Vyhlídky statkáře Alberta
K nejvyhledávanějším vyhlídkám na Vltavě patří stráně nad meandry, kterými si řeka razí cestu mezi kopci Středočeské pahorkatiny. K nim se řadí i vrcholky skalních stěn na svazích Drbákova a kóty Na Vyhlídce nad Slapskou přehradou. Část této pozoruhodné lokality je už od 30. let minulého století chráněným územím.
Statkář Albert z Nalžovic asi netušil, že po něm budou pojmenovány skály, které se vypínají nad hluboce zaříznutým údolím Vltavy obtékající poloostrov s vesničkou Smilovice na Sedlčansku.
V jihozápadní části národní přírodní rezervace Drbákov-Albertovy skály se nachází suťový les, ve kterém by se dalo napočítat až tisíc tisů červených, které tu rostou jako košaté stromy nebo se v podobě větších keřů kroutí mezi javory, jilmy a jasany. Právě ony byly důvodem ochrany území už od roku 1933. Centrální a severovýchodní část národní přírodní rezervace, zákonem chráněná od roku 1978, zahrnuje Albertovy (Bílé) skály, které strmě padají k hladině přehrady. Na jaře tady rozkvétají chráněné koniklece, tařice, prvosenky nebo lilie. Četné vyhlídky jsou asi sto metrů vysoko nad řekou, v době před existencí vltavské kaskády tekla Vltava ještě asi o 35 metrů níže.
Nejzajímavějšími částmi rezervace prochází 7,4 km dlouhá okružní naučná stezka, která začíná na parkovišti U Křížku nedaleko osady Nalžovické Podhájí. Je tradičně značená bílou značkou se zeleným pruhem v diagonále. Stačí ujít jen půl kilometru a lesní cesta se přiblíží ke skalnímu srázu s Bartůňkovou vyhlídkou.
Bartůňkova vyhlídka získala své jméno podle místního milovníka přírody Karla Bartůňka, který se s krumpáčem v ruce pustil do budování prvních úseků naučné stezky na konci 50. let.
Další úsek stezky obchází vrchol Drbákova (490 m n. m.), který se původně jmenoval Dbákov a byl místem, odkud mohli lidé dbát voroplavby na řece, tedy hlídat, aby probíhala hladce. Na severozápadním úpatí kopce leží dodnes osada Oboz, která sloužila vorařům jako překladiště. V místech, kde opouští trasu výletu modrá značka, stojí turistický přístřešek. Odtud vede cesta už náročnějším terénem směrem k suťovým vltavským svahům.
Občas probleskne mezi stromy hladina řeky, ale je dobré věnovat pozornost bezpečnému pohybu po cestě. V místech, kde se sesouvala, zjednodušují průchod dřevěné schůdky. Právě tady lze narazit na vzácné tisy, většinou dospělé, nebo naopak jen semenáčky stromů. Konečně se naplno otvírá pohled na Vltavu a vyhlídka se vzhledem ke zmíněnému výskytu jedovaté dřeviny jmenuje Tisová.
Podobných výhledů na protilehlý poloostrov čeká na příštích třech kilometrech hned několik, vždy z trochu jiného úhlu. Cestou na Bílou skálu jsou občas slyšet podivné hluboké zvuky, jak narážejí vlny na přehradě na úpatí skal pokaždé, když tudy projede motorový člun nebo malá loď. V exponovaných místech rostou borovice a duby. O tom, že je půda na Albertových skalách kyselá, svědčí bohaté porosty vřesu.
Přes den se skály za slunečného počasí rozpálí, což je příjemné pro ještěrky, ale i pro teplomilnou vegetaci, typickou spíše pro stepi. Terén v okolí Bílé skály je náročnější, místy se stoupá nebo klesá po serpentinách, jinde turistům pomáhají řetězy. Přesto je stezka navržená tak, že se na ni může vydat i nepříliš zdatný turista.
Na vyhlídce, která následuje po Bílé skále, se doslova tyčí krásný exemplář jalovce obecného. O něco dále cesta obíhá výraznou skalku s pamětní deskou, která připomíná další významnou postavu tohoto kraje Františka Veselého.
František Veselý, známý pod skautskou přezdívkou jako Robin, navázal na dílo Karla Bartůška. Velký propagátor turistiky na Sedlčansku dokončil naučnou stezku. S Bartůškem se seznámil v táboře na nedaleké Častoboři.
Přestože pohledům přes řeku stále dominuje poloostrov se Smilovicemi a velkým rekreačním komplexem vzdělávacího zařízení z 80. let, stále se ukazují nová zajímavá místa, která předtím nebyla dobře vidět. Ať už jsou to zlatonosné Psí hory nebo Žraločí zátoka, kterou vytváří ústí Čelinského potoka do Vltavy.
Cesta se brzy začne stáčet do lesa, až se po napojení na žlutou značku otočí směrem k výchozímu parkovišti U Křížku. Ještě však vede k jedné vyhlídce, možná nejvelkolepější v celé rezervaci. Má příznačný název Albertova a před sestupem k ní si lze na chvíli odpočinout u posezení blízko pomníku Františka Robina Veselého.
Ani návrat na parkoviště není jednotvárný, stezka vede střídavě lesem a po louce při kraji lesa a pod ní se rozprostírá typická zvlněná středočeská krajina s malebnými vískami Nalžovice a Chlum.
K naučné stezce Drbákov-Albertovy skály se lze nejlépe dostat autem na parkoviště U Křížku. Turisti, kteří dají přednost hromadné dopravě, mohou využít autobus linky 486 ze Sedlčan do Nalžovického Podhájí (asi 1 km od parkoviště) nebo dojet do Nalžovic (linky 450, 486 a z Prahy-Smíchova č. 360), které jsou necelé tři kilometry daleko.
Související
-
Vltavské vyhlídky od Lipna až po Mělník
Radio Prague International přináší v pěti dílech tipy na nejhezčí vltavské vyhlídky, které jsou volně přístupné a mohou být inspirací pro půldenní nebo celodenní výlety.