Šest zemí včetně Česka usiluje o zápis vorařství na seznam UNESCO
Tradice vorařství na Vltavě se možná zapíše na seznam nemateriálního kulturního dědictví lidstva. Dokumentaci podepsal ministr kultury Lubomír Zaorálek (ČSSD).
Nadnárodní nominaci předkládají společně Česká republika, Lotyšsko, Německo, Polsko, Rakousko a Španělsko. Bude předložena do 31. března, tím se zahájí hodnotící proces, jehož výsledek by měl být známý na sklonku roku 2022.
Uchovaly se vorařské písničky i slang
Nominace vorařství představuje tradiční znalosti a dovednosti spojené se stavbou vorů a jejich plavením po řekách. I když voroplavba, tedy doprava dřeva plavením po řece, se stavbou přehrad zanikla, tradice spojené s ní jsou stále živé. Nejde jen o řemeslné postupy při stavbě voru, ale i o znalosti spojené s jeho navigací po řece, specifickou kulturu, osobité zvyky, plavecké písně a slang.
"My si myslíme, že vorařství má u nás velkou tradici a je to řemeslo, které stále ještě předvádíme, stále ho provozujeme v té původní podobě, jak to dělali naši předkové před sto lety. Občas někde ten vor předvedeme, jak pluje," říká prezident Vltavanu Jaroslav Camplík.
První zmínky o voroplavbě na Vltavě pocházejí z 11. století. Předpokládá se, že voraři pluli na všech tehdy splavných řekách. Voroplavba na Vltavě definitivně skončila se stavbou Vltavské kaskády.
Vorařské spolky mají svou mezinárodní asociaci
Na udržování tradice dnes mají podíl vltavanské spolky v Praze, Davli, Štěchovicích a Purkarci, které na tradice vorařů navazují. Spolky vznikaly na přelomu 19. a 20. století a působí v této oblasti nepřetržitě. Všechny vltavanské spolky jsou členy Mezinárodní vorařské asociace.
Loni v létě nabídlo výstavu o vorařství a šífařství Muzeum lesnictví a rybníkářství v Jindřichově Hradci.
"Tady je krásně vidět, jak těžké to řemeslo bylo, jak museli správně do té šlajsny najet. Toto je v Purkarci. Dneska jsou ty šlajsny zatopené, protože je tam nádrž Hněvkovice," přibližuje historické fotografie ředitel muzea Michal Kotyza.
Výstava dokonce porovnávala práci vorařů z Kanady, Vietnamu, Japonska a Číny.
"Nám se zdá Vltava, že je velká na naše poměry, ale když to srovnáme s Amazonkou, tak jsme miniaturní. Tam jsou ty vory krásně vidět, je jich vedle sebe poskládaných třeba deset a táhne je remorkér po Amazonce."
Výstava českého vorařství se měla stěhovat do Francie, ale vše překazil covid.
Šífy slouží i rekreačním účelům. Například ze Štěchovic u Prahy vyplul po více než půl století devadesátimetrový vor z dřevěných kmenů. Projet na voru se můžete i v muzeu vltavské plavby v Praze. Tady mají 'vorařský playstation' nebo také trenažér voru. Proplout správně řeku je obtížné a většina hráčů ztroskotá.