Komenský odpočívá v Naardenu
V roce 1892, tři sta let po narození Učitele národů byla v holandském Naardenu postavena pamětní mohyla. Byl na ní nápis: „Jan Amos Komenský, učitel národů: rodem Moravan, jazykem Čech, povoláním bohoslovec."
Dlouhá cesta vyhnance
Tím, že Komenský odmítl po Bíle hoře konvertovat ke katolíkům, si podepsal ortel vyhnance. Brzo po osudové porážce českých stavů musel opustit svoji rodinu. Nejprve se skrýval na různých místech Čech a Moravy. Roku 1628 odešel do exilu – nejprve do polského Lešna. Pak následovaly kratší cesty do Anglie, Švédska a Uher tedy na místa s reformovaným náboženstvím. Po třicetileté válce se znovu vrátil do Lešna. Jenže kvůli dynastickým sporům dvou větví královského rodu Vasovců se rozhořela severská válka a vítězná armáda Švédů napadla nejednotné Polsko. Při obléhání Lešna Komenskému shořely všechny jeho rukopisy. Proto opustil Lešno už navždy a roku 1656 se přistěhoval do Amsterdamu. Tady prožil jedno z nejklidnějších a taky nejšťastnějších období svého života. Od radnice dostával podporu, takže se mohl naplno věnovat své vědecké práci. V Amsterodamu byl všeobecně uznáván a ctěn. Občas také na základě pozvání svého přítele a dárce Lorenze van De Geera kázal v naardenském kostele. Od roku 1652 byla tamní Valonská kaple přidělena francouzským uprchlíkům. Pastor Gottfried Hotton, který stál v čele hugenotské obce, se na dlouhá léta stal přítelem Komenského. Jeho následovník J. L. Grouwels ho právě tady, týden po jeho úmrtí v Amsterodamu, pohřbil.
Znovuobjevený hrob
Po Komenského smrti upadl jeho hrob brzy v zapomnění. Kaple byla zrušena a časem tu byla textilka, věznice, krejčovská dílna i strážnice. V 19. století začalo v Čechách nabírat na síle a na významu Národní obrození. Vzrostl zájem o velikány české historie, a začalo se také pátrat po místě uložení Komenského ostatků. Řadový náhrobek bez nápisů a bez výzdoby s pořadovým číslem 8 byl dlouho anonymní. Roku 1836 český archeolog a historik Jan Erazim Vocel mylně hrob hledal v hlavním naardenském kostele svatého Víta a na přilehlém hřbitově. Až o půl století později Komenského ostatky identifikoval notář a starosta Naardenu J.P. de Roeper podle rejstříku hrobů. Finanční sbírka mezi českými vlastenci, kterou vypsali čeští učitelé, umožnila v roce1871 pietní úpravu kaple s důstojným náhrobkem a Komenského bustou. Brzy však zájem upadl a česká veřejnost se vrátila ke Komenskému až po vzniku samostatného Československa. Tehdy byl otevřen anonymní hrob s číslem 8. Ostatky, u nichž existovala pravděpodobnost, že patří Komenskému, byly uloženy do dubové skříňky a přeneseny na významnější místo. V letech 1928–1929 je vědecky prozkoumal a potvrdil přední evropský antropolog a pozdější rektor University Karlovy profesor MUDr. Jindřich Matiegka.
Spor o Komenského
Podle slov průvodkyně v muzeu Eleny van Kleef, slovenské umělkyně, která žije v Holandsku dlouhá desetiletí, se kvůli Komenskému rozhádaly dvě hlavy států. Nizozemská královna Vilemína a československý prezident T.G. Masaryk. O co šlo? Právě o jeho hrob. Masaryk chtěl Komenského ostatky převézt zpátky do vlasti, kde by mu nechal postavit důstojné místo posledního odpočinku. A to se nelíbilo královně Vilemíně. Komenský za ta léta prostě patří do Naardenu, a tak tam taky zůstane. Nakonec se spor urovnal a v roce 1933 Československo a Nizozemsko podepsaly mezivládní smlouvu o pronájmu kaple za symbolický roční poplatek ve výši jednoho guldenu. V pozdějších letech pak došlo k rekonstrukci kaple podle návrhu architekta profesora Ladislava Machoně a profesora Karla Štipla. Hrob překryla nová deska z černého mramoru a celá kaple byla upravena jako československé národní mauzoleum s figurálními scénami ze života Jana Amose Komenského podle návrhů Jaroslava Horejce na mřížích a bronzovým státním znakem na empoře kaple. Před okna kaple bylo instalováno sedm skleněných desek s rytými a leptanými scénami podle návrhu Jaroslava Bendy. Po stranách vchodu do kaple jsou do stěn vsazeny pamětní desky s nápisy, které připomínají návštěvu prezidenta Masaryka, a které děkují českým Sokolům za jejich lví podíl na zřízení a údržbě památníku. Problém přišel s okupací, protože Holanďané nechtěli, aby právo pronájmu jejich území přešlo na nástupnický fašistický stát, a proto dohodu zrušili. Po roce 1948 došlo k dalšímu ochromení vzájemných vztahů mezi těmito dvěma státy, a tak se všechno zlepšilo až po roce 1989.
Důstojný stánek učitele národů
Z rozhovoru s ředitelkou muzea Evou Moraal vyplynulo, že i když je Komenského muzeum v Naardenu malé, je na dobré cestě, aby se stalo institucí evropského významu:
" Po roce 1937 se muzeum ještě nacházelo v jiné budově v Naardenu, a to ve Španělském domě. Teprve v roce 1992, přesně 400 let po narození Komenského, se muzeum a mauzoleum spojily, když se jeho expozice přenesly do budov starého kláštera sousedících s kaplí. Od té doby se muzeum profesionalizovalo na muzeum uznané Nizozemskou muzejní asociací v roce 1999. V roce 2009 prošla budova a interiér mauzolea rozsáhlou rekonstrukcí. Od roku 2020 máme díky našemu sesterskému Muzeu Jana Amose Komenského v Uherském Brodě novou moderní interaktivní stálou expozici ve třech jazycích s názvem „Mundus Comenii“, která přilákala mnoho nových návštěvníků. Každý rok pořádáme výstavu v rámci našeho každoročního tématu, v tuto chvíli je to „Jan Amos Komenský a Louis de Geer ve válce a míru.“ Kromě toho jsme se vyvinuli v mnohem víc než jen muzeum: pořádáme velké akce, jako je Den Komenského, kde se každoročně uděluje cena Komenského známým veřejným osobnostem jednajícím nebo uvažujícím v liniích Komenského myšlení a jednání. Každoročně se tu koná přednáška v rámci každoročního tématu, letos velmi aktuální otázky uprchlíků, migrace a přijímání. Stále více také zkoumáme samotného Komenského, pořádáme konference, to vše s cílem stát se Comenius Knowledge Institute."
A jaký je o naardenské muzeum Komenského zájem v dnešní době?
" V současné době máme průměrně 500 návštěvníků každý měsíc, ale někdy až tisíc, přičemž většina návštěvníků je od jara do začátku podzimu. Muzeum se rozrůstá, zvláště když pořádáme větší akce, jako je Comenius Day, nebo se účastníme místních, národních či mezinárodních akcí. V současné době tvoří hlavní část návštěvníků Češi, ale i zájem nizozemské veřejnosti roste a my tvrdě pracujeme na tom, abychom přilákali více nizozemských návštěvníků a abychom mezi Nizozemci zvýšili povědomí o Komenském a o tom, co znamenal pro vzdělávání. Existuje mnoho nizozemských základních a středních škol pojmenovaných po Komenském a některé jsou velmi aktivní ve výuce svých studentů o Komenském, ale stále je potřeba udělat hodně práce a my jsme v tom vždycky nápomocni," říká Eva Moraal.
