Janáček je dnes skutečná operní star! Z brněnského orloje vypadne každou hodinu kulička s hudebním motivem
Prakticky nemine den, aby někde ve světě nezaznělo dílo Leoše Janáčka. Od jeho narození uplyne 3. července 170 let. Na uznání však čekal až do zralého věku.
Janáček už ve světě dávno není vnímán jako autor jediné opery, slavné Její pastorkyně. Od 60. let minulého století hudební divadla nasazují i další opery, zejména Příhody lišky Bystroušky, většinou už v českém originále, nikoliv v německém překladu Maxe Broda, a také Káťu Kabanovou, uvedl muzikolog Jiří Zahrádka, který je kurátorem brněnského Janáčkova archivu.
Jak prozradil, pro něj je vrchol Věc Makropulos, obdivuje také Glagolskou mši, kterou pokládá za nejvýznamnější dílo duchovní hudby 20. století. Zdůraznil, že Janáček narozdíl od mnoha jiných skladatelů nikdy nekomponoval na objednávku, ale vždy z vnitřní potřeby.
Oženil se se svou šestnáctiletou žákyní
Janáček se narodil ve vesničce Hukvaldy na Lašsku 3. července 1854 do hudebně vzdělané, ale chudé rodiny.
"Leoš Janáček se narodil jako deváté z celkem 14 dětí učitele Jiřího Janáčka a jeho manželky Amálie. Bylo to poté, co se rodina přestěhovala do hukvaldské školy, kde jeho otec učil. Působil jako kantor, čili hrál i v kostele, a zařizoval kompletní kantorskou službu," říká Ludmila Loucká, ředitelka Nadace Leoše Janáčka.
Janáček pak žil od 11 let v Brně. Základní hudební vzdělání dostal od kněze a sborového skladatele Pavla Křížkovského. Absolvoval reálku a učitelský ústav, v Praze pak varhanickou školu.
Svůj profesní život spojil s Brnem, kde se v roce 1881 oženil se svou šestnáctiletou žákyní Zdenou Schulzovou, se kterou měl dvě děti (obě zemřely v mladém věku). Působil jako ředitel kůru a varhaník, učil hudbu, byl ředitelem varhanické školy a dirigentem, sběratelem lidových písní.
Prorazil až s pražskou premiérou Její pastorkyně
Na uznání však čekal Janáček poměrně dlouho. Skutečného úspěchu se dočkal až v květnu 1916, v téměř dvaašedesáti letech, v podobě pražské premiéry Její pastorkyně poté, co Národní divadlo 12 let odmítalo tuto operu uvést. Následovala - pod názvem Jenůfa - úspěšná vídeňská inscenace (1918), po které Janáček naplno prorazil do světa.
Za posledních deset let svého života složil - možná i díky citu ke Kamile Stösslové, o skoro 40 let mladší manželce obchodníka se starožitnostmi - svá stěžejní díla: čtyři další opery: Káťu Kabanovou, Příhody lišky Bystroušky, Věc Makropulos a Z mrtvého domu, dva smyčcové kvartety, vokální cyklus Zápisník zmizelého, orchestrální Sinfoniettu, Glagolskou mši nebo rapsodii Taras Bulba. Své múze Kamile napsal skladatel 700 dopisů.
Hold skladateli složily Hukvaldy i Brno
Hold Leoši Janáčkovy vzdala obě místa s ním spojená - Hukvaldy i Brno. V Hukvaldech se konal mezinárodní festival, který vyvrcholil narozeninovým koncertem Vše nejlepší Leoši! Závěrečný koncert, na kterém v premiéře vystoupila největší hvězda festivalu Štefan Margita, ukončila bouřka. A co by skladateli, kdyby ještě žil, popřál ředitel festivalu Jaromír Javůrek?
"Popřál bych mu hodně výborných nápadů, popřál bych mu, aby ho neopouštěla ta jeho tvrdohlavost, díky níž vytvořil dílo, které se nikomu nepodbízelo. Díky tomu šel svou cestou a zůstal i v té konkurenci tehdy již známých Stravinských a Prokofjevů naprosto svéráznou a svébytnou osobností."
Poctu složí skladateli i Brno. Připravilo celodenní program na piazzettě před Janáčkovým divadlem. Příchozí mohou napsat narozeninový vzkaz. Z přáníček následně vznikne Janáčkův portrét. V plánu je také módní přehlídka kostýmů z Janáčkových oper.
Vyvrcholením oslav bude projekce Její pastorkyně odvysílaná pod širým nebem přímo na piazzettě. Malou upomínku si mohou lidé odnést i z brněnského časostroje. Každou celou hodinu od 11:00 do 23:00 vypadne z orloje na náměstí Svobody skleněná kulička s hudebním motivem.
Janáček se na prahu svých sedmdesáti let v roce 1921 odstěhoval zpátky na Hukvaldy, kde koupil domek své švagrové. Zemřel nečekaně 12. srpna 1928 na zápal plic v ostravském sanatoriu uprostřed práce na korekturách opisu své poslední opery Z mrtvého domu.
