Válka na Ukrajině, předsednictví Česka v Radě EU. Rok 2022 byl pro ministra zahraničí Jana Lipavského velmi rušný
Rok 2022 byl pro českého ministra zahraničních věcí Jana Lipavského (Piráti) velmi rušný. Po únorové invazi Ruska na Ukrajinu se postavil proti agresi Moskvy. Téma války bylo klíčové i během českého předsednictví v Radě EU. Jan Lipavský navštívil naše studio, a s Ianem Willoughbym se kromě Ruska a Ukrajiny dotkli i dalších témat, jako například Visegrádské čtyřky a Číny.
České předsednictví EU skončilo. Sklidil jste pochvalu za to, jak Česko předsednictví zvládlo. Co tím může získat?
„Jsem rád, že často slyším, že jsme předsednictví dobře zvládli. Byl to obrovský úkol pro český stát i pro naši novou vládu, a jsem rád, že se nám to podařilo. Ukázali jsme, že jsme konstruktivním partnerem, že jsme schopni řídit a jít příkladem. A někdy nabídnout dobrý kompromis. Nešlo o to ukazovat a diktovat, co má Evropa dělat. Předsednictví EU je o spoustě práce a hledání kompromisu, když jsou věci někdy velmi choulostivé, zejména sankční režimy nebo debata o energetické bezpečnosti a energetické krizi způsobené Vladimirem Putinem. Jsou to velmi žhavá témata a dokázali jsme se v nich orientovat. To byla naše role, navigovat."
Když už mluvíme o Vladimiru Putinovi, jaký dopad měla válka Ruska proti Ukrajině na EU za posledních 11 měsíců? Posílila EU, nebo se zvýraznily rozdíly?
„Evropská unie je součástí Západu, proti kterému chce Putin bojovat a zničit ho. Jeho cílem bylo: rozděl a panuj, což je latinské přísloví. Jsem rád, že mohu říct, že se mu nedaří rozdělit Evropu. Samozřejmě, že hodně diskutujeme, jsou různé názory a různé zájmy. Ale na konci je evropský konsensus o společné zahraniční a obranné politice velmi silný. Ve svých pokusech nás rozdělit je naprosto neúspěšný - jsme silnější než kdy předtím."
Česko podporuje Ukrajinu a staví se proti Rusku silněji než některé jiné země. Vím, že někteří Češi jsou zklamáni například postojem Německa během této krize. Jak si vysvětlujete rozdíl v přístupu k tomu, co se děje na Ukrajině, mezi zeměmi jako Česko a dalšími zeměmi bývalého východního bloku a velkými státy jako Německo a Francie?
„Musíme vysvětlit naši pozici, musíme vysvětlit svůj strach a musíme vysvětlit naši historickou zkušenost, která je velmi silná, s nadvládou Moskvy v Česku, Polsku a Pobaltí. A čím více Putin útočí, tím více nás západní země v Evropě poslouchají. Chápou naše zkušenosti a tím více naslouchají našim varováním. Trpělivost a spousta práce nám pomáhá prosazovat naše politické pozice."
Čeští lídři často říkají, že Ukrajina bojuje i za naši svobodu. Je to čistě abstraktní pojem, nebo Ukrajina činí Česko bezpečnější?
„Ukrajina rozhodně bojuje za naši svobodu, za náš způsob života. Zadržuje Rusy. Když se podíváte na ruská média a propagandu, která tam je, uslyšíte a uvidíte takovou nenávist vůči Evropě, otevřené výzvy k invazi do jiných evropských zemí a k bombardování a ničení měst. A Ukrajinci zadržují tento druh zla."
V roce 2014 proběhla anexe Krymu. Jak to, že Západ evidentně Putina tak podcenil?
„Byla představa, že Rusko lze změnit prostřednictvím obchodu, obchodních vztahů. Tato představa se zejména v Německu ukázala jako naprosto mylná. Samozřejmě by bylo hezké, kdyby se Rusko dokázalo transformovat v alespoň polodemokratickou a polosvobodnou zemi. Nestalo se to. Vidíme opak. Každý den v Rusku nyní přináší další a další totalitu a lidé jsou živeni válečnou propagandou, takže vývoj není dobrý. Všechna tato zvěrstva a strašné válečné zločiny, které se staly na Ukrajině - mám na mysli Buču, zničení Mariupolu, systematické ničení energetické infrastruktury Ukrajiny - to vše dokazuje i těm nejskeptičtějším evropským zemím, že tento pokus o dobré obchodní vztahy s Ruskem je rozhodně špatný a že musíme Ukrajinu podpořit."
Mnoho lidí říká, že Rusko je v podstatě diktatura v čele s Putinem. Jak moc mohou obyčejní Rusové nést odpovědnost za to, co jejich země dělá na Ukrajině? Za protesty v Rusku mohou jít lidé na dlouhou dobu do vězení.
„Toto je téměř filozofická otázka kolektivní odpovědnosti národů za své činy. Ale víme přesně, kdo dává rozkazy v Rusku. Byl to Putin a jeho vedení, kdo se rozhodl zaútočit na Ukrajinu - ti by měli nést odpovědnost. Česko proto podporuje myšlenku vytvoření tribunálu pro stíhání trestného činu agrese, jak je definován v Chartě OSN. Samozřejmě v mnoha případech víme, kdo fyzicky páchal ty válečné zločiny, jako třeba v Buči, kdo to nařídil, který generál, který plukovník, někdy i jména konkrétních vojáků, kteří chodili od dveří ke dveřím a zabíjeli nevinné civilisty. A tyto zločiny by měly být také stíhány."
Myslím, že EU už přijala devět balíčků sankcí proti Rusku. Jsou nyní sankce jako reakce na válku vyčerpány?
„Neřekl bych, že jsou vyčerpané. Naopak, máme nové možnosti. Vidíme, že se Rusko snaží získat západní technologie, protože není schopno vyrobit mnoho věcí, které jsou nezbytné pro jejich válečné úsilí, pro výrobu vysoce kvalitních zbraní. Myslím, že sankce fungují. Vidíme, že výroba v mnoha průmyslových oblastech v Rusku klesá. A významně to ovlivňuje válečné úsilí."
Jak dlouho si myslíte, že by tento konflikt mohl trvat?
„To je velmi těžká otázka a neexistuje na ni jednoznačná odpověď. Musíme být připraveni na dlouhou válku. A musí to být ukrajinská strana, která chrání svou suverenitu a územní celistvost, která řekne, kdy bude připravena jednat o míru. Zelenskyj navrhl mírový plán, ale samozřejmě obsahuje požadavek, aby Rusko opustilo ukrajinské území, což je rozhodně v rozporu s tím, co se Rusové pokoušejí udělat se vší tou falešnou anexí a přítomností v zemi."
Navštívil jste Kyjev. Povězte nám o svých zkušenostech z cesty.
„Loni jsem Kyjev navštívil třikrát. Setkal jsem se se svým protějškem Dmytrem Kulebou, premiérem Denysem Šmyhalem a prezidentem Zelenským. Samozřejmě to nezvládnou sami, potřebují pomoc Západu. Ale jsem velmi rád, že Ukrajina dokáže velmi efektivně využít pomoc, kterou jim poskytujeme. To mi dává naději, že budou schopni tento úkol splnit. Osobně vidět toto město, které dříve kypělo životem, nyní poloprázdné, je zvláštní. Ale na druhou stranu Kyjev stále funguje - není to město duchů."
Pojďme k další oblasti. Česko bylo ve Visegrádské čtyřce poměrně aktivní. Ale myslím, že je fér říci, že Viktora Orbána většina Evropy vnímá jako dost toxického. V minulosti jste řekl, že Visegrádská čtyřka je „diskusní fórum". Znamená to, že jako aktivní politická aliance skončila, nebo je pozastavena?
„Česko potřebuje partnery pro svou zahraniční politiku. Potřebuje silný evropský dialog. Nechceme dělat věci ve světě sami. V4 je velmi logický formát spolupráce, ale není jediný - máme například Slavkovský formát. Mluvil jsem o návštěvě Kyjeva - dvě návštěvy ze tří proběhly pod záštitou Slavkovského formátu s mými protějšky ze Slovenska a Rakouska. A v této konstelaci děláme stále více. Kdyby byla ve V4 lepší atmosféra, jsem připraven udělat mnohem víc ve V4.
Před třiceti lety, v době existence Československa, byla založena V3 a byla spojena se jmény jako Václav Havel a Lech Walesa. V současné atmosféře V4, která je dost napjatá, není spolupráce příliš aktivní. To ale neznamená, že bychom chtěli V4 jako takovou zavrhnout - rozhodně ne. Musíme se sejít, musíme diskutovat, musíme mít upřímnou a otevřenou debatu, což se nedávno stalo v Bratislavě. Česko bude V4 předsedat v příštím cyklu, který začíná v létě, takže nyní aktivně připravujeme platformu této spolupráce V4. Žijeme v oblasti střední Evropy, sdílíme stejné problémy. Energetická krize dopadá na na všechny. Totéž platí pro nelegální migraci a totéž platí pro mnoho dalších problémů, takže máme hodně společného."
Pokud mohu přejít k Číně, v roce 2014 Česko zahájilo takzvaný reset vztahů s Čínou. V politice došlo k velkému posunu. Jak se z dnešního pohledu díváte na tento krok?
"Jsme v procesu revize našeho vztahu s Čínou. Oblastmi bezpečnostních otázek, které v našich očích nyní narůstají, se zabývají organizace jako EU, NATO. Chceme být konstruktivním obchodním partnerem, pokud jde například o mikročipy nebo léky. To platí také pro naše zásady v organizacích pod záštitou OSN. Takže toto je jeden z výsledků naší revize politiky mezi Českem a Čínou. Dvoustranné vztahy jako takové nejsou tak intenzivní, ale také by bylo dobré hledat způsoby, jak změnit například deficit obchodu."
Byla chyba snažit se být „přítelem" Číny?
„Myslím, že to byl pokus, který se ukázal jako naprosto špatný, zejména způsobem, jakým byl veden. Rozhodně bychom neměli opouštět žádnou ze svých hodnot, zvláště když vidíme, že Ukrajina za tyto hodnoty doslova bojuje. Rozhodně bychom je neměli opouštět v jakékoli naději, že potěšíme čínskou stranu. Náš vztah s Čínou tedy musí být pragmatický, musíme chránit naše základní hodnoty. Ale na druhou stranu, hledejme samozřejmě obchodní příležitosti. To není něco, co bychom měli úplně vyloučit."
V minulosti jsme od některých českých představitelů slyšeli o důležitosti takzvané ekonomické diplomacie. Abych byl upřímný, nejsem si jistý, co to je. Je ekonomická diplomacie stále aktuální? Je to něco, co prosazujete?
„Ekonomická diplomacie je o propagaci Česka jako moderní, otevřené země pro podnikání, jako země, která produkuje neuvěřitelné věci, které mohou pomoci a pomáhají našim partnerům, například v Africe pozvednout kvalitu zdravotnictví. V některých dalších oblastech to může zlepšit jejich vojenské schopnosti, když si pořídí třeba české tatrovky. Válka na Ukrajině nás samozřejmě zaměřila na bezpečnostní otázky v Evropě, ale například můj zástupce cestoval po celém světě s mnoha společnostmi, aby propagoval podnikání. V některých zemích jsou byznys a politika velmi propojeny - v podstatě to znamená totéž. Nemluvím o těch nejdemokratičtějších zemích, mluvím o zemích, kde je moc sdílena jiným způsobem. Například ve světě máme mnoho monarchií a států, které stále chceme mít jako obchodní partnery, což je naprosto legitimní. Politika a zahraniční věci hrají důležitou roli při prosazování obchodních zájmů, takže na tom moje ministerstvo aktivně pracuje."
Někteří pozorovatelé říkají, že pod vaším vedením na českém ministerstvu zahraničních věcí došlo k návratu k hodnotově založené zahraniční politice. Jaké hodnoty stojí za vaším přístupem?
„Je to lidská svoboda, demokracie, svoboda slova. To umožnilo náš západní způsob života a musíme jej chránit a pěstovat. Když se podíváte po světě, není to něco samozřejmého. Je to něco, co musíme chránit."
Co prakticky děláte pro to, abyste podpořili například demokracii v jiných částech světa?
„Je to dlouhodobý proces, je to dlouhodobá investice. Například naše politika v oblasti lidských práv se zaměřuje na pomoc novinářům a na budování kapacity svobodných médií. Děláme v tomto ohledu spoustu projektů, jsme členy koalice pro svobodu médií. Václav Havel řekl, že když se nebudeme starat o problémy druhých, nikdo se nebude starat o problémy u nás. Takže se snažíme starat o problémy ostatních."
Odcházející prezident Miloš Zeman občas veřejně prosazuje politiku odlišnou od oficiální zahraniční politiky Česka. Také s vámi nekomunikuje. Jak byste si přál, aby se příští prezident, který nastoupí v březnu, ideálně choval zejména na mezinárodní frontě?
„Chtěl bych vidět prezidenta, který bude reprezentovat Česko v jeho barvách, prezidenta, který bude sjednocovat společnost, prezidenta, který bude chránit a pečovat o Ústavu. Nedávno jsme oslavili 30 let od jejího přijetí, protože České republice je 30 let. A myslím si, že jsou kandidáti, a nebudu říkat žádné jméno, kteří jsou určitě na více než 100 procent schopni tuto roli plnit."
V roce 2022 se začal propagovat název Czechia jako zkrácený název pro Českou republiku. Všiml jsem si, že používáte Czechia, ale zároveň musíte vědět, že se to mnoha lidem nelíbí. Proč tolik podporujete název Česko?
„Czechia je zkratka pro Českou republiku. To je fakt, není o čem diskutovat. Moje ministerstvo dělá hodně pro propagaci Česka na mezinárodní scéně. Samozřejmě, že mnoho lidí bylo zvyklých na Československo a název Czech Republic. Někdy se používá tam, kde by se správně mělo používat Czechia, jako zkrácený název. Podívejte se na Turkiye, které dokázalo změnit své jméno v podstatě přes noc. A jméno Czechia není nic nového. Mít jedno krátké jméno je velmi důležité pro budování dobré národní identity. Byli jsme svědky toho, že česká populace si na slovo Česko docela dobře zvykla."
Předsednictví EU skončilo. Co letos čeká české ministerstvo zahraničních věcí? Jsou nějaké konkrétní projekty, na které se chcete zaměřit? Nebo země či části světa?
„Určitě bych chtěl propagovat Česko ve vzdálených regionech, jako je Jižní Amerika, Afrika a Asie. Připravuji tam cesty. Budu vést obchodní delegaci do Indie. To je jedna část. Další částí je samozřejmě válka na Ukrajině. Musíme být připraveni pomoci Ukrajině a vyřešit následky války, jako je migrační krize či energetická krize. A v neposlední řadě připravujeme nové verze našich strategií. Mluvím o naší bezpečnostní strategii a strategii zahraničních věcí. A Magnitského zákon, sankční zákon, začal platit 1. ledna, na tom také aktivně pracujeme."
Související
-
-
České předsednictví v Radě Evropské unie
Česko po 13 letech opět stojí v čele EU. Politici i analytici v Bruselu se shodují, že má před sebou těžký úkol. Jeho splnění ale může zemi zajistit místo v centru dění EU.
