2) Muzeum piva v Plzni nabízí historii piva, hospodu z 19. století i pivní kuriozity
Kde se pivo vaří, tam se dobře daří, zpívá se ve známé lidové písničce. A dobře se pivu daří v Plzni, kde mají i Pivovarské muzeum.
S archivářkou plzeňského Prazdroje Janou Domanickou míříme na unikátní místo spojené s historií vaření a podávání piva.
"Tady se nacházíme na dvorku Pivovarského muzea. Je to jedno z nejstarších pivovarských muzeí v Evropě a nejstarší u nás. Bylo založeno v roce 1959. První myšlenky však pocházejí z roku 1929, kdy se uvažovalo o založení právovárečného muzea. Nakonec díky dějinným okolnostem a druhé světové válce to bylo až v padesátých letech."
Plzeň získala právo várečné už ve 13. století
O Plzni se občas říká, že je to hlavní město piva.
"Tradice je tu už od středověku, od 13. století, kdy Václav II. udělil Plzni právo várečné. Od té doby se v Plzni vždycky pivo vařilo. V roce 1842 se právováreční měšťané dohodli a založili společný podnik Měšťanský pivovar v Plzni, dnes Plzeňský prazdroj. Pivo z Plzně získalo velikou oblibu a postupně se dostalo do celého světa."
V Plzni se přenesete i do pohostinství typického pro první polovinu 19. století, kdy to v hospodě hučelo jako v úlu.
"To co slyšíte, má být původní zvuk hospody z první republiky, tedy dvacátá, třicátá léta. Je tu zvuk harmoniky, k tomu pivo, utopenci, tlačenka, noviny, kulečník, výčepní, který se stará o hosty. To je ukázka, jak vypadala typická česká hospoda za dob našich babiček a dědečků."
Zajímavým exponátem je i zdejší polyfon. Hudební nástroj, který v hospodách nahrazoval živou kapelu. Byla to vlastně první možnost, jak si pustit reprodukovanou hudbu.
První várka ležáku překvapila dobrou chutí
Ještě v 19. století se v Plzni pivo vařilo starým způsobem tzn. svrchně kvašené. Nemělo ale takovou kvalitu. Právováreční měšťané přemýšleli, co s tím, a rozhodli se vařit tzv. pivo podvasné, tedy spodně kvašené ležáky, které jsou stále oblíbené. Řekli si, pojďme postavit úplně nový pivovar na zelené louce a vařit tam takové pivo.
"To se povedlo a 5. října 1842 byla uvařena první várka. Pivo svou jakostí všechny překvapilo. Díky kombinaci místní měkké vody, sladu a jedinečných podmínek vzniklo pivo, které získalo obrovskou popularitu v rámci Plzně, potom se dostávalo dál do Prahy. S rozvojem železnice se v šedesátých letech 19. století nastartovala expanze, a pivo bylo možné dopravovat mnohem dále. Tím začíná veliká sláva piva, která se šíří i do světa."
Jak dodala Jana Domanická, jednou ze surovin je slad a sladovníci byli na své řemeslo patřičně hrdí.
V Pivovarském muzeu mají unikátní sladovnický kroj. Mezi největší exponáty však patří kovový model varny.
"Je to unikátní technické dílo. Představuje kompletní zařízení varny ve zmenšené podobě. Vznikalo neuvěřitelně dlouho. Pivovarský zaměstnanec z Mělnicka ho vyráběl asi 30 let. Původně dokázala tato varna uvařit asi 30 litrů mladiny."
V Plzni mají svoji bednářskou partu
Důležité postavení měli i bednáři. Plzeňský Prazdroj má stále jako jeden z mála pivovarů na světě svoji bednářskou partu. Ta nejen opravuje používané ležácké sudy, ale vyrábí i různé další výrobky, třeba kádě a korbelíky.
"Pivovarské bednářství je unikátní tím, že na rozdíl od výroby sudů pro vinařství nebo pálenky, se sudy musí zevnitř vysmolit, to znamená pokrýt vrstvou glazury tvořené smolou, která zabrání tomu, aby pivo přišlo do styku se dřevem, protože by se potom kazilo. Hodně dětí v České republice zná od dětství písničku: „A já pořád kdo to je, a já pořád kdo to tluče, on to bednář na obruče". Mnoho generací si už tento zvuk neumí představit. V muzeu při speciálních událostech jako je třeba Muzejní noc, ukazujeme práci našich kolegů bednářů. Mají tady rozkládací soudek a děti i dospělí si mohou poslechnout, jaký rámus to dělá a vyzkoušet si bednářské řemeslo."
Původně bylo vaření piva založené na zkušenostech každého sládka a na předávaných tradicích, ale i na různých pověrách. Zakladatel moderního pivovarnictví se jmenuje František Ondřej Poupě. A napsal vědeckou knihu o různých metodách v pivovarnictví.
Zkuste se napít z děravého korbelíku!
Pivo se většinou pije z klasických půllitrů. Ale v muzeu ukazují i různé korbely. Někoho možná překvapí i porcelán nebo cín. Jana Domanická ukazuje i pivní kuriozity,
"Máme tu největší korbel a nejmenší korbelík. Ten je opravdu maličký, má speciální poličku, aby byl vidět. Na výšku měří necelé 2 cm. Potom jsou tu různé žertovné předměty, například korbelík v horní třetině děravý. Když se chcete napít, tak si musíte zacpat odpovídající počet dírek, abyste se nepolili."
