Možná že odcházíme – tak se jmenuje nejúspěšnější kniha ostravského autora Jana Balabána. Vyšla v roce 2004, Jan Balabán za ní získal cenu Magnesia Litera, vyhrál anketu Lidových novin o knihu roku, byl nominován na Státní cenu za literaturu. Po jeho smrti byla kniha dokonce zvolena českou knihou desetiletí. Krátké, často jen pěti-, šestistránkové povídky uspěly jak u kritiků, tak u čtenářů.
Naším hostem je dnes publicista, novinář, editor webu ČT art a taky člověk, který se dílu Jana Balabána dlouhodobě věnuje - Josef Chuchma.
V biografii na webu připomínající dílo Jana Balabána jste napsal, že Jan Balabán byl jedním z nejvýznamnějších českých tvůrců nejen své tedy střední generace. V čem je jeho mimořádnost?
„Mimořádnost jeho knih jednoduše řečeno spočívá v tom, že dokázal pro mě snad nejvýrazněji ze všech polistopadových spisovatelů zachytit nějaký aktuální dobový pocit, který je ale vždycky na pozadí celé existence postavy. Nikdy to není ta situace samotná, vždycky Balabán na několika stránkách dokázal rozprostřít, rozvinout nějakou základní životní cestu svého hrdiny nebo hrdinky.“
Ceněné jsou především jeho povídky, byť zdaleka nepsal jenom je. Proč právě povídky získaly tolik pozornosti a i literární ceny?
„To je to, o čem jsem hovořil před chvílí. Protože ta jedinečnost vyhmátnutí nějaké životní situace, v níž se zračí celý dosavadní život hrdiny, to dokázal velmi čitelně, srozumitelně a naprosto osekaně na několika tiskových stranách vyjádřit. Jsou o koncentráty, jsou to malé romány na několika tiskových stranách.“
Rozebíráme povídkovou knihu Jana Balabána Možná že odcházíme. Celkem je v ní 20 povídek, ty povídky jsou krátké, na jednu vychází v průměru 6 stránek, a mají i krátké názvy, často tvořené jmény hlavních hrdinů, která z nich Vám nejvíc utkvěla v paměti?
„Třeba povídka Uršula. Je o to ženě středního věku, která rezignuje na funkčnost svého manželství. Mimochodem, je to někdejší vysokoškolská pracovnice, která přišla o místo, ale už neměla energii znova nakopnout svojí kariéru. Teď shání nebo chce koupit v obchodě prezervativy pro svého muže. Ty mu chce dát ve chvíli, kdy jede na nějakou služební nebo tréninkovou cestu s mladými ragbistkami. Prostě mu ten balíček vrazí do zavazadla. Je to neuvěřitelně bolestná povídka. Četl jsem jí, teď jsem si jí znovu připomněl a jsem znovu zasažen tou výstižností a tím, že zejména ženy se musely v Janu Balabánovi nacházet, co zažívaly. On měl pro ženy velké porozumění. Rozuměl jejich životním pocitům tak jako málokterá žena.“
Nepřijdou vám ty jeho povídku trochu moc pesimistické?
„Je to možná pocit, který můžete nazvat pesimistický. Já to beru jako realistický pohled na svět, který nabízí spoustu šidítek, ale některé věci neošidíte. Jan Balabán ukazuje, otázka je, je-li to pravda, v určitých jedincích se v určitých chvílích ten dotek toho jedince takzvaně neokecáte, jaká je vaše životní situace. Prostě se objeví a oni si to nějakým způsobem uvědomí. To jsou hrdinové Balabána a možná i jeho čtenáři.“
Jan Balabán byl věřící, byl to protestant, odráží se to výrazně v jeho povídkách?
On byl člověk duchovní. Ne, že by psal o kostelech, o víře primárně, programově, explicitně. Ale vždycky tam šlo o tu duši, o nějakou spásu nebo zatracení, když to řeknu obecně.
Jan Balabán se narodil v Šumperku, ale prakticky celý život prožil v Ostravě. Inspirace tímto městem je v povídkách Jana Balabána dost patrná…
„Na Janu Balabánovi se Ostrava a celý severomoravský kraj podepsal v dobrém slova smyslu. Není tam prostor a čas na nějaké dlouhé řeči, řečeno jednoduše.“
Částečně jste se toho dotknul, v čem byl specifický styl, v jakém povídky psal?
„Krátké věty, oproštěnost, střízlivost, střídmost, ale citlivost, rychlé pojmenování věcí. Znovu zůstanu u povídky Uršula. Tam Balabán píše, jak manžela rozčilovalo, jak ona přesně pojmenovává stavy a situaci, která mezi nimi v manželství je. Nejdřív ho to okouzlovalo a pak ho to dráždilo a utíkal a vztah byl nakonec jen formální. Ta přesnost pojmenování je něco, může u Balabána facinovat, ale až odpuzovat nebo působit tezovitě.“
Jak moc chybí Jan Balabán na současné české literární scéně?
„Hrozně tu schází. Třeba nakladatelství Host hojně vydává původní českou prózu, nyní reprezentovanou zejména autorkami, ale druhého Jana Balabána prostě nemá. Ta soustředěnost a intenzita sdělení, ta se tu od jeho povídek neobjevila ani v Hostu ani nikde jinde. Po těch letech si uvědomíte, že je tu nějaké literární měřítko nebo kvalita, která je nepominutelná a vedle níž leccos ze současné produkce bledne. Říká se, že nikdo není nenahraditelný, ale to platí jenom občas nebo většinou, ale neplatí to v případě Jana Balabána.“
o pořadu
České knihy, které musíte znát
Seriál stanice Českého rozhlasu Radio Prague International přiblíží díla českých spisovatelů, která prostě musíte znát.
