Když jsem se narodil, vlétl prý oknem motýl. Před 120 lety se narodil Jaroslav Seifert
Před 120 lety se narodil jediný český nositel Nobelovy ceny za literaturu, spisovatel, novinář a překladatel Jaroslav Seifert. Je označován za jednu z nejvýraznějších osobností české literární scény obou polovin 20. století.
Jaroslav Seifert se narodil na Žižkově a v chudé čtvrti také prožil celé dětství. Dnes tam je několik připomínek na jeho působení. V roce 2001, v den jeho nedožitých stých narozenin, mu odhalili pamětní desku na rodném domě v Bořivojově ulici. Poblíž míst, kde žil, byla v roce 2016 instalována plastika s jeho verši. Má podobu stuhy mířící k nebi a je z litého betonu. Na stuze je citát ze Seifertovy básně Prosinec 1920 „...to slovo letělo jako pták do sítě hvězd...“.
Celý život psal Seifert srozumitelné, lyrické a většinou optimistické básně, ač byl řadu let v nemilosti komunistické moci. Jako pověstná červená nit se jeho tvorbou line hlavní téma - láska k ženě. Kromě poezie budily úctu i jeho občanské postoje. V roce 1956 Seifert, kterého z KSČ vyloučili již v roce 1929, odvážně vystoupil na obranu vězněných spisovatelů. Na sklonku 60. let stál v čele Svazu českých spisovatelů a protestoval proti vpádu spřátelených vojsk a následné normalizační politice. Byl též jedním z prvních signatářů Charty 77.
V říjnu 1984 zastihla tehdy třiaosmdesátiletého Seiferta zpráva, že se stal laureátem Nobelovy ceny. V tehdejších českých novinách o tom byly dvě věty, ve slovenských jen jedna. Švédská akademie ve svém hodnocení uvedla: „Jeho krajané ho čtou a milují, je národním básníkem, který umí oslovit lidi s literárním vzděláním i ty, kteří k jeho dílu přistupují bez větší průpravy.“ Seifert si kvůli špatnému zdraví Nobelovu cenu nemohl sám převzít, do Stockholmu jela místo něj jeho dcera.
Své poslání vyjádřil Seifert prostě a s jemným humorem: „Jdi, budeš očarován. Zpívej, máš komu. A nelži! Šel jsem a nelhal. A vám, mé lásky, jen trochu.“
Jaroslav Seifert zemřel 10. ledna 1986 v Praze, pochovaný je v Kralupech nad Vltavou. Páter Alois Kánský před desítkami let v Českém rozhlase vzpomínal, že když na básnikově pohřbu herec Ota Sklenčka recitoval Seifertovu báseň Vlastní životopis, ve které autor říká „Ve chvíli, kdy jsem se narodil, vlétl prý oknem motýl a usedl matce na pelest...,“ nad rakví se podle svědků prý opravdu objevil motýl...
