„Necítili jsme, že by nám věda tatínka odváděla,“ vzpomínal syn Jaroslava Heyrovského
Před 130 lety se narodil objevitel a zakladatel polarografie Jaroslav Heyrovský. Za svůj objev převzal v roce 1959 Nobelovu cenu za chemii.
Polarografie je metoda, která používá měření elektrickým proudem. Ten prochází rtuťovou kapkou. Tak se dají získat informace o druhu a množství látek, které roztok obsahuje. A polarograf analýzu automaticky zaznamená. Analýzy roztoků tak místo hodin zabraly jen pár minut a polarograf se rozšířil do řady oborů.
Přemluvil rodiče, aby mohl studovat v Anglii
Jaroslav Heyrovský byl na Nobelovu cenu nominován celkem 18x. K objevu došlo totiž už v roce 1922. Český rozhlas tehdy přinesl z udílení Nobelovy ceny reportáž.
Jaroslav Heyrovský dlouho nevěděl, jestli bude moci cenu osobně převzít. Oficiální oznámení přišlo v září, ale povolení k cestě obdržel až 7. prosince, pouhé tři dny před předáváním ceny. Směl letět s manželkou, ale bez dětí. Ty se později obě začaly věnovat vědě.
Syn Michael Heyrovský, který zemřel v roce 2017, na svého otce zavzpomínal v rozhlasovém pořadu z roku 2008.
"Když otec začal studovat chemii v roce 1910, tak byl rozčarován, že obor fyzikální chemie tady ještě nebyl. Tak prosil tatínka, aby mu umožnil jet studovat do Anglie. Otec mého tatínka byl právník, ale měl veliké pochopení pro zájmy svého syna, takže mu to umožnil, i když nebylo jednoduché poslat syna studovat do Anglie. Tam přednášel nositel Nobelovy cenu profesor William Ramsay. Tatínek tam našel inspiraci na elektrochemii. Bohužel začátek první světové války mu znemožnil pokračovat ve studiu. Naštěstí sloužil jenom v lazaretu, takže měl trošku volnosti a přístup k chemikáliím. Mohl dělat i během války jednoduché experimenty. Dostal doktorát ještě ve vojenské uniformě."
V roce 1922 přišel objev polarografie, o čtyři roky později se stal Jaroslav Heyrovský profesorem na Univerzitě Karlově. Dnes je polarograf součástí každé chemické laboratoře a polarografie se využívá v lékařství, lékárenství, v průmyslu i potravinářství. Syn Michael Heyrovský, který šel v otcových stopách, chodil do laboratoře už jako dítě.
"Od malička jsem sledoval, že je tatínek něčím velice zaujatý. Chodil každý den do své laboratoře a tam dokonce i o víkendech, tedy o nedělích, protože soboty byly tehdy pracovní. Moc jsem prosil, aby mi ukázal, co dělá a kam chodí. To mi bylo asi pět let. Tatínek svolil a vzal mě sebou do ústavu. To na mě udělalo veliký dojem. Tatínek mi dal přičuchnout k lahvičce čpavku, ale nijak mě to neodradilo. Překvapilo mě, co všechno se v těch lahvičkách vyskytuje, a prosil jsem, abych mohl chodit s tatínkem do ústavu."
Michael Heyrovský: O prázdninách šla věda stranou, tatínek miloval hory
Jaroslav Heyrovský absolvoval sérii přednášek ve Spojených státech a v Sovětském svazu. Neměli někdy děti pocit, že jim věda bere tatínka?
"O letních prázdninách se naprosto odpoutal od vědy a věnoval se rodině. To byly báječné prázdniny, tatínek nás bral na výlety. Dělal s námi legraci, vyprávěl nám dlouhé příběhy. Jeden měsíc prázdnin jsme vždycky jezdili do Brdských lesů, kde jsme měli podnájem. A druhý měsíc vždycky do nějakého nového místa. Tatínek měl velmi rád hory. Tenkrát za okupace nejvyšší hora v Čechách byla Lysá hora v Beskydech, tak jsme museli na Lysou horu. Nijak jsme necítili, že by nám ta věda tatínka odváděla."
Díky své známosti s profesorem Johannem Böhmem, kterému v roce 1935 pomohl přestoupit z tehdejšího nacistického Německa na pražskou univerzitu, mohl Jaroslav Heyrovský v laboratořích chemického ústavu pracovat i během druhé světové války, když byly zavřené školy. Po válce to část veřejnosti vnímala jako kolaboraci. Kolegové, kteří byli členy revolučních gard, mu zakázali do ústavu přístup. Trvalo víc než rok a půl, než se z nařčení očistil.
Profesor Zahradník na setkání s Jaroslavem Heyrovským ani po letech nezapomněl
V roce 1951 spoluzakládal Polarografický ústav, v jehož čele stál do roku 1963, kdy odešel ze zdravotních důvodů do penze. Na semináře profesora Heyrovského chodil i bývalý předseda Akademie věd Rudolf Zahradník, který v roce 2008 na setkání zavzpomínal.
"Někdo tam přednášel referát na rozmanitá témata a pak následovala debata. Profesor Heyrovský byl v debatě, jako ve všech svých aktivitách, naprostý gentleman. Dovedl svoje mínění energicky, avšak noblesně hájit a prosazovat. Proto jsem rád na ty semináře chodil, S velikou chutí vzpomínám na to, jak jsem potřeboval, abych se mohl stát členem Americké a Britské chemické společnosti, podpisy dvou členů těchto společností. Dva podpisy jsem dostal a tehdy se mnou pan profesor rozprávěl více než pět a méně než deset minut. Dodneška si tu debatu velice dobře pamatuji."
Jaroslav Heyrovský se dožil 76 let a byl pohřben na Vyšehradském hřbitově v Praze. Za svůj život získal řadu ocenění. V roce 1982 po něm byla pojmenována planetka a také kráter na odvrácené straně Měsíce.
