Pařížská divadla představila hry Karla Čapka i Milana Kundery
Pařížská divadla nabídla dvě představení vycházející z děl českých autorů. Čapkovu Bílou nemoc a hru Jakub a jeho pán od Milana Kundery. Ta se hraje až do konce roku.
Kundera hru Jakub a jeho pán vydal v roce 1971. Děj začíná rozhovorem mezi sluhou Jakubem a jeho pánem. Ten Jakuba požádá, aby mu podrobně vyprávěl, jak se zamiloval. Hlavní linie příběhu je protkána několika hudebními vsuvkami. Za ztvárněním adaptace této hry v Théâtre Montparnasse stojí herec a režisér Nicolas Briançon:
„Hrát toto představení je pro mě opravdová radost. Setkání s Milanem Kunderou a seznámení se s touto hrou byly pro můj život zásadní. Milanovi patří můj obrovský dík. Toto dílo se mě opravdu dotklo, stále mě dojímá a nepřestává překvapovat.“
Nicolas Briançon hru režíruje již více než deset let. Současné herecké a hudební obsazení je však z národnostního hlediska podstatně rozmanitější, než tomu bylo dříve. Jeho součástí je totiž i „slovanské kvarteto“, v němž nechybí francouzsko-slovenská herečka Jana Bittnerová:
„Tato hra je pro mě opravdu srdeční záležitostí. Pamatuji si, jak jsme ji kdysi za komunismu, v roce 1982, četli potají. Hra má úžasnou filosofii, tehdy jsme cítili, jak moc nám chybí svoboda. Jak se říká: „Svobodu, rovnost… elektřinu!“ Kundera pro nás symbolizuje naději na svobodu.“
Na Bílou nemoc si vzpomněli během lockdownu
V divadle La Belle étoile v Saint-Denis hráli Bílou nemoc do neděle. Atmosféru ovládaly vlajky a rudé hvězdy.
Karel Čapek uveřejnil Bílou nemoc v roce 1937. Hra, či spíše její námět, padly do oka režisérovi Michelu Rogerovi ze skupiny Jolie Môme.
„Na Bílou nemoc jsme si vzpomněli během lockdownu. Poprvé jsme na ni totiž narazili již před pěti lety. Uprostřed karantény nás napadlo, že by stálo za to si ji znovu přečíst a následně jsme se rozhodli hru zinscenovat.“
Je třeba zmínit, že hra je v současné době velmi aktuální. Bílá nemoc odkazuje na záhadnou chorobu, jež zachvátí celý svět. Jednomu lékaři se podaří najít zázračný lék. Rozhodne se však, že svůj lék poskytne pouze chudým a využije jej pro šíření antimilitaristických myšlenek.
Jednu z hereček, Flo, zaujala myšlenka díla:
„Je evidentní, že dílo je varováním proti válce a fašistickému myšlení. To v současné době dost rezonuje, přinejmenším ve vztahu k fašismu… Také nás vede k tomu se zamyslet nad skrytou válkou mezi Čínou a Spojenými státy.“
Skupina Jolie Môme vedená Michelem Rogerem se rozhodla pro kratší, 105 minut trvající verzi. Čas však vyvažuje mimořádně energické tempo hry. Herci se v průběhu představení měnili zároveň v hudebníky a hru tak obohacoval velmi živý hudební doprovod.
