsal Karel Čapek před více než 80 lety. O jeho Bílé nemoci, tedy o další české knize, kterou musíte znát, jsme mluvili s ředitelem památníku Karla Čapka ve Staré huti u Dobříše Zdeňkem Vackem.
o pořadu
České knihy, které musíte znát
Seriál stanice Českého rozhlasu Radio Prague International přiblíží díla českých spisovatelů, která prostě musíte znát.
