Hořické pašije oslovují věřící, ateisty i malé děti, říká předseda Společnosti pro zachování her
Součástí příprav věřících na velikonoční svátky jsou i tradiční pašijové hry, tedy divadelní ztvárnění příběhu o posledních dnech Ježíše Krista. Jejich historie sahá do 15. století. Konaly se po celé Evropě, zpočátku v kostelích, postupem času se přenesly mimo chrámy a postupně se z nich stala tradice, která na některých místech přetrvává dosud. V Česku jsou jedny z nejznámějších pašijové hry v jihočeských Hořicích.
„Pro mnohé pašije jsme takovou pomyslnou matkou, a to jak v předválečné podobě pašijových her, tak i současným podáním nebo zpracováním. Je to originální a jedinečné dílo - oslovujeme nejenom věřící, ale i ateisty a je srozumitelné i pro malé děti. Pojednávají o novém začátku, pochopení toho, co je v člověku věčné, a to je láska v čisté podobě, která je tím, co zůstává přes zdánlivý konec a znovu oživuje to, co se jevilo jako ztracené,“ vysvětluje předseda Společnosti pro zachování Hořických pašijových her Miroslav Kutlák, čím jsou tyto dvě stě let staré pašijové hry jedinečné.
Jedinečnost představení podtrhuje spolu s mimořádnou hudbou od Jaroslava Krčka také počet účinkujících, kterých je kolem sedmdesáti, a většina jsou amatérští herci. Jsou to především místní, v posledních letech se ale přidávají i lidé z celé republiky.
„Původně jsme si říkali, že budou hrát jenom místní, od podzimu jsme ale od toho museli ustoupit a pustit to za hranice Hořic. Nebyli jsme schopni těch 70 herců dát dohromady. Třeba představitele Ježíše hraje Tomáš Franců z Písku, máme i herce z Prahy, z Českých Budějovic, z nedalekého Kájova, z Horní Plané. Prostě, kdo má chuť a čas se věnovat divadlu, toho bereme. Díky tomu se nám ale také otevřela cesta. Pašije hrají celé rodiny i s dětmi a tam vidím velkou naději, že nemám strach o pokračování. Snad se to povede do budoucna postupně omlazovat, jako je to třeba v Německu nebo v Rakousku, kde se jim to velice daří,“ věří Miroslav Kutlák.
Neopakovatelnou atmosféru hořických pašijí si každoročně nenechají ujít stovky návštěvníků nejen z Česka, ale i ze zahraničí.
„V minulosti mi hodně záleželo, aby i poslední místo bylo obsazeno. Ale myslím si, že přestože je kapacita až 700 lidí, je příjemné hrát maximálně pro 400 lidí. Protože naše inscenace se hraje v rámci amfiteátru s krytým hledištěm. Vloni bylo na prvním představení 680 diváků, z toho 265 delegátů napříč Evropou z pašijových spolků. Bylo to u příležitosti konference Europassion, která se poprvé v historii konala v ČR, a na druhém představení bylo 400 diváků. Celkem teda za dvě představení 1100 diváků,“ připomíná Miroslav Kutlák.
Také letos se chystají dvě představení. V samotných Hořicích se ovšem pašijové hry nehrají řed Velikonocemi, ale v polovině června, v přírodním divadle s krytým hledištěm.
„Protože v církevním roce je to období seslání Ducha svatého a také nejsvětější srdce Ježíšovo. To je symbol lásky a milosrdenství k lidem. Jednak se toto datum vztahuje k velikonočním svátkům a v druhé řadě, u nás v amfiteátru je na Velikonoce velká zima, mnohdy ještě sníh, takže apoštolové nemůžou hrát bosí a to pak má trošku ujmu na výsledku představení,“ vysvětluje Kutlák.
Můžeme je hrát kdekoliv na louce
O vybudování divadelní budovy podle vzoru té původní z roku 1893, která měla kapacitu 1500 lidí, a která byla v době komunistického režimu v 60. letech minulého století zbořena, se ale podle něj neuvažuje.
„Držel bych se pravidla, že do stejné vody dvakrát nevstoupíš. Nemyslím si, že by nám postavení divadla přineslo větší slávu. Naše vesnice čítá momentálně necelých 1000 obyvatel a dříve, když se původní divadlo stavělo, tady žilo přes 2,5 tisíce obyvatel. A také žijeme v jiné době, je více kulturních programů, takže lidé si mnohdy vyberou, na co mají chuť, a myslím si, že by budova přímo jen pro uplatnění Hořických pašijových her nebyla využita.“
„Samozřejmě kdyby se nám povedlo vybudovat multifunkční areál jako v rakouské Saint Margaretě, kde hraje vídeňská opera a podobně, bylo by to něco jiného. Ale jsme na to moc malá obec a jsme rádi za to, co máme,“ konstatuje a připomíná, že navíc historik Jindřich Pecka napsal scénář, který je postavený přímo do přírody.
„Hrajeme bez jakékoli aparatury, je to podbarvené hudbou, zpívá se tam. Naše pašije jsou - doufám, že nikoho neurazím - takové v uvozovkách levné. Můžeme je hrát kdekoliv na louce. Pořád se mí líbí, jak je ta inscenace postavena už 30 let,“ směje se Miroslav Kutlák.
Společnost pro zachování Hořických pašijových her usiluje o jejich zápis na seznam UNESCO. „První dva kroky k tomu jsme už udělali - v roce 2022 byly hry zapsány na seznam kulturního dědictví Jihočeského kraje a letos v květnu se bude schvalovat návrh na zápis i na národní seznam. Potom bychom přistoupili k zapsání, s doporučením ministerstva kultury, na seznam UNESCO,“ přibližuje předseda společnosti.
Související
-
České Velikonoce
V letošním roce připadá velikonoční neděle na 31. března. Na těchto stránkách se můžete dozvědět více o historii Velikonoc, o velikonočních tradicích a oslavách.
