Požár Českého Švýcarska byl tragédií pro lidi, ne pro přírodu. Les si cestu najde
Obnova lesa po požáru Národního parku České Švýcarsko bude zřejmě z velké části ponechaná na přírodě. Požár zasáhl přes 1000 hektarů a hasiči ho uhasili po dvaceti dnech.
Omezení vstupu do místa požáru bude platit do konce září. Nebude tak možné jít například do soutěsky řeky Kamenice nebo na přírodní památku Pravčická brána. V platnosti zůstává i noční zákaz vstupu do celého národního parku.
Správa národního parku chce využít zkušenosti z dřívějších požárů
Jak uvedl ředitel Správy národního parku České Švýcarsko Petr Benda, při obnově území bude nejlepší zkombinovat dva přístupy. Jedním z nich je lidská pomoc a tou druhou samostatná obnova lesa. Správa národního parku chce využít zkušenosti z roku 2006, kdy hořelo v Českém Švýcarsku v okolí Jetřichovic.
Jak dodal Tomáš Vrška, ředitel Školního lesního podniku Křtiny, tehdy hořelo na zhruba 20 hektarech.
"Je to samozřejmě nesrovnatelně menší, než ta dnešní plocha, která má 1150 hektarů, ale tehdy jsme dlouhodobě monitorovali lokalitu Havraní skála a tam bylo naprosto jednoznačně prokazatelné, že nástup růstu nového lesa byl velmi progresivní. Vznikl tam nádherný smíšený les."
Dnes nikdo nepozná, že tam hořelo. Liší se však barva porostů. Kopec má díky mladším listnatým stromům světlejší zelenou barvu, než ostatní části parku. První zárodky života byly vidět na spáleništi už po třech týdnech. Existují i houby, kterým prostředí spáleniště vyhovuje. Během několika týdnů začnou klíčit také stromy, dodal Tomáš Vrška.
Růst lesa nastartují tzv. pionýrské dřeviny
"Teď se vysemení borovice nebo smrky, které přežily. Záběry v televizi ukazují, že ta plocha neshořela stoprocentně. Tam zůstávají zelené ostrůvky, kam se požár nedostal. Čili vysemení se ty přeživší jehličňany, ale do toho nalétne velká vlna pionýrských dřevin."
Mezi ty patří bříza, lesní borovice, olše, topol osika. Mají lehká semena a snadno kolonizují místa, jako je spáleniště. Prorazí tak cestu budoucímu lesu. Až břízy trochu povyrostou, bude tam větší vlhkost, a bude to startovací pozice pro následnou generaci dubů a buků.
"Tady se několik generací pěstovaly jehličnaté dřeviny, kde byla velká vrstva nerozloženého opadaného jehličí, proto to tak rychle hořelo. To jehličí je suché a je v něm vzduch. A tím shořením jehličí, tam máme dneska velmi intenzivně pohnojenou lesní půdu, čili najednou se tam uvolnilo obrovské množství základních prvků, které jsou klíčové pro růst lesa."
Les si najde svoji cestu
Přirozené zmlazení je podle správy parku nejúčinnějším a nejjednodušším způsobem náhrady za shořelé porosty. Pokud se do procesu bude nějakým způsobem zasahovat, pak opět v blízkosti turistických cest, v oblasti lidských sídel či v koridorech, jejichž úkolem bude prevence šíření případných budoucích požárů.
Požár byl tragédií pro lidi, pro přírodu ne, říká biolog Přemysl Bobek z Botanického ústavu Akademie věd, který se zabývá požárovou ekologií. Smrkové monokultury, které na některých místech parku byly, shoří a les si najde svou cestu vývoje, který bude odpovídat i současným změněným klimatickým podmínkám. Ze studií vyplývá, že bude trvat asi 140 let, kdy ani odborníci nepoznají, že zde někdy hořelo.
