Domy, vily a paláce Jana Kotěry
Snad každý si přeje, aby něco po něm tady zůstalo. Architektu Janu Kotěrovi se to podařilo ve vrchovaté míře.
Rodák z Brna a v mládí více Němec než Čech. Alespoň podle škol a studií. Jeho matka Marie byla Němka, rozená Voglová, ale při křtu dostal česká jména Jan, Karel, Zdenko. To na přání otce, středoškolského profesora Antonína Kotěry. Vystřídal několik škol, všechny byly německé, ještě v Plzni chodil na německou stavební průmyslovku. Svá učednická léta završil na vídeňské akademii. Roku 1897 získal za své návrhy prestižní Římskou cenu spojenou se stipendijním pobytem přímo v centru věčného města v Palazzo Venezia.
Kořeny kotěrovské tvorby
Tento grant byl spojený s poznávacími cestami po celé Itálii, a není pochyb, že velkolepé skvosty římské a italské architektury Kotěru jako tvůrce řady velkých i subtilnějších staveb nadlouho ovlivnily. Jeho kariéra ale začala v Praze. Vídeňský modernismus, italský klasicismus a nepřehlédnutelné prvky secesní architektury, to byly základní kameny stavebnice Kotěrovy tvorby. Uplatnil je u desítky svých projektů, podle kterých vznikaly kouzelné vily na Vinohradech a v Bubnech, městské domy včetně toho nejznámějšího Peterkova na Václavském náměstí na Můstku.
Památníky architekta a stavitele Kotěry
Jeho jedinečné nápady se projevují se i u mnohem větších objektů hlavně v Praze u Vltavy. Na jejím pravém břehu je to ta nejznámější budova Právnické fakulty Univerzity Karlovy (po Kotěrově smrti v roce 1923 stavbu dokončil jeho žák a spolupracovník Ladislav Machoň) a ještě proti proudu na Rašínově nábřeží před Podskalím monumentální palác Všeobecného penzijního ústavu. Z velkých staveb je ještě nutné připomenout Národní dům v Prostějově a budovu muzea v Hradci Králové. Jan Kotěra proslul také svými úpravami známých objektů. K nejslavnějším patří zámek Červený hrádek nedaleko Benešova, který, obklopený vodou, se pro úchvatnou krásu dostal do nejedné české filmové pohádky. Kotěra se prosadil také jako urbanista, zůstaly po něm městské obytné komplexy ve Zlíně a Lounech, podle jeho návrhů vznikaly vodárenské věže po celé Praze i v Třeboni. Navrhoval i menší díla, náhrobky, hrobky a po první světové válce i památníky padlým, jako je ten v Příbrami. Jeho styl se prosadil i na kolejích. Navrhoval motorové a elektrické vozy pro lokální dráhy v Čechách i u Vídně a zlatým hřebem této kotěrovské záliby je salónní vůz pro pražského primátora, který je dodnes vystaven ve střešovické vozovně v Praze.
Architekt Jan Kotěra žil v době, která přála umění, architektuře a stavitelství, kde se jednotlivé styly prolínaly i ovlivňovaly. Na souhvězdí vynikajících architektů vedle Adama Loose, Plečnika a Gočára stále září i jeho hvězda.
