Pacienti by už neměli v digitalizované nemocnici jezdit se složkou dokumentů na břiše, říká Ladislav Pálka
Digitalizace probíhá v mnoha oborech. Výjimkou není ani zdravotnictví. Ladislav Pálka ze společnosti Thein Systems se digitalizací zdravotnictví zabývá už 20 let. Řada nemocnic digitalizovaná není, nebo mají například digitalizované jen některé části.
Jak to vypadá, když pacient přijde do nemocnice, která není digitalizovaná?
"Hned v první ordinaci dostane nějakou složku a s tou se bude posouvat nemocnicí, stále bude nosit ten papír. K němu budou přibývat další a další papíry. A tak jak půjde z ordinace na rentgen, potom dejme tomu na laboratorní vyšetření, tak si stále s sebou ponese tu složku. Ještě legračnější je, když vás vozí na vozíčku, tak vám to dávají v té složce na břicho, takže jedou lehátka s pacientem, a na břiše má položenou desku, kde má ten štos dokumentů, které s ním putují po té nemocnici.
Pokud bychom měli nemocnici digitalizovanou, tak byste měli přijít, odevzdat kartičku zdravotní pojišťovny a přes systém, který vás objednává, byste jenom sledovali, kudy se v rámci té nemocnice vlastně pohybujete. Ty papíry už byste s sebou nosit neměli. Oni by v těch objednávkových systémech o vás měli všechno vědět a posouvat si vás v rámci procesu, který tam probíhá."
Já už jsem se setkala s tím, že jsem byla v počítači. Ale jsou ještě nemocnice, kde ta digitalizace je na tak nízké úrovni, že opravdu ty složky na břiše pacienti vozí?
"Jsem si jist, že velké množství posluchačů řekne: ano, já jsem s tím papírem anebo s tou složkou po té nemocnici běhal, protože digitalizace v rámci jednotlivých zdravotnických zařízení se nám posunula až v rámci poslední Výzvy 26, kdy jsme se snažili, aby došlo k propojení jednotlivých informačních systémů v rámci toho zdravotnického zařízení, to znamená uvnitř. Takže zdravotnická zařízení, která úspěšně implementovala tuto výzvu, by měla pro své pacienty mít zajištěný proces pohybu po nemocnici už bez těch papírů, ale to určitě nejsou všechna zdravotnická zařízení a také ne všechna implementovala úplně úspěšně. To znamená, že některé části mohou být digitalizovány, ale některé části ještě stále ten papír vyžadují."
Jak jste zmínil, digitalizoval jste i velké nemocnice. Jaká byla spolupráce s vedením nemocnic, a kdo všechno do toho mohl mluvit?
"Spolupráce s managementy nemocnic je vždycky trošku složitá. Já si stojím za tím, že co se týče medicínských oborů a co se týče medicíny, tak jsme absolutní špička. To si už netroufnu říct o té digitalizaci, protože pro tyto managementy je to taková mnohdy trošku obtěžující kapitola. Oni to dávají najevo i tím, kolik peněz mnohdy vyčleňují z rozpočtu na provoz těch informačních systémů, což je silně poddimenzovaná částka. Řeknu jednu kacířskou myšlenku, která se týká digitalizace a třeba těch lékařských přesčasů.
Zkuste se zamyslet nad tím, kolik času se věnuje lékař při vyšetření vám, a kolik času se věnuje tomu počítači, aby tam ten výkon správně naťukal, aby ho správně vykázal. Přijdeme k tomu, že se věnuje mnohdy delší dobu tomu počítači, než se věnuje vám. A já si myslím, že pokud bychom měli kvalitní a správné informační systémy, které budou podporovat práci toho lékaře, tak on se bude věnovat hlavně vám. Ten počítač mu pomůže s tím zadáváním nebo ten systém potažmo pomůže se zadáváním toho výkonu a on si zvýší efektivitu práce, to znamená, je schopen v tom časovém úseku obsloužit více pacientů. No, teď mám úplně tu kacířskou myšlenku, že třeba tím můžeme taky do určité míry řešit přesčasové hodiny těch lékařů."
Málokdo si asi dokáže představit, jak dlouho vlastně digitalizace velké nemocnice trvá.
"To je podle mého názoru téměř nekončící proces. I na měření digitalizace jsou nástroje, které jsme se sem snažili na trh přinést. Je to metodika EMRAM, která má sedm stupňů. Začíná se nulou, končí sedmičkou. Když máte nulu, tak to opravdu běháte všude s tím papírem, a neví o vás mezi těmi jednotlivými prvky v rámci nemocnice nic. Sedmička je téměř bezpapírová nemocnice, kde, já teď nechci být impertinentní, ale říkáme, že jediný papír je na toaletě."
A máme takovou nemocnici u nás?
"Takovou nemocnici u nás zdaleka nemáme. Bohužel nemocnice, které měly odvahu nechat si změřit touto metodikou úroveň digitalizace, se pohybovaly do stupně dva, což z těch sedmi není rozhodně hodnota, kterou bychom se mohli příliš chlubit. A to byly nemocnice, které měly odvahu, a nechaly si tu hodnotu změřit. Takže ta digitalizace trvá strašně dlouho. Je to proces, který podle mého názoru nikdy nebude ukončen, jelikož nové systémy do zdravotnictví zase přichází. Objevuje se nám tady umělá inteligence, objevují se nám systémy strojového učení, které jsou opět nová kapitola. Objevuje se nám telemedicína, což jsou nové výzvy pro digitalizaci zdravotnictví a celkově pro ten směr, kterým se zdravotnictví do budoucna bude rozvíjet.
Musíme si taky uvědomit historii, na kterou navazujeme tou digitalizací. V nemocnicích historicky vznikalo velké množství malých informačních systémů. V okamžiku, kdy máte v nemocnici desítky, a to je běžná realita, ve velkých nemocnicích i stovky systémů, tak komunikace mezi nimi je velice náročná. To je vlastně to, co se tou digitalizací v prvním kroku snažíme řešit, abychom mohli na nějaké úrovni komunikovat mezi těmi jednotlivými systémy. Takže digitalizace je tady dlouho, bude tady dlouho, a já předpokládám, že je to proces, který nikdy neskončí."
