Konec fosilních paliv: jak se v příštích letech promění evropská energetika?
Pokud chce Evropa výrazně snížit množství vypouštěných emisí, neobejde se to bez razantních změn v sektoru energetiky.
Nejde přitom jen o to, čím nahradíme uhlí, ropu a další fosilní zdroje, ale také o snížení naší celkové spotřeby.
Tři čtvrtiny všech emisí souvisí s využíváním energie
Energetika má ve své současné podobě na svědomí obrovské množství emisí skleníkových plynů. Z hlediska klimatické změny jde tedy o klíčový sektor, jak potvrzuje i Gunnar Luderer z Postupimského institutu pro výzkum dopadů změny klimatu. “Zhruba tři čtvrtiny všech emisí skleníkových plynů nějak souvisí s využíváním energie, zejména se spalováním fosilních paliv jako je ropa, uhlí či zemní plyn. Pouze část těchto emisí připadá na energetiku v užším slova smyslu – to znamená na výrobu elektřiny, rafinerie, teplárny a podobně. Přestože jsme v této oblasti dosáhli určitého zlepšení, sektor energetiky je stále emisně velmi náročný – je zodpovědný zhruba za čtvrtinu všech emisí. Zjednodušeně řečeno tedy můžeme konstatovat, že z klimatického hlediska je nejproblematičtější právě oblast výroby elektřiny.”
Podíl energetiky na celkových emisích se stát od státu liší, v závislosti na tom, z jakých zdrojů daná země elektřinu a teplo vyrábí. Například Česká republika na tom v mezinárodním srovnání není příliš dobře, upozorňuje Kateřina Davidová z Centra pro dopravu a energetiku. „V České republice je energetika nadprůměrně odpovědná za emise skleníkových plynů. Je to dáno tím, že při výrobě elektřiny a tepla stále z velké části spalujeme hnědé uhlí. Přitom právě spalování uhlí nejvíce přispívá ke globálnímu oteplení, způsobuje nejvíc emisí skleníkových plynů.“ Také při těžbě, transportu a spalování plynu se uvolňují skleníkové plyny. Podle Gunnara Luderera bychom proto měli investovat především do rozvoje obnovitelných zdrojů.
Čím nahradit fosilní zdroje?
„Potřebujeme výrazně více energie z obnovitelných zdrojů, což je logické, protože opouštíme uhlí i jadernou energetiku. Emise spojené s využíváním zemního plynu si můžeme dovolit jen ve velmi omezené míře. Nezbývá nám tedy než vsadit na masivní rozvoj větrné a solární energie. Nová vláda je v tomto směru velmi aktivní, snaží se tempo výstavby obnovitelných zdrojů zrychlit. Je to sice náročné, ale není to nemožné. Například Dánsko dnes vyrábí 70 % elektřiny z větrných elektráren, takže technicky to rozhodně jde,“ konstatuje Luderer a připomíná, že Německo se nedávno zavázalo dosáhnout klimatické neutrality už v roce 2045. „Německo je v mnoha ohledech specifické, dalo by se říct i radikální. Během velmi krátké doby chceme přejít z vysokoemisní fosilní energetiky závislé zejména na uhlí, na energetický systém, který je téměř stoprocentně založený na obnovitelných zdrojích. To je skutečně radikální změna, navíc během pouhých 25 let. V současnosti pochází asi osmdesát procent spotřebované energie z fosilních zdrojů. Do roku 2045 by se to mělo otočit. Podíl obnovitelných zdrojů by měl dosáhnout téměř 100 %.”
Německo jako inspirace?
To jsou ambice, kterými by se podle Kateřiny Davidové mohla inspirovat i Česká republika. „Není nutné přesně určovat, jaký bude energetický mix České republiky za deset let. Spíš je potřeba si říct, že chceme jít cestou dekarbonizace, úspor a obnovitelných zdrojů a udělat první krok. Tím se to postupně nastartuje. Je vidět, že země, které byly v tomto směru aktivnější, mají dnes mnohem větší podíl obnovitelných zdrojů, než kolik samy plánovaly. Může totiž dojít k takzvanému efektu sněhové koule, kdy se na sebe všechno postupně nabaluje, přicházejí inovace a celý sektor se začne dynamicky rozvíjet. V takovém případě se klidně může stát, že nakonec obnovitelné zdroje dokážeme využít víc, než si dnes umíme představit.“ Tento efekt ostatně můžeme pozorovat i na neustále klesajících cenách obnovitelných zdrojů. Zelené technologie se zlevňují dokonce ještě rychleji, než se předpokládalo, připomíná Gunnar Luderer. „Za posledních deset let se náklady na fotovoltaické elektrárny snížily o 90 %. To je obrovský posun. Do budoucna se navíc počítá s dalším snížením nákladů. U větrné energie se za posledních deset let náklady na jednu kilowatthodinu snížily zhruba o polovinu. Totéž pozorujeme u bateriových technologií, které zlevnily o nějakých 80 %. Obecně se dá říct, že obnovitelné zdroje a technologie, které se používají spíše v menším měřítku a decentralizovaně, se neustále zdokonalují a zlevňují. Naproti tomu velké technologie, jako je například jaderná energetika, za posledních padesát let vůbec nezlevnily. Spíše naopak – náklady na výrobu elektřiny z jádra neustále rostou. To je jen další argument pro energetickou strategii založenou na obnovitelných zdrojích,“ uzavírá Luderer.
Při úvahách o budoucnosti energetiky je důležité zaměřit se nejen na to, čím fosilní zdroje nahradíme, ale i na to, kolik energie vůbec potřebujeme. Pokud se nám podaří množství spotřebované energie snížit, celý proces transformace energetiky to výrazně usnadní, říká Kateřina Davidová. „Existuje princip energy efficiency first, který by se měl uplatňovat například při rozhodování o veřejných investicích. To znamená, že by se primárně mělo řešit to, kde můžeme nějakou energii ušetřit – ať už je to zateplením domácnosti nebo zlepšením výrobního procesu v továrně. A teprve poté bychom se měli zabývat tím, jak fosilní zdroje nahradit, abychom snížili emisní náročnost vyrobené energie. Platí takové pořekadlo, že nejméně znečišťující je energie, která se vůbec nemusí vyrobit.“
Jak docílit toho, abychom energii využívali efektivněji? Kde dochází k největším únikům? Poslechněte si devátou epizodu česko-německého podcastu Karbon.
