Vysokoškolsky vzdělaná žena středního věku s rodinou – tak vypadá typický představitel moderní české diaspory
Česká komunita v zahraničí se za poslední roky výrazně změnila. Potvrdil to dvouletý výzkum, který v Poslanecké Sněmovně představili vědci z Univerzity Karlovy.
Kdo jsou současní čeští krajané? Jaké mají vazby na ČR? Co potřebují od českého státu a jakým mohou a chtějí být pro Česko přínosem? To jsou otázky, na které hledal odpovědi tým vedený docentkou Evou Jánskou z Přírodovědecké fakulty UK. Zaměřil se na Čechy, kteří odešli do zahraničí po roce 1990. Dotazníkového šetření se zúčastnilo 940 osob z pěti vybraných zemí s nejpočetnější krajanskou komunitou – USA, Velké Británie, Nového Zélandu, Austrálie a Německa.
Většina z oslovených žije v zahraničí méně než 10 let, tři čtvrtiny z nich mají minimálně bakalářské vzdělání, je jim mezi 33 – 44 lety, žijí v partnerském vztahu s dětmi a častěji jde o ženy. „Důvody odchodu do zahraničí bývají rodinné, pracovní, studijní, ale i politické,“ uvedla na semináři docentka Jánská. S návratem jednoznačně počítá 11 % z nich, téměř 24 % zatím neví, většina o návratu spíše neuvažuje. Důvodů je podle autorů studie hned několik:
- Jednoznačně je to velká byrokracie a nedostatečná digitalizace (např. získání českého občanství pro děti narozené v zahraničí, účast ve volbách). Právě pokrok na tomto poli by zvýšil zájem moderní migrace o návratu do vlasti.
- Druhým nejčastěji zmiňovaným ulehčujícím faktorem návratu byla možnost získat práci ve svém oboru a navázat v ČR profesní kontakty, což bylo někdy dáváno do souvislosti s potřebou větší transparentnosti při výběrových řízeních v Česku.
- Třetí nejčastěji zmiňovanou podmínkou návratu byla výše platů v ČR, resp. srovnatelnost ekonomických podmínek života v zahraničí s těmi v Česku.
- Z dalších jmenovaných faktorů ulehčujících potenciální relokaci do ČR uváděla řada respondentů jako zcela zásadní rozšíření možností předškolní péče o děti (počet míst v mateřských školách, ale i v zařízeních péče o děti do tří let typu jesle či dětské skupiny, změny v nastavení rodičovské dovolené) a dále zlepšení bytové situace v Česku (finanční nároky bydlení), popř. asistenci s logistikou přesunu celé rodiny jako takového (přehlednost a dostupnost informací, co je nutno zařídit, pomoc s hledáním bydlení atd.).
Podle náměstka ministra zahraničí Martina Smolka průzkum ukazuje přesun těžiště krajanských akcí od kulturních ke vzdělávacím. Potvrdilo se, že dnešní diaspora se nejčastěji koncentruje kolem českých škol a vzdělávacích spolků. „Výzkum přinesl tvrdá data, o která se lze opřít a vycházet z nich při tvorbě nové krajanské koncepce, kterou by měla schválit celá vláda.“
Nekonečné volání po korespondenční volbě
O politické dění v Česku se zajímá nadpoloviční většina Čechů žijících v zahraničí. Rodiny vědců, studenti na Erasmu, lidé na stážích už dlouhé roky volají po tom, že je jim upíráno volební právo. Současná možnost hlasovat na zastupitelských úřadech není všem dostupná, často žijí ve vzdálenějších oblastech a dopravit se na ambasádu kvůli hlasování je pro ně drahé. Přitom v zahraničí žije podle průzkumu v současnosti na 900 tisíc lidí s českým občanstvím. Místopředsedkyně PS Olga Richterová (Piráti) zopakovala, že současná vládní koalice se zavázala korespondenční volbu prosadit, čelí však silnému odporu opozice především ze strany SPD, které je připraveno k mnohahodinovým obstrukcím. Prezidentské volby v lednu tak budou dalšími v řadě, kdy se Češi v zahraničí korespondenčního hlasování opět nedočkají.
Portál krajana
Není to ovšem zdaleka jediná věc, po které současná krajanská komunita volá. Přivítali by větší informovanost, přehlednost informací. K tomu by měl do budoucna sloužit portál krajana, jehož základní návrh studie rovněž obsahuje. Ale především urychlit digitalizaci státní správy, aby dokumenty vyřizované prostřednictvím konzulární služby bylo možné odbavit v co největší míře elektronicky.
Semináře pod vedením předsedy pro styky s krajany Romana Bělora (STAN) se zúčastnili zástupci ministerstev zahraničí, školství i vnitra, senátoři, zástupci krajanských spolků i Škol bez hranic. Jednoznačně zaznělo, že výzkumný projekt mapující moderní českou diasporu by měl být krokem k novému přístupu ke koordinaci krajanské problematiky. Zda jde skutečně o bod zlomu, kdy si politická reprezentace uvědomí obrovský potenciál, který vzdělaná diaspory se zkušenostmi může republice nabídnout, ukáže budoucnost.
