U vzniku plemene stál v roce 1948 František Horák, muž, který stvořil i českého strakatého psa. Český teriér vznikl cíleným zkřížením skotského a sealyham teriéra.
František Horák chtěl získat dobře ovladatelného psa s pigmentem po celém těle s klopeným uchem a snadnou úpravou srsti. „Protože jak sealyham tak scot se upravují trimováním, což je docela otravná práce, tak on české teriéry stříhal“, vysvětluje paní Vladimíra Tichá z Českomoravské kynologické unie.
Kromě toho chtěl vyšlechtit malého českého norníka. „Český teriér má opravdu pracovní vlohy loveckého psa. Znám chovatele, který ho používá na prasata a chodí s ním dohledávat střelenou zvěř, prostě v tom psovi to je. Ale jinak je český teriér Čech každým coulem. Je trošku líný, je strašně žravý, tak má tendence nabírat. Jinak je to ale přátelský pejsek, který tím, jak se stříhá, nelíná, a proto se hodí i do bytu.“ Bohužel dnes se český teriér při lovu využívá jen zřídka. Stalo se z něj spíše společenské plemeno. Možná mu chybí temperament ostatních teriérů. „Pár lidí s nimi ale stále dělá zkoušky lovecké upotřebitelnosti a k výkonu práva myslivosti ho využívá. Jinak v tom plemeni není žádná agresivita. Já jako rozhodčí pro posuzování exteriéru posuzuji přes 40 let a vůbec nevím, že by na mě některý z nich zavrčel nebo tam byl takovýto problém. Znám dámu, která dělala s českým teriérem výcvik pro handicapované lidi. Fenečka jí sundávala ponožky a nosila rukavice, podávala mobil, otevírala ledničku. Českého teriéra naučíte leccos. Není to ale pejsek na 50 kilometrové výlety, má kratší končetiny a nožičky by ho asi bolely.“
Je to zkrátka pejsek, který dokáže dělat svým majitelům radost. Svou rodinu včetně dětí miluje. „České teriéry mám moc ráda“, říká o od roku 1963 mezinárodně uznaném plemeni paní Vladimíra Tichá.
