Ouředník, Tučková i Denemarková v Itálii táhnou
Profesor univerzity v Padově Alessandro Catalano je velký propagátor české kultury v Itálii. Specializuje se na český středověk, zároveň překládá do italštiny Čapka, Hrabala i současné autory. V říjnu mu ministerstvo zahraničí udělilo cenu Gratias agit za šíření dobrého jména Česka v zahraničí.
Vzpomenete si ještě na své první setkání s českou literaturou?
„Jsem ročník 1970. A přesně si pamatuji, jak v určitou dobu všichni v rodině začali najednou číst Nesnesitelnou lehkost bytí. Taky mám takovou jasnou dětskou vzpomínku na jeden populární televizní pořad, kde jeden komik mluvil o tom, že všechno se mění, lidé žijí jinak, oblékají se jinak a že nastala doba nesnesitelné lehkosti bytí. Bylo mi tak 14-15, knihu jsem tehdy ještě nečetl, ale i tak je to silná vzpomínka spojená s českou literaturou. Myslím, že první česká kniha, kterou jsem četl, byly Směšné lásky Milana Kundery.“
Když jsme u Milana Kundery… Češi k němu mají poměrně složitý vztah, někteří ho ani nevnímají jako českého spisovatele. Jak to vidíte Vy jako člověk zvenčí?
ČTĚTE TAKÉ
„Víte, my si to nemůžeme dovolit, nějak se stranit Kundery, protože to je jediný český spisovatel, který je opravdu všeobecně známý. Loni jsem měl kurs o české literatuře zaměřený na Kunderu a přišlo 40 lidí. Kdybych dělal český středověk, tak přijde 5 lidí, a to jsem velký optimista. Takže už jenom z praktických důvodů si nemůžeme dovolit zříci se Kundery. Já se snažím studentům vysvětlit, že on na sebe nabalil několik symbolů. Myslím, že celá diskuse o Kunderovi vlastně není ani tak o něm samotném, jako o vztahu k minulosti, k socialismu, o vztahu k angažovaným intelektuálům. Jedna zajímavá věc se týkala i Čapka. O něm se taky tvrdilo, že píše pro cizí publikum. Já si moc nedovedu představit, že by se o nějakém italském spisovateli začalo říkat, že třeba píše pro americké publikum. Spíš by se řeklo, že má úspěch v Americe. Je pozoruhodné, že tady se opakuje, že kultura přestane identifikovat nějakého spisovatele jako svého. U Kundery samozřejmě hraje roli otázka jazyka a taky jeho kritická vyjádření. To se asi neodpouští.“
Kundera byl tedy první český spisovatel, kterého jste četl. A kdo je Váš nejoblíbenější český spisovatel?
„Ze současných autorů je mi určitě nejbližší Patrik Ouředník, který má asi taky v Itálii největší ohlas. Jeho Europeana opravdu rezonovala. Teď v Itálii povedlo vytvořit jednu ediční řadu, která je celá věnovaná českým autorům. Tam se mi podařilo prosadit několik klasických českých děl, které dříve nebyla do italštiny přeložena jako třeba Čapkův Krakatit nebo Hrabalovy Perličky na dně. Třeba Čapek je mi velmi blízký, vydal jsem několik jeho věcí, třeba R.U.R. Myslím, že zrovna téma robotů a umělé inteligence začíná být znovu velmi aktuální.“
Zmínil jste se o vydávání české literatury. Jaká je situace na italském trhu? Jaký je zájem jak ze strany nakladatelů, tak ze strany čtenářů?
„Česká republika má výborný systém dotování překladů do cizích jazyků. Jak ale všichni víme, dotace jsou zároveň past. Protože nakladatel díky dotaci tu knihu vydá, ale není jisté, jestli se kniha prodává a čte. Recenze v novinách se ale objevují. V Itálii jsou dva důležité literární festivaly, v Mantově a v Pordenone. Do Mantovy před několika lety přijela Kateřina Tučková a přišly si ji poslechnout tisíce lidí. Loni festival v Pordenone zahájila Radka Denemarková. To jsou jasné, velké, prokazatelné úspěchy. Tam ti čtenáři opravdu existují a není jich málo. Ostatní vycházejí v menších nákladech a o velkém úspěchu zatím nemůžeme mluvit
Celkově se zájem spíše zmenšuje. Podle mě to souvisí s tím, jak lidé v zahraničí vnímají Českou republiku. Teď tady není žádný významný dějinný zlom. Názorně je to vidět na zájmu o ukrajinskou literaturu, ještě před několika lety nebyl praktický žádný. Válka na Ukrajině přitáhla k této zemi pozornost, což se projevilo i na obrovském růstu zájmu i o ukrajinskou literaturu. Na druhou stranu je ale dobře, že Česko neprožívá takové dramatické období a zájem o českou kulturu neplyne z nějakých tragických událostí.“
Dokáží čeští spisovatelé nabídnout témata, které osloví italské publikum? Pamatuji si na jednu diskusi o české kinematografii, kde cizinci říkali, že čeští filmaři se až příliš zaměřují na témata z komunistické minulosti, což zahraniční publikum nevnímá jako aktuální a srozumitelné.
„Myslím, že situace je svým způsobem podobná. S tím, že i v dílech mladší generace českých spisovatelů a spisovatelek vidíte návraty ani ne tak do doby socialismu, jako do doby 2. světové války a řekl bych, že italské publikum má o toto zájem. Samozřejmě, že česká kultura se velmi ráda vrací ke svým dějinám. Tyto dějiny jsou ovšem jinde neznámé. Když se vrátíme ke Kunderovi – on se taky často vrací do české historie, on ji ale podává tak, že dějiny fungují v rámci daného románu, a to se každému nepodaří. Je třeba počítat s tím, že zahraniční čtenář o českých dějinách pravděpodobně neví nic. Myslím, že úspěch Kateřiny Tučkové je dán právě kombinací aktuálního rezonujícího tématu alternativní medicíny a velmi čtivě napsané historické kostry.“
Související
-
České knihy, které musíte znát
Kafka, Čapek, Kundera, Havel – to jsou celosvětově známá jména. Jak je to s dalšími? Nakolik jsou čeští autoři překládaní v zahraničí? Najdete v knihkupectví v Berlíně…
